logo
















Jak šel čas ...



25.4.2012 Zahradnické pokusy mojí maminky

Moje maminka má mnoho kladných vlastností, ale též se občas vyskytne takový rys její povahy, který by slušný člověk označil za "poněkud podivný". Méně slušný člověk si pak ťuká na čelo a myslí si cosi o blázinci. Já po letitých zkušenostech tvrdím, že moje maminka je vlastně skrytý masochista. Vysvětlím a Vy posuďte sami...

Domeček na Kvani, kde s námi teď piraně prožívají své šťastné štěněčí období, byl zakoupen tuším v roce 2001, plus mínus něco. Původně měl sloužit jako víkendová rekreační chata, ale tak nějak se sem naši na stará kolena přestěhovali. Samozřejmě začali své hnízdečko zvelebovat - a to nejen co se týče domu, ale též zahrady. Vzhledem k tomu, že maminka není Mičurin, pozná tak kopřivu od růže, zeleninu si nejraději kupuje v sámošce a po zahradě neustále dusal neurčitý počet čokloňů, bylo od počátku jasně a logicky rozhodnuto, že zahrada bude užitková pro psy. Tedy bude obsahovat trávu, tu a tam strom (necháme ty původní, dokud odolají okusu) a především - žádné kytky a žádné záhonky. Kdo by se v tom taky rejpal, když mě to nebaví a mamku bolej záda.

Toliko praxe, která štastně a spokojeně fungovala 11 let. Přežilo nám tu: dvě jabloně, jedna třešeň, jedna hrušeň a trs pivoněk, který statečně odolává mým nájezdům se sekačkou. Dokonce se naše sbírka rostlin rozrostla o tři keře rybízu, tři kandské borůvky, jednu jostu, hejno malin a keřík goji ... což kvitují s povděkem hlavně holky, které v období sběru plodů sklízejí dřív než my.

Ovšem letos se poklidná situace na pěstitelském poli dramaticky změnila! Mamina oblouzněná kvalitou českého česneku vyrýpala záhonek a zasadila inkriminovanou plodinu. Vedle (nejspíš aby česneku nebylo smutno), vyrýpala druhý a do jakési černé plachty napíchala sazeničky jahod. Všechno to pěkně a úhledně oplotila takovým tím plastovým zvlněným zeleným hnusem, který má na výšku cca 15 cm a z nich se polovina zapíchne do země aby to drželo. Krásně to vypadalo ... ještě přesně 16 a půl vteřiny poté, co na zahradu dorazily piraně.

To že jahody nemusí vydobívat složitě z plevelu, kde zahrabány mezi pampeliškami a jinou havětí bezpečně vegetily a plodily dlouhé věky, přijaly piraně s nadšením. To že hned vedle mají do země v pravidelných rozestupech zabodáno kilo a půl česneku, rozebraného na stroužky také. Jako nadstandartní bonus pak přijaly fakt, že se jedná o česnek kvalitní, český a nikoliv o hnusnou čínskou bezchuť. S o to větším elánem se pustily do jeho konzumace. Takže teď máme doma 7 piraní odčervených přírodní cestou a páchnoucích česnekem a maminku na pokraji zhroucení.

Ovšem nutno přiznat, že na moji otázku "PROČ sakra ten česnek (a jahody) sázela?" odpověděla s hlavou hrdě vztyčenou "Protože teď je čas a já musím dodržet vegetační období!" a šla vybudovat z kůlů a prken plot, oddělující inktriminovanou část zahrady. Takže se zdá, že letos asi budeme mít i rybíz a borůvky :)

Jen mi prosím někdo zahradnicky zdatný vysvětlete ... ono to vegetační období nastává jen jednou za 11 let?



22.4.2012 A už je jich jen 7!

Ne nebojte, nepostřílela jsem je, ani jsem je neutopila (i když o to se občas vehementně snaží sami) ... jen nám prcci začínají odcházet do nových domovů. A najednou si uvědomuju, že přes to všechno co provádějí, přes všechny jejich lumpárny a výmysly, přes to jak jim občas vyhrožuji krutou smrtí, ... přesto je máme moc rádi. Najednou je člověku tak nějak smutno ...

Ale je to přirozený vývoj a být to musí. Něco končí a něco jiného začíná a štěnda budou teď dělat radost zase někomu jinému. V nových domovech budou okusovat nové židle a tkaničky a návštěvy, tam budou hrabat jámy na zahradě, v nových majitelích budou probouzet záchvaty smíchu při svých lumpárnách. Na nových lidech teď leží jejich další vývoj a osud a já doufám, že jsme vybrali dobře, že jsme se nespletli a že se mimča budou mít skvěle. Protože my jsme je přivedli na svět, naším rozhodnutím tady jsou a my jsme za ně pořád odpovědní a až do konce jejich životů je budeme sledovat a budeme pyšní na jejich úspěchy a nešťastní z jejich bolístek.

Takže mějte všichni na paměti, že pokud na naše miminka nebudete hodní ... Já si Vás najdu !!! :))

Ale abychom nekončili smutně ...

Pokud toužíte po zvýšení Vaší životní úrovně, vřele doporučuji - pořiďtě si bandu piraní. Tedy - ne že by jste na nich tolik vydělali ... ve skutečnosti, pokud to děláte s láskou a poctivě, na štěňatech nešetříte a dáte jim to nej nej nej tak spíš proděláte ... ale prcci Vám stejně životní úrověň zvednou, a to značně.

My jsme momentálně na 70 cm. Cokoliv je níž, je odsouzeno k zániku, ohlodáno, ožvýkáno, rozmělněno a většinou i pozřeno. Proto nám teď stojí odpadkový koš na šicím stroji, oblečení na ven už nevisí přes opěradla židlí ale přes dveře a Eliška sedí na lavici s nožičkama pod sebou, nikoliv volně svěšenýma.

Tato úroveň se zvyšuje řádově o 15 cm za týden, takže jsem vážně zvědavá, kam budeme dávat věci než odejde poslední piraňa ... asi natlučeme nějaké háky do stropu.

A předejdu námitce ... jistě, můžeme vyhradit piraňám prostor kam nesmí. Ale co socializace? :)



18.4.2012 Konečně sluníčko, konečně přestalo pršet, hurá vykopat hyeny ven ... jenže před barákam samá louže a kdo to má potom pořád utírat že? Tak jsme je zase naskládali do auta a vyrazili opět na louku. Tentokrát jsem si ovšem na naše piraně přichystala malé překvápko - přeci jen, jsou to psi lovečtí (jak by mohly potvrdit naše kočky), tudíž ozkoušíme reakci na střelbu!

Vybavena startovací pistolí, kapsičkou plnou piškotů a chlupatým dummíkem pro dospělce, vyházela jsem tu pakáž z auta. No, spíš jsem tak různě chytala tu změt deroucí se ven ve snaze, aby se jich o zem rozpláclo co nejméně. Piraně se opět odmítali podřídit zákonům přírody a cítit se v neznámém prostředí nejistě a rozutekly se jak hejno vrabců. Část běžela za Nessynou, část za Cirdou a Zájou, část se jala lovit myši nebo sebe navzájem a zbytek projevil mechanické nadání a jali se rozkládat auto odspodu. Napadla mě spásná myšlenka - nastratuju a oni se leknou a utečou z pod auta! Od myšlenky není většinou daleko k činům, proto jsem ihned znovu sedla za volant a nahodila motor. Výraz mojí maminky, která statečně zůstala venku aby pozorovala výsledek, mě ujistil, že se NĚCO STALO, a že je to určitě děsně hrozně špatné. Že by se piraně lekly moc a prchly někam daleko? Vyskočila jsem z auta div jsme si nohy nezlámala a zjistila jsem, že zvuk běžícího motoru nejen mechanicky zdatné piraně nevylekal, ale naopak probudil technické touhy v tom zbytku, který ještě písty a táhla neohlodával. Takže jsme z pod auta nedolovaly 3 štěňata, ale všech 9. Bestie zákeřné!

Nakonec se mise zdařila a smečka si vesele skotačila na louce. Poodešla jsem trochu stranou, aby ten šok přece jen nebyl tak veliký a poprvé vystřelila. Účinek rány byl patrný na první pohled - jediný kdo zareagoval byly holky, které zkušeně hledaly padlou zvěř a maminka, která (ač upozorněna) málem padla na zadek jak se lekla. Piraně nic. Ani hlavu nezvedly. Že by byly hluché? Ok, druhý pokus, o trochu blíž ... holkám jsme za zvuku výstřelu hodila aport, aby z toho aspoň něco měly a opět nevěřícně pozorovala piraně. Ha - pan Modrý zvedl hlavu ... ne, to jen našel mouchu a letí za ní, tak zase nic. Pokus třetí, z cca půl metru od hejna nepřinesl žádnou změnu, ani žádnou reakci. Potlačila jsem myšlenku zkusit některou z piraní zastřelit (pár adeptů by bylo) a zjistit jestli bude/budou reagovat alespoň na tohle, zabalila jsem pistoli a šla otevřít auto na cestu domu. Piraně neomylně zahučely pod podvozek ... sakra, teď bych tu střelbu na cíl asi využila :)

Takže suma sumárum - máme nebojácné piraně. A taky neunavitelné, protože i po této vyčerpávající akci doma pokračovaly v bitkách a okusování další dvě hodiny.



16.4.2012 Tak jsme včera zažili "VEČER" ... banda devíti chlupatých válců létala na trati "pokoj - chodba – kuchyň a zpět", odrážela se ode stěn, bořila vše co jí přišlo do cesty a fakt že občas někdo za letu vytvořil louži brala jako přijemné zpestřeni a změnu pohybu z "létáni" na "klouzáni".

Následně domu omylem vlezla naše nejstarší kočka, což bylo kvitováno s povděkem. S ještě větším pak to, že ze šoku skočila místo na okno mezi ty piraně. Boží zábava honit tu chudinku po baráku.

K tomu všemu samozřejmě patří i doprovodné zvuky - od stěkání, přes kvičení, pištění, hýkání, chroptění až po jodlování (neptejte se mě kterej z nich).

Podložky na čůrání jsou pak ideální svačinka, nejlépe když jsou totálně pro... ehm. Suchý asi drhnou v krku.

K jídlu je ovšem i větsina sourozenců, ideálně ihned poté, co proběhli miskou na vodu (pětilitrovou), To je totiž velká šance strazit je tam zpátky. Dále pak nohy od židlí, dvířka od skříněk a gauč odspodu ... se těším až na ně spadne. To vše samozřejmě za neustálého běhání tam a zpátky.

V půl druhé to konečně všechno uslo. Chvilku jsem koketovala s myšlenkou zakroutit jim krčkama, dokud bezpečně chrápou, ale nakonec jsem jen vysypala granule připravené na ráno, páč ty hyeny mají evidentně moc energie. Zítra nastupují do kamenolomu!

Nicméně bych ráda upozornila všechny zájemce o naše zlatíčka, že jsem slevila ze svého přesvědčení o nutnosti co nejdelší socializace ... Pořád jsem žila v naivním přesvědčení, že čím déle u maminky, tetiček a v milující náruči někoho kdo je naplánoval budou, tím lepší start do života. Houby!

27.4. v 00:01 Vás všechny očekávám v řadě před našimi vrátky, vyfasujete štěně, balíček na cestu a hurá pryč. Výhodou pro vás budou volné silnice, takže se dostanete domu dřív.
Kdo si nepřijede, obdrží piraňu následující den PPLkem a jako bonus mu přibalím nejakou kočku, nebo dítě.



13.4.2012 Poslední dva dny probíhaly pod heslem "socializace na vše". Takže včera si piraně vyzkoušely, co to znamená retrívr v praxi a byly nahnány po dešti na zahradu. Musím konstatovat, že naše stěňátka jsou vážně typické povahy - ač jsme vybrali jedinou suchou část trávníku, aby chudinky neměly šok z mokra, piraně neomylně našly louži (kterou vypily), bahno (ve kterém se vyválely) a prázdné ohniště (z toho si udělaly bazének).

Dnes jsme pro změnu využili dočasně hezkého počasí a teroristi dostali opušťák. Byli zavřeni do antonu a vyvezeni na louku, aby taky poznali krásy okolního světa a poněkud se nám sžili s autem.

Co se týče sžívání s autem, problém nenastal. Piraně nadšeně očmuchaly celý kufr i starší jedince, využily toho že mlíkárna nemá kam utéci a následně si ustlaly marně protestujícím Borče a Záje na zádech. Krátkou cestu na louku kvitovaly nadšeně, z auta vyskákaly třetí kosmickou a bez ohledů na fakt, že "štěně je v neznámém prostředí nejisté a drží se u matky" se rozprchly do všech světových stran. Třetina z nich se jala przkoumávat kytičky odspodu, druhá třetina se od maminky a tetiček učila lovit myši a zbytek nadšeně naháněl Nessynu, která s nimi trénovala na dostihy. Všechny třetiny pak v pravidelných intervalech střídaly výuková stanoviště.

Po půl hodině jsme s maminkou usoudily, že socializace bylo už dost a že jedeme domu. V tu chvíly část teroristů zahučela pod auto a z bezpečí nám jasně sdělili, že z téhle vycházky se domů dobrovolně nevrátí. Zbytek se rozprchl do ještě větší vzdálenosti. Pokud na nás někdo koukal, musel mít pocit, že se na louce natáčí nová verze legendárního Marzíka, tentokráte se dvěma Marfuškama :)

Nakonec byli všichni polapeni, nacpáni do auta a odveženi domu. A tady se opět projevil jejich odboj - místo aby slušně a spořádaně vyskákali z auta a šli na oběd, seděli všichni jak pecky a prý že v autě zůstanou ...

Zítra je začnu socializoavt na střelbu ... uvidíme kdo z koho ... muehehe.



8.4.2012 Odhalil jsem je! Všechny! K teroristické buňce nepatří jen piraně, ale i matka a dokonce i všechny tety! Normálně se proti nám spikli! Tudíž je pochopitelné, že proti této přesile jsme neměli téměř žádnou šanci. Sice jsme podnikli několik zoufalých protiútoků a pokusili se získat zpět ztracené pozice, ale nešlo to. Obrana prostě kapitulovala, takže teroristi teď okupují kuchyň, kde se válí, krmí, pletou pod nohy, všeobecně překáží a socializují na rodinný život. Eliška je z toho nepokrytě nadšená, tudíž ji podezřívám, že k té podvratné skupině patří také.

Ovšem - čím dál víc se začínají projevovat vlastnosti a schopnosti našich piraň. Dovolím si proto shrnout poznatky získané na základě dlouhodobého pozorování a nastínit možná odvětví lehkého i těžšího průmyslu, ve kterých by komando mohlo získat pracovní uplatnění. S ohledem na setrvávající celosvětovou ekonomickou krizi se omezím pouze na výčet činností, v nichž by se uplatnili všichni bez rozdílu - přece jen 9 pracovníků najatých za cenu jednoho - to je bonus k nezaplacení.

  • Demoliční četa - tady asi není co dodat. Potřebujete-li vybourat nějaké stěny či odstranit nábytek, neváhejte.
  • Kadeřnické služby - obzvláště prostříhání a zkracování jim jde jedna báseň ... ještě je doučíme melír a bude to.
  • Piercing - stačí nastavit příslušnou část těla. Zkusím ještě vymyslet, jak jim do doubků vpravit barvu a mohli by i tetovat.
  • Buzení - v 6:00. Tohle zvládají i samostatně, ale pro obzvláště silné spáče doporučuji objednat vícero piraň najednou, ať to máte jistý. Problém je, že nejdou přeřídit na jiný čas.

  • Zahradní služby - se sázením kytiček příliš nepočítejte, ale v disciplíně orba dosahujeme velice slušných výsledků a technika se stále zlepšuje. Také lze využít k výkopovým pracem.



    4.4.2012 Byla jsem několika lidmi nařknuta z toho, že na těch našich drobečcích nevidím nic dobrého. Tak to ne, to teda pozor - já na nich vidím spoustu dobrého. Většina z nich váží 5 a více kilogramů (odhadem, udržet ty hydry v náručí na váze skorem nejde) a vynásobíte-li to 9 kousky, máte porci masa, za kterou by Vám děti v Somálsku utrhaly ruce. Navíc je to maso čerstvé, křehké a dobře živené - cca 2 kg granulí denně, nepočítaje mléčné svačinky, lino, plíny na čůrání, vetbedky, tůje, rohožky, ručníky, hračky, skříně, Borku, Záju, Nessynu, Cirdu, lidi, kočky, .... takže má zcela určitě i vysokou nutriční hodnotu.

    Tuhle jsem na netu objevila super recept, posuďte sami:

    NUTRIE DUŠENÁ NA ČERNÉM PIVĚ

    1ks menší mladé nutrie ( 1 - 3ks štěňat, podle velikosti)
    5 ks tlustších plátků slaniny
    2 ks cibule
    2 ks kostky cukru
    1/2 hrnku černého piva 10 °C
    1 lžíce hladké mouky
    1 lžíce octa
    1 lžička plnotučné hořčice
    kousek másla
    bobkový list
    tymián
    petrželka
    mletý pepř
    sůl

    1. Plátky slaniny a kolečka cibule orestujeme na másle dorůžova
    2. Na slaninu s cibulí pak vložíme jednotlivé porce očištěné, tuku zbavené nutrie (vyhublá štěňata naopak prošpikujeme slaninou), které ze všech stran opečeme
    3. Maso vyjmeme, do šťávy přidáme koření, nasekanou petrželku, hořčici, ocet a cukr, osolíme, zaprášíme moukou a osmahneme
    4. Zalijeme pivem, chvíli povaříme, pak do omáčky přidáme maso, přikryjeme poklicí a dusíme doměkka.

    Doporučení:
    Servírujeme s čerstvým chlebem.

    Poznámka: 1 hrnek = 0,25l

    Ale teď vážně - to ze mě mluví jen dojmy z dnešního rána. Teroristi totiž ráno dobili chodbu. Tedy - nejprve jsem měla pocit, jak jsem je všechny napálila, když jsem si nařídila budík o pět minut dřív, vyplížila se z pokoje a než stihla zareagovat i Cirda, zavřela jsem ji do kuchyně. Takže zatímco jsem připravovala ranní krmi, teroristi spali. Žádné hýkání, žádné štěkání, žádné bobkování. Jen klid a mír a pocit dobře vykonané práce. Ach, jak naivní jsem byla.

    Vypustila jsem dospělce ven, předhodila jsem piraňám krmi a v klidu postupně likvidovala vznikající exkrementy a odběhla jen na chvilku vpustit a nakrmit dospělce. Granule mizely třetí kosmickou a když piraně vypadali, že už se do nich vážně nic nevejde, byla vpuštěna Cirda, která mezitím zdlábla svoji snídani v kuchyni.

    A tady nastal onen zlom, kdy mi bylo jasně vysvětleno, že takovéhle podrazy se tolerovat nebudou. Nevím, zda to byl plán piraň, nebo jestli s nima podvraťačka matka spolupracovala, každopádně povodeň ve vrátkách nešla zastavit. A Cirda si stoupla doprostřed, takže jsem nemohla ani rychle přibouchnout a doufat, že to nenadělá moc škody. Než jsem řekla "aletosnadnekoukejtemazatzpátky" už jich byla plná chodba. Stačila jsem jen tak tak přibouchnout dveře od kuchyně, ovšem tím jsem uvěznila Záju, Borču a Nessynu, které se z hloupé zvědavosti vydaly na chodbu zjistit co se to děje.

    Naštěstí piraně brzy objevili mlíkárnu. Zbytek smečky byl ukryt do pokoje k mamce, posléze tento azyl vyhledala i Cirda. A piraně vesele okupovali chodbu, jako by jim patřila ... takže odpadkový koš skončil pro jistotu na ledničce, smetáček s lopatkou mají několk zásahů od piraních zubů, dospělácký pelech byl nuceně vyprán a předložky před jednotlivými pokoji jsme se rozhodli prozatím oželet a pak někdy pořídíme nové. Bohu dík, že po půl hodině teroristi odpadli únavou a neprotestovali při přesunu do vězení.

    Zítra musím dát větší pozor. Nebo vymyslet dvojitá dvířka :)



    1.4.2012 Piraňám je 5 týdnů a Cirda si s velikou pravděpodobností přečetla, co jsem o ní a jejích potomcích napsala minule. A přečetla to i piraňám, protože nelze předpokládat, že by to zvládly sami ... tak dobří ještě nejsou. Ale nějak nám zase doma nastala změna.

    Především - Cirda bojkotuje snahu o odstavení a opět kojí každé tři hodiny. Takže noční spánek je naprostá utopie. Ovšem vzhledem k tomu, že při čtění novinek na internetu na mě vyskočil titulek "Etna se probudila k životu a opět chrlí lávu", není se vlastně čemu divit. To je prostě vyšší moc, osud, nebo něco na ten způsob.
    Každopádně piraňám to nikterak nebrání v konzumaci granulí na tuny. Mléčnou svačinku berou jako príma zpestření a nějak nám hajzlíci rostou jak z vody. Jestli ono to nebude nějak souviset :)

    Ale zpět k tématu "hodných" piraň ... nenechte se mýlit, nic takového neexistuje. Jen se strategie vyvíjí, jsou k dispozici nové válečné postupy a nové zbraně a je třeba vyzkoušet vše. Takže bobky na frekventovaných místech a piraně vyválené ve zbytcích už nejsou IN, teď jsou v kurzu úniky z pokoje a důsledný rozvoj osobností po všech stránkách. A ovšem - přesvědčování návštěv o tom, že já si vymýšlím a jen ty chudinky pomlouvám. Ovšem po dnešním focení prvních postojů a dalších portrétků - kdy se polovina z nich tvářila jako středně dementní chudinky a ta druhá se snažila spáchat harakiri skokem ze stolu - v pomlouvání hodlám i nadále pokračovat a jednoho po druhém Vám je představím. Takové malé Who is Who na našem teroristickém seznamu.

       Boxer.

    Číslo 1 na teroristickém seznamu.

    Jasný vůdce celé teroristické buňky, od začátku převzal velení a je si velmi jist svým postavením. Většinou se sám bojů nezúčastňuje, jen opodál přihlíží a sleduje, zda jsou jeho plány plněny přesně a do puntíku. Pakliže shledá nějaké pochybení, sám ho rázně napraví.

    Nenapravitelný!!!
       Šakal.

    Zástupce velitele.

    Expert na sonické zbraně, které nejen mistrně ovládá, ale i sám vynalézá. Po převýchově by se mohl uplatnit v lodní dopravě jako hlásná a výstražná siréna.
       Salámista.

    Styčný důstojník.

    Nenechte se mýlit fotografií - tento terorista má na starosti propagaci a PR všeobecně, takže ví, jak důležitý je první dojem. Na ten druhý je schopen ukousnout Vám nos, nebo nastražit minu přímo pod patu.
       Partyzánka.

    Guerillová jednotka.

    Jak její krycí jméno napovídá, tvoří jednotku o jednom členu, číhá ve skrýši a útočí zcela nepokrytě zezadu. Pokud je konfrontována face to face, dokáže nasadit vynikající mimikry hodného pupíka.
       Poletucha.

    Odborník přes utajení.

    Specialistka v oboru "tajné mise" - nikdy ji při ničem nechytnete, ale vždycky víte, že to byla ona. Podle mého názoru školí i ostatní, ale ti zatím nedosahují kvalit svého mistra.
       Dr. Mengele.

    Bachařka.

    Ačkoliv se tváří jako neviňátko, je to ona, která hlídá vše okolo, která budí buňku k diverzním akcím a která zásladně zkouší jak moc citlivá na bolest jsou různá místa na lidském těle. Myslím že Hippokratovu přísahu nikdy nesložila, ale určité medicínské vzdělání jí nelze upřít - například přesně ví, kde je achylovka.
       Šeherezáda.

    Dvojitá agentka.

    Pracuje v utajení - tváří se jako spojenec, ale není jím. Dle mého názoru spolupracuje s tou stranou, která má zrovna navrch. Na jejím výrazu ovšem nepoznáte nic, dokáže zachovat totální poker face i při přímé konfrontaci.
       Pouštní liška.

    Nezařazená pozice.

    Multifunkční jednotka - zvládá boj z blízka, z dálky, rozumí minám i technice. Ráda se zabývá přestavbou a zvelebováním tábora. Mistr v předstírání klidu a plynových útocích.
       Kamikaze.

    Sebevražedné komando.

    Zcela oddaná svaté válce, páchá jakékoliv zlo, které by mohlo pomoci věci, ve kterou věří. Že u toho občas dojde k nějakému úrazu je jí jedno. V marné snaze prorazit mříže svého vězení, je ochotna si ulomit hlavu nebo obětovat pár civilistů.



    29.3.2012 Někdo nám tajně vyměnil štěňata! To přece není možné, aby se z našich roztomilých, rozkošných, skvělých, dokonalých a úžasných dětiček přes noc stalo komado fekálních piraň? Nebo je?

    K vysvětlení tohoto poněkud "drastického úvodu" by měl postačit fakt, že jsem poslední tři noci spala v průměru 4 hodiny a ještě ne v kuse. Pokud Vám to přesto nestačí, načrtnu v hrubých rysech náš denní rozvrh a pro ty zcela nechápavé jedince připojím i několik osobních poznatků ze života devítíhlavé bandy.

    Tak tedy ...

  • 6:00 - budíček. Pokud ho nevyvolá sama demoliční četa, postará se o to Cirda, které nejspíš přijde divné, že štěňata v šest ráno ještě spí. Že by je ovšem nakojila, to ani za pytel buřtů. Takže jen z bezpečí dveřní zábrany (kterou mimochodem narozdíl od štěňat ona v pohodě přeleze) zakňučí, počká až se začnou krysy hemžit a prchne do bezpečí pelechu na chodbě.
  • 6:05 - zcela automaticky, v poloslepu přešourám pokoj do kuchyně, cestou odklidím miny nastražené na frekventovaná místa a vytřu louže. Za řevu devítihlavé saně vykopu z vedlejšího pokoje Záju, Borču a Nessynu (které spí s hlavou POD polštářem), zavřu dveře aby jekot nebudil maminku a Elišku a vypustím dospěláky na zahradu.
  • 6:10 - nesu devítihlavé sani snídani - granule strategicky namočené už od 5 od rána. Zatímco se piraně hltavě krmí, uklízím cca 6 dalších bobků a likviduju pročůranou podložku. Mezitím odbíhám pustit zpět dospěláky, kteří se tváří, že "ONI TAKY CHCOU SNÍDAT", sypu do misek granule, přidávám důchodcům potřebné léky a krmím kočičí komando proběhnuvší do baráku. Hltám 4 piškoty, ukradené dospělákům ze snídaně.
  • 6:15 - kontrola piraní, likvidace dalších dvou bobků. Za okusování prstů, kotníků, achylovek, ušních lalůčků, krku a dalších částí těla, likviduju zbytky po snídani. Vytřu bednu, která teď slouží jako krmírna, dávám čisté plínky, vetbedky a deky a nesu hadry do pračky. Než se stihnu vrátit, vytvoří komado další 3 bobky, přičemž alespoň jedním proběhlo alespoň 5 štěňat. Uklízím bobky, utírám štěňata která proběhla první i ta, která proběhla až teď. Nesu hardy do pračky. Po návratu likviduju pročůrané (před minutou čisté plínky) a dávám nové.
  • 6:30 vytírám, za vydatné pomoci devíti hlav. To znamená, že většina hadru je pokryta štěněcími tělíčky a většina podlahy je vytřena tímtéž.
  • 6:45 - piraně usínají. Plížím se do kuchyně, vařím si kafe. Zatímco pračka jede na plné obrátky, čekám až kofein vykoná své dílo. V mezidobí páchám ranní hygienu a při každém průchodu chodbou kontroluji spící komando.
  • 7:00 - kofein vzdal marný boj, přemýšlím, zda si nejít ještě chvíli lehnout. Plížím se do ztichlého pokoje, abych zjistila že potichu spící štěňata zvládla vyprodukovat další dva bobky a v jednom z nich autor vyčerpáním usnul. Uklízím, vytírám, utírám, tiše nadávám protože hygienou procitnuvší piraňa okusuje spící sourozence a snaží se je přimět k akci. Ze spánku nejspíš nebude nic.
  • 7:15 - piraně si hrají, okusují, perou se a všeobecně se socializují (především moje pantofle jsou předmětem nadšení).
  • 7:30 - piraně opět usínají, ovšem jen proto, aby se z vedlejšího pokoje ozvalo "MAMÍÍÍÍ" ... ach jo.
  • 7:31 - 9:00 - ranní hygiena a krmení dvounohé pirani. Zaplať bůh za toustovač a pohádky s Mickey Mousem.
  • 9:00 - 10:00 - padám na relaxační procházku s dospělci. Zatímco holky nadšeně lítají, loví myši a snaží se zdrhnout k hromadě hnoje u ohrady s ovcemi, já se snažím neusnout za chůze. Po návratu si hrajeme s Eliškou, holkama, Cirda jde vzbudit a nakojit, takže si hrajeme i s prckama, uklízíme bobky a věšíme prádlo. Suché prádlo skládáme ... připadám si jako v prádelně hotelu s kapacitou 1500 lůžek.
  • 11:00 - 12:00 - příprava na krmení a krmení dravé zvěře. Všechna štěňata dostávají svou dávku Probicanu (aby nám čumáčci pěkně prospívali) a vrhají se na misky. My se vrháme do úklidu, dokud je relativně volná podlaha ... obligátní výměna všeho - v podstatě se opakuje ranní proces.
  • 12:00 - 13:00 - krmení dvounohé pirani. Další kafe.
  • 13:00 - 14:00 - venčení dospělců. Losujeme s maminkou, kdo dostane opušťák a kdo zůstane na fekální stráži.
  • 14:00 - 15:00 - relativní klid. Pokud se podaří uspat dvounožce, jedna z nás má právo jít si lehnou s ním. Pokud se podaří uspat i čtyřnožce, padáme za vlast obě. V případě spících piraň je čas do tří, pak zasáhne Cirda ... flákat prý se nebudou. Ještě že je u toho vzbuzení alespoň nakojí. Pokud spí Eliška, má vyvolený jedinec šanci cca do čtyř. Nevyvolený jedinec mezitím likviduje následky trávicích procesů a snaží se nestrhat pračku.
  • 16:00 - 17:00 - procházka. Příprava na večerní krmení všeho. Likvidace odpadů, praní prádla, skládání suchého, vytírání, socializace, hraní si. Krocení Elišky, která by nejradši všechny piraně umuchlala. Krocení piraň, které by nejradši Elišku ohlodali na kost.
  • 18:00 - krmení. Přesvědčování Cirdy, že ona už svou porci měla. Přesvědčování piraň, že lepší granule v bedně, než mlíkárna za plotem. Uklízení. Vytírání štěňatama. Utírání štěňat.
  • 20:00 - ukládání dvounohé pirani. Čtyřnohé pirani mezitím produkují bobky.
  • 20:30 - VŠECHNY piraně spí. Zjišťuju, že jsem celý den nic nejedla ani nepila a snažím se to alespoň trochu napravit. Tomu se statečně snaží zabránit naši věčně hladoví dospělci.
  • 21:00 - příprava na noční krmení, průběžná likvidace následků trávicích procesů. Snaha o sebekultůru, která většinou končí zjištěním, že stejně nevím, na co to v té televizi vlastně koukám a u čeho že to usínám. Jdu se pokusit projít e-maily a aktualizovat web.
  • 23:30 - krmení a následná likvidace všeho.
  • 0:30 - proces dokončen, dokončena večerní hygiena. Snaha o tiché proplížení do postele je zbojkotována minimálně dvěma bobky, které se zhmotnily kdo ví jak. Piraně spí přesně do doby NEŽ uklidím. Pak se postupně probouzí a začíná noční směna her. Pokud by se náhodou stalo že piraně spí, Cirda je spolehlivě vzbudí svou kontrolou.
  • 3:00 - proklínám ty malé bestie a přísahám jim krutou smrt, pakliže okamžitě neusnou.
  • 3:15 - piraně usínají, nebo já upadám do kómatu.
  • 5:00 - zvoní budík. Jdu namočit granule. Šourám se zpět a cestou likviduji bobky.
  • 6:00 - ...

    A teď těch pár slíbených osobních poznatků ...

  • Poučky říkají, že štěně kaká po každém hraní, spaní a jídle. K tomu ještě ve spánku a v mezidobí. Cca 15x denně.
  • Přes to všechno se počet bobků devíti štěňat nerovná 15x9.
  • Když štěňata spí, nemůžete spát Vy.
  • Když můžete spát Vy, nespí štěňata.
  • Když spíte Vy i štěňata, nespí Cirda a má záchvat mateřské lásky.
  • Štěňata nejsou papoušci - když jim zhasnete, neusnou.
  • V 90% času je vzhůru alespoň jedno štěně, aby mohlo budit ostatní.
  • Když zkontrolujete štěňata , která tvrdě spí a je vše v pořádku, zkontrolujte je nejpozději za 5 minut znovu. 6 minut už je moc.
  • 11 z 9 štěňat nadšeně proběhne bobkem, který se snažíte uklidit. Další 2 navíc u toho uklouznou.
  • Štěňata po 4 týdnu jdou vyfotit jen za použití metody přežrání, nebo ve spánku. Ovšem spánek nikdy není tak hluboký, aby vydržel déle než tři záběry.
  • Nejvhodnějším oděvem k návštěvě štěňat je buď ringový oblek, nebo protiradiační. Ovšemže i s helmou.
  • Nikdy, ale opravdu nikdy nechoďte ke štěňatům bez kalhot a bez bot!

    Ale nebojte se ... možná to tak nevypadá, ale prcci jsou super, boží a naprosto úžasní. Pozorovat jejich hry, sledovat vyvíjení jejch povah, hraní si s nimi ... to všechno za tu trochu nepohodlí stojí a ne že ne :)

    Každopádně přijímáme socializační návštěvy z řad milých, zdravých a masochisticky zaměřených kamarádů.



    25.3.2012 Je to neuvěřitelné, ale prckům už jsou 4 týdny. Čas letí hrozně rychle - ještě nedávno bylo v bedýnce devět slepých červíků a dneska po pokoji běhá devět miniaturních retrívrů se všemi potřebnými psými vlastnostmi. I když musím po pravdě přiznat, že až tak miniaturní nejsou :)
    Každopádně máme za sebou další odčervení (mňam), další stříhání drápků (nutné zlo) a také vyčesávání kožíšků (super lábuž). Baští rozmočené granulky, zapíjí to mlíčkem od mámy a jinak nemají na práci nic jiného, než okusovat sebe a vše okolo, hrát si s hračkami, sourozenci, dospěláky nebo s Eliškou, prozkoumávat svět a spát. Docela jim závidím :)



    21.3.2012 První jarní den jsme oslavili první malinkou procházkou po dvorku. Prcci si to náramně užili, prozkoumali všechny a všechno co našli a po návratu do bedýnky spokojeně chruněli. Také za sebou mají další stříhání drápků, takže teď máme chvilku, kdy jsou "špičatí" jen zepředu :)
    Vážení jsme vzdali, digitální kuchyňská váha už je nepojme, ale dnešní orientační vážení v náručí ukázalo, že se většina z nich limitně blíží váze 2,5 kg. - krom Pana Modrého, který má tři :)

    Cirda pořád ještě statečně kojí, ale mimina už baští i rozmočené granulky - zatím pořád ochucené štěněcím mlíčkem.



    17.3.2012 Zubatému komandu jsou právě tři týdny, přesto Cirda stále obětavě kojí. Nicméně bylo načase vyzkoušet i jiný způsob příjmu potravy ... ovšem to co se dělo, nás uvedlo v úžas. Naši prcci se k mističce postavili jako profíci a kromě pana Světle modrého (který potřebuje mít v mističce ležérně strčenou nožku) dlabali všichni naprosto ukázkově :)

    Také hezky chodí čůrat na plínku - jsou to prostě naše šikulky!



    13.3.2012 Naši draci už nespí celé dny (a hlavně ne celé noci) a hezky spolu objevují svět. A protože jim začínají růst zoubky, objevují ho ponejvíce ochutnáváním čehokoliv a kohokoliv, kdo je v jejich dosahu. Mezi nejoblíbenější pak patří Cirda a její uši, ocas, nohy, krk, chlupy a nos, dále pak to samé u jakéhokoliv sourozence a z lidské anatomie vedou prsty, nos a uši. K tomu samozřejmě i halda plyšáčků, hromádka buny připravená k úklidu, plenka na čůrání a deka na spaní :)

    Jinak mimča hezky rostou, průměrně naberou denně 150 až 200 gramů. Každý den tak povolujeme o kousek obojky - za chvíli asi budeme muset přejít na větší velikost. Také mají spoustu huňaté srsti, takže jsme přestali v pokojíčku přitápět, aby jim nebylo vedro. Ocenili to všichni, včetně Cirdy ... jen mě je tu teď zima :)



    10.3.2012 Tak máme za sebou první odčervení a jako správné popelnice správní retrívři si na té hnusné pastě náramně pošmákli. Hlavně že toho bylo hodně :)



    10.3.2012 Naše prťata se rozhodla dohnat pomalejší start, kdy díky narkóze neměla první tři dny moc chuť k jídlu, takže v podstatě nedělají nic jiného, než že baští. Cirda je v tom vytrvale podporuje a kojí každé dvě hodiny, za což má můj hluboký obdiv. I přes to jsme ale začali s pomalým přikrmováním, aby si mamina trochu odpočinula ... prckům flaška absolutně nevadí, mlíčko od Royal Caninu jim děsně šmakuje, až mám někdy pocit, že by nejradši vcucli i tu lahvičku.
    Poněkud nám ovšem stagnují pokusy o chůzi - po jídle jsou všichni tak nacpaní, že odpadnou jak přepitá klíšťata a dokud se zase neobjeví "mlékárna", odmítají se příliš hýbat. A když už, většinou volí formu pohybu "na Meresjeva" ... ono to s těmi plnými bříšky ani jinak nejde :)
    Jediná kdo drží "dietu" je slečna Oranžová - jako první jí začaly růst zoubky, takže jí dneska moc nechutnalo. Ale myslím že ostatní rychle dožene :)
    Pan Světle modrý pak vynalezl novou zábavu. Posadí se, natáhne krček a začne hýkat jako oslík. Nejsem si jistá, jestli tuší že tohle psi nedělají, ale mám téměř jistotu, že to za chvíli budou dělat všichni ... zájem v jejich očích mě nemůže nechat ani chvilku na pochybách. No, máme se asi na co těšit :D



    8.3.2012 Všechna štěňátka už mají otevřené oči, tedy pokud zrovna nespí nebo je slastně nepřivírají při krmení. Ovšem daleko lépe jim začínají sloužit čumáčky ... očichávají vše a všude. Většina se už také pokouší o chůzi, i když pokusy jsou to poněkud komické :)
    Také máme za sebou první stříhání drápků - z ostrých kotviček jsme udělali kotvičky poněkud tupější, ale při pohledu na Cirdino bříško nemám pocit, že by pociťovala až takovou změnu :)
    Jinak se nic moc neděje, stále 75% času prospí a zbytek tráví jídlem.



    6.3.2012 Prckům je právě 10 dní a první průzkumníci už začali koukat na tenhle svět. Nejprve pan Modrý (alias Boxer) a hned po něm slečna Červená. Sice zatím jen "na půl oka", ale i tak nejspíš stihli sdělit sourozencům, že tu nic závratného není a ať klidně ještě nechají oči zavřené :)
    Tato lenost se ovšem netýká vydávaných zvuků. Repertoár byl z kníkání, kvičení a pobrukování doplněn a obohacen o vrčení, hluboké mručení, štěkání a dokonce slečna Fialová umí kvákat jako kachna :)
    Se nedivím Cirdě, že už si občas jde lehnout mimo bedničku ... ovšem pořád na dohled a na doslech.



    3.3.2012 Našim miminkům je právě dneska 7 dní. Stále ještě všechen čas buď prospí nebo projí, ale i tak je v porodní bedně stále na co koukat - jejich boje o cecíky, jejich protesty proti vážení, jejich neuvěřitelné polohy při jídle i ve spánku ...
    Z Cirdy je mamina na plný úvazek. I když se jde cca 5x za den vyvenčit a trochu protáhnou tělo, odmítá být od miminek déle než 10 minut. A když pak čeká až jí umeju tlapky, je mi v tu chvíli naprosto jasné, po kom že to ti prcci mají své zvukové projevy :)



    26.2.2012 se narodil náš první vrh, vrh A. Na svět za poněkud dramatických okolností přišlo 6 krásných holčiček a 3 stateční kluci. Hrdými rodiči pak jsou Stanley a naše Cirilka, pro kterou se tento také stává vrhem posledním.

    Průběh Cirdiny březosti a i počátek samotného porodu nijak nedával tušit, co se na nás chystá. Cirda se hezky kulatila, podle sona i podle pupíku to vypadalo na početný vrh a přesně podle tabulek jí den porodu připadl na 63 den.
    Protože to nejprve vypadalo na porod o den dříve, přijela k nám v sobotu 25.2. přenocovat Libuška, aby "byla po ruce kdyby ..." Do rána jsme sice nespaly, ale štěňatům se na svět nechtělo, tak si Libuška zase odjela domu vyvenčit smečku a že uvidíme.

    Ve 13:25 praskla Cirdě voda. Zavolala jsem tedy Libušce, odebrali jsme se do připraveného porodního pokojíčku, aby měla nastávající maminka klid a Cirda se pomalu ale jistě začala snažit tlačit. Po 40 minutách dorazila odborná pomoc a Cirda tlačila dál. Přibližně o tři hodiny a asi milion stahů později ji Libuška prosahala a zjistila, že jedno štěndo uvízlo hlavičkou v průchodu pánví a nemůže ven. Podpořila ji nejen oxytocinem, ale i vlasní rukou, ovšem nic naplat - mimino prostě ven projít nemohlo. Zavolaly jsme tedy sestřičce, honem pobalily všechny věci a vyrazily směr Dobříš, do ordinace, na císařský řez ... Cirda celou cestu poctivě tlačila, ale i když tato byla prodloužena o čerstvě namrzlý a špatně sjízdný povrch a dva kamiony uvízlé v polovině táhlého kopce a blokující cestu, přesto štěndo ven neprotlačila.

    V ordinaci už nás čekala sestřička s připravenými nástroji. Cirda dostala kapačku, narkózu a už to jelo jak na běžícím pásu - Libuška tahala štěňata, já běhala od stolu k topení a pod ním setřička vybalovala a prodýchávala. Podařilo se nám zachránit všechny prcky, i toho prvního špunta ... ten má teď pracovní jméno Boxer, protože vylezl ven chudák trochu otlučený :)

    Bohužel se ukázala příčina toho všeho. Ona viróza "španělské" chřipky, kterou Cirča prodělala v osmi měsících, nezpůsobila tehdy jen stop růstu dlouhých kostí a následně jednu stehení kost o kousínek kratší než druhou, ale zapříčinila i úzký průchod pánví. Což by (i podle Libušky) nebylo bohužel vidět na žádném RTG snímku, takže se tomu nedalo předejít.

    A protože mimča se sice narodila relativně velká, ale pořád ne nikterak extrémně, bylo veliké riziko že další vrh by se toto opakovalo. Proto byla Cirilka rovnou i vykastrována, aby se těmto případným komplikacím už nikdy nemuselo čelit.

    Je mi to sice svým způsobem líto, obzvláště když vidím Cirinku, která (když vyprchaly účinky narkózy a odezněla první akutní bolest) si mateřskou roli náramně užívá a štěnda opečovává s trpělivostí a pěčlivostí téměř nadpozemskou ... ale už nikdy nechci zažít ten šílený strach a závod s časem o život její i jejích miminek.

    Teď už je Cirilka v pohodlí porodní bedničky (díky Irenko) a zdravá, obklopená krásnými čilými potomky (díky Libuško a Mončo). Chtěla bych moc poděkovat nejen třem hlavním aktérům tohoto dramatu (Líbě, Móně a Cirdě), ale i všem našim kamarádům, kteří nám drželi palce, mysleli na nás a podporovali (a podporují) nás. Bez nich by se můj sen buď nikdy neuskutečnil, nebo by se změnil v noční můru.

    DĚKUJU!