Jak jde čas ...

23.1.2018 Osm týdnů, neboli dva měsíce ...

Máme za sebou dva měsíce života našich krysčat. Jsou z nich plnohodnotní psíci a psice, devítihlavá saň, destrukční komando, fekální četa a já nevím co ještě. Samozřejmě jsou i "ťuťu" a "ňuňu", to když se zrovna něžně mazlinkají, tulí, jsou hodňoučtí nebo všichni spí.
Ale o tom dnes mluvit nechci. To všichni znáte a víte.

O čem bych dnes ráda pohovořila, to je něco, o čem se sice mluví, ale málokdy ve spojitosti s chovem psů s PP ... a to je výběr správného chovatele.
Nebudu rozvádět rozdíly mezi psy s PP a bez - na toto téma byly napsány slohové práce v množství více než velikém a kdo chce, ten najde. Pokud někdo nechce hledat, klidně ať zavolá, ráda si s ním o tom pohovořím.
Já se chci věnovat fázi, kdy zájemce už ví, že chce nějaké plemeno (u nás tedy retrievera), prošel si inzeráty, nechal si poradit a doporučit od zkušených, navštívil pár chovatelů, podíval se jak psi žijí, jak je postaráno o štěňata, zda má chovatel i staré psy na dožití, ... Fázi, kdy si ubohý zájemce myslí, že vybral nejlépe jak mohl a že mu chovatel nic nezamlčel a nezatajil (vždyť mu kouknul i pod postel!).

Chyba! Žádný z ubohých zájemců nemá šanci zorientovat se a prokouknout tajnou mluvu chovatelů. Kynologové jsou totiž tajná sekta, pokud to ještě nevíte! Mají různá znamení, tajemné zkratky a rituály, které slouží nejen k poznání jiných členů sekty, ale i k zařazení nečlenů na správnou úroveň. Existuje celá řada stupňů, zasvěcení a hodností, a to nejen uvnitř sekty, ale - kupodivu - i venku. Díky tomu se lehce odliší případný nadějný budoucí člen od naprosto neužitečných a kynologii absolutně vzdorujících jedinců, což značně šetří případné zbytečné mrhání energií při náboru nových duší.

A tady právě bych si dovolila poskytnout něco jako "Výkladový slovník chovatelské mluvy", byť jsem si vědoma možné odplaty. Ale co naplat, svět se jednou musí dozvědět pravdu! Pokud by se mi ale něco v následujících týdnech stalo, pak vězte, že moje závěť a příslušné dokumenty jsou uloženy na bezpečném místě a správní lidé mají instrukce, co s nimi dál podniknout :)

Pro lepší orientaci je v následujícím přehledu vždy první věta ta, kterou uslyšíte od chovatele a druhá její výklad převeden z kódové řeči do běžné češtiny.

No, a to bude asi tak zhruba všechno ... myslím že moudří chápou :)

16.1.2018 Kulturní vyžití sedmitýdeňátek.

Dobrý den dámy a pánové, vítáme Vás u rozhlasových přijímačů při sledování reportáže z každovečerních dostihů. Dnes je na programu vytrvalostní závod na 4 míle pro dvouměsíční a mladší koně. Na tuto podívanou se sjela celá místní okresní smetánka, věříme že zážitek to bude velký. Vždyť na startu se shromáždili nejlepší z nejlepších, vidíme přehlídku ostřílených matadorů, většinou z Jezdecké a výcikové stáje Eris.
A už máme odstartováno a pokud mohu soudit dle prvních pár metrů, bude tento závod velmi rychlý. Možná dokonce bude překonán traťový rekord.
Vraťme se ovšem k průběhu závodu - těžko určit kdo je ve vedení, nebo dokonce kdo je favoritem. Na špici se drží jeden velký chumel, dojde-li k nějakému pádu na překážce, mohlo by to být osudné většímu počtu závodníků.
Startovní pole rychle překonalo krátkou rovinku a blíží se k první zatáčce, která bývá ošidná - téměř vracečka podél Knihovny a hned je třeba točit prudce na levou stranu k Posteli, tady už skončil nejeden favorit! Terén se sice zdá dobrý, ale může to být ošidné ... nikdo neví jak moc pršelo a zda bude vetbedka opravdu protiskluzová, nebo ne.
Vidíme však že závodníci jsou na vysoké úrovni - Fialový sice chvíli téměř nevybral, zdálo se že každým okamžikem upadne, ale zvládl to a s naprosto minimální ztrátou pokračuje v závodě.
Blíží se další, tentokrát levotočivá zatáčka podél Topení, následována v těsném závěsu druhou levotočivou, za kterou se - defakto ihned - skrývá zákeřný Vodní příkop zvaný slangově Miska. Všichni to zvládli v pořádku, Zelený dokonce efektně využívá záchytnou mříž k odrazu a získává tak nepatrnou délku náskok. Zbytek pole mu ovšem vydatně dýchá za krk a při současném vývoji je nemožné říct, zda si svou výhodu udrží.
Teď je třeba nezdvihnout hlavu při průběhu pod Stolem - již jsme v minulosti viděli několik ošklivých úrazů na tomto místě ... ale ne, teď je vše v pořádku, koně jsou opravdu skvěle připraveni!
A již jsou u startovní rovinky u Dveří - zde si musí dát pozor a nepoplést trasu. Musí se točit hned v polovině doleva, přikázaná trasa vede středem dráhy k topení. Zdá se že Červená maličko zazmatkovala a jede víc v pravo z pohledu závodníků ... ale ne, byla to taktika, takže má teď výhodnou pozici při prudké pravé zatáčce. Bok po boku se Zeleným nabíhá do rovinky před vracečkou Knihovna-Postel, probíhanou teď ovšem v opačném pořadí. Všichni zvládli, nikdo se nenechal poplést a celé pole pokračuje dál. Je to neuvěřitelně vyrovnaný závod, teď koně čeká návrat ke Dveřím, podběhnout Stůl a překonat Misku ... ale pozor! Tady zdá se končí naděje Azurka, Hnědáka a Žluté, kteří nejspíš uklouzli na rozmoklém terénu, těžko říct kdo upadl jako první a strhl ostatní ... ale ne, jsou to srdcaři - vstávají a dohánějí ztrátu za opravdu mohutného povzbuzování publika, které frenetickým řevem žene své favority kupředu. Zdá se, že v tomto závodě bude rozhodovat délka trati a s tím spojená možná únava závodníků ...
Jak již jsem zmiňovala na začátku, je tu dnes snad každý, kdo něco znamená - samozřejmostí je přítomnost trenérky Eris, ale v publiku lze zahlédnout i lorda Drakea a komtesu Nessy. Dokonce i lady Ciri se přišla na to hemžení podívat, jediný kdo chybí je tedy madam Gwendolin. Zprávy hovoří o jejím nedobrém zdravotním stavu, který ji upoutal na lůžko, přesto jsem si ale jistá, že stejně jako vy napjatě poslouchá alespoň přenos tohoto dramatu!
Závod ovšem pokračuje a vzhledem k délce trati nejspíš ještě dlouho bude ... vrátíme se tedy po hudební vsuvce.

Tak nějak si naši sedmitýděňáci zpestřují program. Jsou to štěňátka opravdu kulturní a sportovně založená - krom dostihů zvládají i zápasy Sumo a Řecko-římský, čtou hodnotnou literaturu, provozují speleologii a archeologii, rádi zpívají (od opery přes folk až k rocku). Také se projevují jejich architektonické vlohy, stejně tak jako vlohy kadeřnické. Zdá se, že hitem letošního roku ve vlasových trendech bude "Kousaná".

No prostě - dejte harantům občanku a začne rodeo.
Schválně kam půjdeme dnes večer :)

9.1.2018 Šest týdnů ...

Znáte ten pocit naprostého zničení? Totálního vyčerpání? Úplného duševního rozkladu, kdy člověk blbne na kvadrát? Ne? Tak my jo. Nastává vždy po raním probuzení, dále pak po procházce s dospělci, po zjištěni ze haranti našli jedinou mikroskulinku v plotě a vesele ohlodávají opečovávané záhonky sousedů, případně při marném pokusu vytřít těm harantům podlahu bez osobní újmy.
V naší psychice nastává jasný a zřetelný posun směrem ke "zmenšené příčetnosti". Pokud se nechytáte, tak vězte, že zmenšená příčetnost je stav, kdy:
"Pro duševní poruchu v době spáchání činu má pachatel podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost, nebo ovládat své jednání."

To nejspíš vysvětluje, proč mi v poslední době neustále znějí v uších některé populární písně. Například Zabili, zabili, děvět hyder z Kvaně ... nebo neméně oblíbená Haranti, haranti, kdopak vám dal hlas? Ukažte mi na něj prstem, já mu zlámu vaz.

Absolutně největším hitem je ovšem Děvět malých Erisčat bořilo nám dům. Jedno z nich jsme úplně-omylem-a-náhodou-nechtěně zašláply, zbylo jich osum. Tu jsem si zpívala i v práci. A koukali tam na mě divně :)

Aby to ale nebylo jen na mě, maminka taky blbne. Pravda - zatím ještě hovno do mikrovlnky nestrčila jako před šesti lety, ale myslím, že je to jen otázka času. Dnes třeba velmi vtipně honila krysčata po zahradě, to když jí haranti vzali čáru z pečlivě naaranžované štěněcí ohrádky. Marfuška chytající husy by jí styl jistě záviděla, škoda jen že nemáme na zahradě rybníček.

Nicméně i přes naši snahu je vyhubit a přes jejich snahu spáchat sebevraždu, krysčata opět povyrostla. Oni teda rostou tak nějak pořád - každé ráno jsou jiní, větší, odvážnější, uřvanější, drzejší ... Ale oficileně je jim 6 týdnů, což znamená, že za chvíli dostanou občanku (čip, tetování a PP) a budou mít po srandě.
Zatím si však užívají návštěv. Vlastně si je užíváme my, protože je chvilku okusován někdo jiný. Asi si to užívají i návštěvy, leckdy totiž vypadají, že se jim to i líbí ... no, krysčatům se to líbí určitě. A nám se to líbí i proto, že po odjezdu návštěvy krysčata odpadnou, občas i na víc než půl hodiny!

Víc návštěv!
Víc!!!
Muehehe ...

2.1.2018 Pět týdnů.

A jsou zase o týden straší. Což v praxi znamená, že mají ke 4 kilům, lítají jak poletuchy, řvou jak tuři a koušou jak kolymští komáři v plném létě. Krom toho také stíhají likvidovat vetbedky, hračky, dospělé čtyřnožce, nedospělé dvounožce a neopatrné kočky. A pak jsou ty vzácné okamžiky, kdy jsou sladcí, hodní, miloučtí a spící. Je jich málo, ale jsou :)
Nicméně je nejspíš na čase, maličko je představit. Tentokrát nebude teoristický seznam (musela bych víceméně opakovat minulé zápisky), i když možná vyštráchnu nějaký ten receptík ... Ne, vážně. Krysčata začínají projevovat své povahy, takže byl čas, přidělit jim jména. Stejně jako v prvním vrhu, i zde má každé jméno svůj význam a snažili jsme se, aby odpovídalo charakteru svého nositele.

		Beleg  Silný Asi netřeba vysvětlovat, co tím chtěl básník říci ... pan Modrý je prostě kus psa. Hlavička jak kyblíček, silná kostřička, silný charakter. Také silný stisk zubů ...
		Beren  Chrabrý I zde patí Nomen-omen. Azurek je nebojsa. Srdnatě prozkoumává vše co se prozkoumat dá - je jedno zda to má být k jídlu, pití nebo ke hře, jestli se toho má leknout nebo ne. On do toho prostě hamtne se vší vervou. Většinou hamtá právě do toho jídla, ale psst ...
		Barahir  Vládce Pan Zelený, soukromě přezdívaný Vodník opravdu vládne všem. Komu nevládne, toho si zkusí podrobit - silou fyzickou, nebo silou osobnosti, to je šumák. Myslím, že z něj čerpal pan Tolkien insipraci, když psal verše "Jeden (prsten) vládne všem, jeden jim všem káže ...."
		Boron  Věrný I Šediváček dělá čest svému jménu - stačí se posadit a zaručeně ho máte u sebe. Stulí se vám za záda a dělá ledviňák, zaujímá po vašem boku hrdinnou pózu č. 3 (Věrný pes hlídá svého pána), nebo vám visí na klíně. Nebo na rukávu. Případně na nose, on není vybíravý.
		Brandir  Vznešený Jméno pro pana Hnědého nemohlo být trefnější. On je opravdu vznešený. Byť mazel, nebude se rvát s ostatním plebsem o vaši pozornost - raději počká, až se všichni unaví, a pak s hrdostí anglického lorda nakráčí středem a zaujme čestné mazlicí místo.
		Bregalad  Rychlý Pana Fialového nebudu komentovat. Nebudu! Stačí, že na těch pár fotek, kde není rozmazaný, padla tuba vteřinového lepidla, kilo masa a moje tři prsty :)
		Broga  Medvěd Béžáček je opravdu medvídek. Chundelatý, veliký, klidný (oproti ostatním), žravý, roztomilý a zezadu nebezpečný (především pro Achilovky).
		?
		?

21.12.2017 Už je nám měsíc.

Máme za sebou 4 týdny života. 4 týdny plné akcí. Krysčata byla přestěhována na Kvaň, kde dostala vlastní pokojíček. Značně se jim tím rozšířily obzory. Maličko jsme očekávali, že budou zakřiknutí, že se v novém velkém prostoru budou bát, že po dlouhé cestě budou unavení ... Ani bidlem! Krysčata jsou z nového prostoru nadšená od prvního okamžiku a ani omylem nehodlají ztrácet čas nějakými strachovými reakcemi. Zvětšením životního prostoru se na evolučním žebříčku posunuli od neohrabaných sauropodů ke ptactvu. Zpěvnému. Lítají totiž po pokoji jako vlašťovky. A taky tak jódlují!

Dalším obohacujícím prvkem jsou příkrmy. Začali jsme poněkud později, Merunka má mlíka víc než Pragolaktos a krysčata kynou líp než těsto na vánočku. Přesto nastal čas, začít je učit nové chutě. První příkrm - štěněcí mlíčko - dostali rovnou do misky. Vesele se na něj vyprdli. Co se taky angažovat s miskou, když máma to má v uživatelsky přívětivější podobě, že? Druhou várku jsme jim tedy obohatili o mletá kuřecí prsíčka, čímž jsme misku udělali výrazně atraktivnější.
Zatím máme ozkoušeno kuře, krůtu, tresku a krávu. Ryby zdá se v oblibě nebudou, zato po hovězím jsou nějací dovocí :)

Zítra budeme obohacovat i nadále - pokud počasí dovolí, vydáme se dobívat zahradu. Čeká nás další pokus o odčervení (ne, ještě nemám pastu s aplikátorem) a pokusíme se vyfotit jednotlivým krysčatům portrétky.

Použitelné výsledky vyvěsíme na náš web, na vývěsku místního obecního úřadu a na tablo nejhledanějších zločinců FBI.

21.12.2017 Povídka o hovně, aneb o klasicích české literatury.

Po našem prvním vrhu jsem měla pocit, že odchovávat štěňata ve chvíli, kdy u toho člověk chodí do práce prostě nejde. Přesto se to prostě tak nějak semlelo a po necelých šesti letech máme možnost ozkoušet si tuto novinku v praxi.

Zcela jednoznačně nejkritičtější okamžiky zažíváme ráno. K běžnému frmolu a boji o minuty, k popohánění dětí, krmění psů a hledání klíčů, se nově připojuje i převlékání porodní bedny, krmení krysčat a příprava jídla pro naši Boženu Němcovou. Z boje o minuty se stal boj o vteřiny, bojkotovaný ze všech stran. Prostě nikdo nespolupracuje.

Ovšem jedno z rán vyvstalo tučně i v konurenci ostatních, splašených budíčků. Merunka se rozhodla, že je třeba krysčata probrat a nakrmit před procházkou. Ok, procházka se posunula o 20 minut, ale mám rezervu, takže zatím pohoda. Prostě pak rychle nakrmit, vyrobit svačinu do školy, vykopat děti z postele ... klasika.

Že můj plán nevyjde bylo jasné v okamžiku otevření dveří. Chovatelská teorie tvrdí, že "štěňata se venčí po jídle ..." A tenhle vrh si to nejspíš přečetl a hodlal se tím (alespoň pro tentokrát) řídit. Jenže buditelka nebyla poblíž, takže neměl kdo uklízet. Výsledek se přímo nabízí.

Díky bohům za mého muže, který odhodil svou zásadu "Ať vstanu, kdy vstanu, budím se v jedenáct." Honzík opravdu vstal a jen mírně somnambulní začal kopat potomky do školních zařízení. Já zatím koupala krysčata, myla bednu, cpala vetbedku do pračky, tlačila ručičky hodin zpátky a nadávala jak špaček.

Zvládli jsme to! Děti umyty, oblečeny a připraveny. Honzík mířící zpět do postele. Já odhovněná, splňující dress-code a se všemi věcmi pohromadě. Bedna i krysčata čisťoučká a voňavoučká ... Shýbám se k poslednímu rozloučení, když tu náhle - HOVNO! Honem bunu a sebrat to dřív, než tím zase někdo proběhne. A nyní nastalo nerudovské "Kam s ním?"

A zde se od Nerudy plynule dostáváme k Šabachovi. Zcela bezmyšlenkovitě jsem totiž onu inkriminovanou a použitou bunu, plnou krysčího produktu trávení, hodila do kamen. Teprve po chvíli mi došlo a i přes časovou tíseň ve mě zvítězil vědec. Čas odjezdu mě tedy zastihl v pracovním (= slušném) oblečení, klečící u kamen a šťourající se v popelu.

No, stihli jsme to. O chlup.

Jo a v popelu nic nebylo, takže buď shořelo beze zbytku, nebo Honza stihl vysypat popel dřív, než byl podroben zkoumání. V zájmu vědy proto hodlám pokus zopakovat v menší časové tísni a podrobit ho zkoumání za standartizovaných podmínek.

12.12.2017 Evoluční teorie v praxi

2 týdny. 14 dní. 336 hodin ... a jistě, dalo by se pokračovat, ale to si dokážete spočítat sami, kolik že minut a vteřin je těm našim béčkům. Já se raději než matematice budu věnovat biologii a přidruženým předmětům.

Chytré zdroje říkají že: "Biologická evoluce je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život." Já si dovolím vypustit slovo dlouhodobý a pokud s tím má někdo problém, může navštívit naši porodní bednu a pobýt v ní pár dní :)

Evoluce v datech a časech:
Den 0-4: Narodilo se 9 červíků. Červík je naprosto výstižný název pro ta stvoření, která se slepě plazí po bedně a kývavým pohybem hlavy hledají zdroj tepla a/nebo mléka. Jen červíci nekvičí, takže u nás možná bylo k červíkům přikříženo nějaké to podsvinčátko.

Den 5-8: Z červíků se plynule stávají myšky. Pořád slepé, ale výrazně mění tvar - z válce na kouli. Pohyb se stává rychlejší, byť se stále odbývá stylem "Meresjev". Zvyšuje se sací výkon, stejně tak i decibely.

Den 9-13: Z myší jsou krysy. Velikostí i tvarem (v leže na břiše hruška, na boku koule). Zbystřují se smysly, především zrak a sluch, což v praxi znamená víc decibelů a míň klidu. Sací výkon je na úrovni hluboko ponorného čerpadla - mlékárna začíná mít cucefleky, to když se kryska netrefí. Probíhají první zátěžové testy končetin, ale stále zůstáváme na úrovni plazů.


Den 14- : A máme tu období sauropodů. Sauropodi se vyznačují kvadrupední (= čtyřnohou) chůzí, malou velikostí lebky v poměru k tělu a často dlouhým ocasem. Někteří sauropodi představují největší suchozemské živočichy všech dob ... mají i přes 1,5 kg :) Jejich chůze je neobratná, namáhavá a evidentně je stojí spoustu energie.

Evoluční teorii budu průběžne doplňovat dle probíhajícího vývoje :)

A teď konec srandy. Krysčata mají za sebou první stříhání drápků a také první odčervení. A zde bych si dovolila podotknout, že evoluční vývoj mého mozku zamrzl někde v období Homo Habilis (člověk zručný).
Abych neotravovala Libušku s "každým prdem", vydala jsem se na blízkou veterinu zakoupit odčervovací prostředek. Sdělila jsem požadavek, dostala požadované, zaplatila, ... klasický obchodní proces. Kámen úrazu nastal až doma, kdy mi došlo, že jsem sice chytře zakoupila větší balení pasty (takže mi stačí jedno), ale že toto balení postrádá aplikátor. Tedy postrádá tu věc, na které si nastavíte kolik, pak to strčíte kryskám do tlamky a než stihnou zareagovat zmáčknete. A pasta putuje přímou cestou do krysčího žaludku.
Mnou zakoupené balení ovšem neobsahuje výše zmíněný nástroj na udržení příčetnosti chovatele, ale zato obsahuje přiložené měřítko a tabulku. Ty slouží nejspíš k provětrání chovatelovo paměti, když se z mozku snaží vydolovat alespoň trojčlenku.
Průběh je pak následovný:
1 - podle tabulky si spočítáte kolik toho má která kryska sežrat
2 - podle měřítka vymáčknete požadovaný díl pasty
3 - přesvědčíte krysku, že to sní

Kámen úrazu u některých jedinců může představovat již bod 1, ale tak já mám maturu z matiky, ne ... po půl hodině vaření mozkových závitů mám kýžený výsledek. Chytře plním i bod 2 - na plastový talířek si mačkám dílky 9x na 1 kg váhy, 8x na 0,5 kg a 1x na 0,2. Ó jak jsem geniální!
A nastává bod 3. Odchyt krysky je záležitost celkem pohodová, ony ještě moc rychle neběhají. Ovšem přesvědčit je ke konzumaci zeleného hnusu, toť poněkud oříšek. Sice se poměrně slušně trefuji prstem do tlamky, ale bohužel ne dostatečně hluboko (rozumějte - nejlépe až do žaludku), takže nastává celá plejáda akcí a reakcí.
Pan Hnědý slintá jak bernardýn. Pan Zelený otírá vytvořenou pěnu o vetbedku, bednu a všechny sourozence v dosahu. Pan Tmavomodrý v nejpříhodnějším okamžiku mrskne hlavou, takže jedna dávka končí na závěsu a já musím odměřit další. Slečny Červená a Žlutá pšíkají, čímž odčerví i mě. Pan Béžový je jediný slušně vychovaný a po spolknutí se uraženě odplížil do kouta. Raději nezkoumám co tam dělá. Pánové Fialový, Azurek a Šedivý sice celkem slušně polykají pastu, ale jako odplatu produkují bobek ve chvíli, kdy mučím sourozence a zcela neslušně se jím proplazí.

Mno, a máme odčerveno. A vykoupáno. A umytou a převlečenou bednu. Závěs už se taky pere. Takže já se jdu vykoupat (na návodu psali "Pečlivě omyjte všechny části těla, které s přípravkem přijou do styku.") a objednat novou pastu na odčervení.

S aplikátorem!

9.12.2017 Rozjíždíme párty ...

Dnes ráno slečna Červená otevřela oči a koukla se na svět. Pak je pravda zase rychle zavřela, ale to bylo zcela jistě způsobeno světlem, nikoliv pohledem na mně jak tvrdí můj cynický mužíček. V zápětí jsme zkontrolovali všechny ostatní. Výsledkem šetření bylo zjištěno, že krom lenocha Zeleného, Fialového a Azurka vidí všichni.
Čímž nám pomalu a jistě končí klidné období a začne jízda ... živě si představuji ten kopec, ze kterého se naše kára (řízená devítihlavou saní) řítí. Poslední naději by šlo vložit do matky, jako že by si mimina korigovala. Tato naděje však bude nejspíš lichá - když vidím zasloužilou matku na procházkách, kterak lítá jako pometlo, je nejspíš marné doufat že se zklidní. Natož že by to přenesla na své drahé potomky ...

Nicméně jednu vlastnost Erisce upřít nelze - je to BUDITEL!
Palacký, Jungmann a Dobrovský by blahem vykvetli. Nemyslete si však, že v sobě Meru našla touhu probuzet národní sebevědomí jazykově, kulturně a politicky utlačovaného národa. Tak daleko její uvedomění nesahá. Bohatě jí stačí vyčkat okamžiku, kdy v bedně zavládne klid a mír a přepitá klíšťátka odpadnou s bříšky narvanými k prasknutí a nožičkami vytrčenými vzhůru. Pak je třeba vyčkat cca 15 minut, aby zabrali natvrdo, a to je ten okamžik! V tu chvíli je třeba přistoupit k bedně a strčit do ní přední polovinu těla. Většinou to postačí ke vzbuzení alespoň jednoho štěněte, toužícího po mateřké lásce (a mléku samozřejmě). Ono pak vzbudí svým zoufalým kvičením zbytek osazenstva porodní bedýnky, aby se mohli nadšeně připojit ke koncertu.
Pokud se náhodou žádné z mimin nevzbudí, přistoupí buditelka k praktickému použití jazyka, jakožto buditelského nástroje. Jistě že ho nepoužije k zvyšovnání vyjadřovacích schopností svých potomků, alebrž k oblíznutí výše jmenovaných, a to těch, kteří se nacházejí v jejím dosahu. Tím dosáhne stejného efektu jako při vstupu do bedny - někoho vzbudí a opět nastává dominový efekt ...
Výsledkem je, že mimina řvou, zatímco hrdá buditelka s nadšeným výrazem (Chtělas je, starej se!) odchází zaujmout strategickou pozici na nejvzdálenější straně pokoje.

A to je jim teprvě 11 dní.

5.12.2017 A už je jim týden.

Je to tak. Z těch maličkých (ehm) slepých myšiček jsou po týdnu středně velké a stále slepé krysky. To není myšleno hanlivě, alebrž jako pomůcka pro posouzení velikosti. Znáte takové ty plyšové krysy z Ikea? Tak tak velcí teď naše B-čka jsou ... jen na rozdíl od těch Ikeáckých krysek mají větší hlavu a rozhodně lepší hlasivky :)

Decentně řečeno, jsou to buřti :) Z počátku jsem měla pocit, že Eriska má méně mléka než měla Cirilka u A-ček, ale při pohledu na první tabulku přírůstků se mi lehce nadzdvihlo obočí. A to A-čka nebyli úplně malincí ... porodní váhy srovnatelné. Zdá se, že Meru aspiruje na Matku roku. Kojí každé dvě hodiny, většinou dvakrát, někdy třikrát. Zfutruje za den 2,5 kg masa a evidentně to celé profiltruje.

Ovšem Matka roku se neomezuje jen na příkladné kojení. Ona se pro své potomky rozhodla i vybudovat střechu nad hlavou, tudíž vehementně pokračuje v hrabání doupátek. Co pokračuje!? Před porodem to byla evidentně pouze Demo-verze. Stačí otevřít dveře a už je pod hromadou dřeva, nebo pod boudou na nářadí, případně hrabe pelech pod řadou tůjí. Výsledkem je zaprvé totálně zprasená matka a za druhé naprosto hluché zvíře, které odmítá poslechnou povel k návratu. Jediným způsobem jak jí odnutit vylézt, je vzít jednoho z ubohých opuštěných tvorečků a nechat ho zakvičet mezi futrama. Přibližně za 1/10 vteřiny stojí na zápraží, oči jak šnek a vyčítavým pohledem kontroluje, jestli se jejímu potomkovi nic nestalo.

Takže teď chodíme po naší vlastní zahradě na vodítku a sousedi si o nás nejspíš zcela oprávněně myslí, že jsme magoři :)

29.11.2017 Ticho před bouří ...

A máme tu náš druhý vrh. Narozen za podstatně méně dramatických podmínek, v klidu a pohodě, jako na běžícím pásu. Jediné drama vlastně bylo, že to bylo o dva dny dřív a že to šlo tak rychle, až mi naskakovali pupínky při představě že to Libuška nestihne :)
Nicméne opět máme statečnou devítku. Jen pindíků nám poněkud přibylo, ale žádná trága, kluci jsou jak buci a hlavně že jsou zdraví. A to oni jsou. A taky žraví! A Meru má místo mlíka smetanu, takže mi je naprosto jasné, že ten nebeský klid v bedýnce (přerušovaný jen funěním, mlaskáním a tu a tam syrénou mimina ztraceného 10 cm od mámy) moc dlouho trvat nebude :)

Takže jako "zkušený" chovatel mažu spát, dokud to jde!