Déčka, neboli naše horské kozy

8.11.2020 Povídání (nejen) o hovně ...

Chovatelství jest překrásná a naplňující činnost, dávající dotyčné osobě možnost užívat si celé dny s bandou roztomilých chundelatých miminek, radovat se z jejich růstu a pokroků a mazlit se s jejich jemnými kožíšky.

Toliko poučka a teď trochu reality - chovatelství je především o hovně. Tedy zcela exaktně - o hovnech. Od jistého věku těch roztomilých kuliček je to totiž vaše hlavní pracovní náplň.

Je zajímavé, jak dokáží ta maličká tělíčka popírat zákony fyziky. Vezměte si takový Zákon zachování energie, který říká že: "energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie." Podle tohoto zákona je celková energie izolované soustavy stálá a nemůže samovolně vznikat ani zanikat. Druh energie se však může měnit, např. mechanická energie může přecházet na teplo apod.
Nebo takový Zákon zachování hmotnosti jehož znění nám jasně stanovuje, že: "v uzavřené soustavě se součet hmotností látek, které vstupují do reakce, rovná součtu hmotností látek, které reakcí vznikají."

A teď si vezměte praxi. Jedno štěně vcucne za den téměř 1,5 kg masa a k tomu nějakou tu odměrku granulí. Část je přeměněna na energii potřebnou k růstu, dýchání, vyměšování a jiným tělesným potřebám. Dejme tomu, že je to cca polovina. No a zbytek je přeměněn na energii pohybovou - viz jámy na zahradě, okousané nohy od židlí, škrábance, kousance a kocour který se odmítá vzdát bezpečí zamčené dílny. A zde právě nastává fyzikální rozpor, protože tato část se dle viditelných a hmatatelných výsledků rovná minimálně trojnásobku energie přijaté ...

Stejně tak mi nejde do hlavy jak je možné, aby štěně které vypijde půl deci vody, vyčůralo něco, co se při trošce dobré vůle dá považovat za rodící se oceán. Louže o průměru 0,5 metru není ničím vyjímečným. Mimochodem - jaký obsah močového měcháře mají štěňata retrieverů? Mám totiž intenzivní pocit, že v tomto ohledu budou naše miminka poněkud nadprůměrná :)

Poslední záhada která mi vrtá hlavou a kazí mi klidný spánek je poněkud méně vhodná pro útlocitné povahy.
Představte si situaci, kdy krmíte piraňky. Ty mají samozřejmě své chutě a preference, takže i při stejné dávce krmiva toto někdy zbyde a jindy je miska vyluxována a vyleštěna tak, že myčka se může jít klouzat. A právě v okamžiku kdy prckům chutná a i zvýšený příděl zcela evidentně nestačí, najde chovatel v oné vymetené misce hovno. Ne obrazné (jako že je tam prázdno), alebrž zcela reálné, hnědé a adekvátně vonící.

Chovatel pravda oceňuje, že stačí vyklopit misku a nikoliv vytírat půl pokoje a koupat osm štěňat z osmi, ale přeci jen mu tak trochu vrtá hlavou ... nechce mi tím někdo něco naznačit?

PS: Aby se noví majitelé neděsili kdo z nich si vytáhl Černého Petra v podobě pomstychtivé bestie, nebudu toho chlapečka raději jmenovat :)

26.10.2020 Pět týdnů za námi ...

Jelikož nám Covid poněkud zamíchal plány, nemají prťata ještě stále svůj pokojíček, alebrž mají náš pokojíček. A my máme po pokoji. Tedy po klidu.

Rozšířili jsme prťatům životní prostor. V praxi to znamená že si oni okupují téměř celý baráček a my se tísníme na židlích či na posteli. Vyvýšená místa jsou nyní ve velké oblibě, neboť chrání před 224 velice ostrými zoubky.

Stejně nadšeně jako okupují zvětšenou podlahovou plochu, okupují i zahrádku. Když tedy počasí dovolí ... což ani zdaleka nebývá tak často, jak by si prťata a naše čichové buňky přály. A vlastně i naše nervy, protože 15 minut aktivity v trávě zaručuje 120 minut hlubokého spánku, ze kterého je nevytrhne ani pečující strýček.

Mimochodem ... když se tímto dostáváme k pečujícímu strýčkovi ... je neskutečné JAK moc pečující strýček náš Prim je. Na to že je jen o 5 měsíců a 3 dny starší, je z něj fantastická chůvička a uklízečka. Myslím že kdyby mohl, začal by asi kojit :) Jen tím občas (asi tak 5x denně) vznikají poněkud zajímavé situace. Představte si, že se prtě vyčůrá/vykaká. Nastává několik možností, kdo bude dřív u úklidu. Chovatel, maminka, nebo strýček. Všichni tam chtějí být první, takže většinou nastává tlačenice, významně připomínající scény z němých filmů.
Když náhodou chovatel nestíhá, hádají se ti dva nad každým hovnem (pardon za výraz, ale bobečky naše horské kozy neprodukují), kdo bude mít tu čest. Což o to - bobky mají prťata pevná ... ale tekutá forma vyměšování poskytuje mnohem více zábavy. Ona totiž jak maminka, tak strýček, podědili v genech jistou dávku splašenosti. A výsledkem vehementního a velerychlého olizování loužičky je jemný aerosol ...
Odér čpavku nás už asi nikdy neopustí. A to umývám skříně do metru výšky :)

Ale zpět k prťatům. Jsou aktivní. Velmi.
Dostali do výběhu lehátko. Z počátku aby se měla Feridka a neopatrní návštěvníci kam schovat - prťata nadšeně bydlela pod lehátkem, krom jedné expertky, kterou nebudu jmenovat a o níž se zmíním později. Teď už se ovšem prťata na leháto vydrápou, takže konec bezpečné zóny. Ovšem k zábavě je využitelné naplno - slouží jako odrazová plocha pro lety na zamýšlený cíl. Většinou sourozence, někdy naše nohy a někdy dokonce prostě jen tak k letu do dálky. Taky se z něj dobře trénují parakotouly :)

Stejné oblibě se těší i tunel. Největší zábava je vlézt do něj a válet sudy, případně strčit do něj sourozence a tahat ho po podlaze. Zpestření nastává, je-li v cestě loužička kterou nestihl nikdo z úklidové čety odstranit :)

Stejně nadšeně jako rozšíření prostoru k bitkám a zvýšení počtu aktivit, kvitují i zvýšené příděly potravin. 4x denně vymlasknout 1,5kg masa a k tomu s železnou pravidelností vysávají chuděrku Feridku až na dřeň. Ta - aby neklesla zemdlena podvýživou - luxuje každé 3 hodiny půl kila masa. A aby bylo jasno, tak tím myslím KAŽDÉ 3 hodiny. Tedy i v noci.
Vesele vletí do postele, přistane mi na hlavě a dokud nevstanu a nenakrmím ji, nedá pokoj. Svou aktivitou samozřejmě vzbudí mimina, která naprosto nereflektují fakt, že maminka už je napuclá a chrápe v poloze ležícího střelce, ale naopak nadšeně objevují krásy nočního života.
Covid necovid - u nás jede párty každou noc minimálně na hodinu.

A nyní se pojďme vrátit k výše zmíněné speciální schopnosti jedné z našich koz.
Každé z našich písklat má mnoho kladných vlastností. Samozřejmě jsou krásní a skvělí a akční a roztomilí a já nevím co ještě, tak jak to bývá pro každého chovatele.
Ovšem každý z našich prcků ovládá jednu velmi překvapivou vlastnost, kterou lze jako "kladnou" či "pozitivní" značit jen s velkou dávkou fantasie, trpělivosi, černého humoru a masochismu. Nebudu nikoho jmenovat, protože pak by nám někteří haranti mohli zůstat na krku :)
Například jeden z expertů zásadně chodí na lehátko čůrat. Jistě - zachování čistotnosti je super ... jen to lehátko není nepromokavé a pod ním většinou spí nějaký sourozenec.
Dále tu máme jedince, jehož služeb by využily všechny státy používající v boji chemické zbraně. Je zvláštní, jak velké věci dovede vytvořit i malý pejsek. Slzí z toho oči, škrábe v krku, kytky vadnou a andulák spáchal sebevraždu ... sirovodík se může jít klouzat!
Další zviřátko se rozhodlo sabotovat snahu o napájení. Nejspíš je to latentní velbloud. Ačkoliv tvrdě spí, jeho senzory přesto zachytí položení plné misky s vodou na zem a během spánku se dokáže záhadně přesunout tak, aby vodu v misce nasáklo do svého kožíšku. Mimochodem kožíšky štěňat mají úžasnou nasákavost, kam se hrabe Vileda!
Neméně pozadu je sourozenec, jehož jedinou a neutuchající touhou je posrat celý svět. Beze srandy. Už to odnesla plyčová panda, sourozenec, noha od lehátka a moje bačkora.
Další zajímavým exemplářem je tvoreček, který s radostí běhá po ohrádce a tu a tam to s rozmyslem napálí hlavinkou do skříně. Nebo do ohrádky. Nebo do nohy, pokud tam zrovna někdo stojí. V první chvíli jsem se lekla otřesu mozku, ale ukázalo se, že tato diagnóza není možná. Chybí totiž mozek jímž by bylo možno otřást ...

A takto by bylo možno pokračovat dál a dál, ale my přeci nechceme zájemce odradit :)

Mimochodem - všimli jste si někdy, že všechny nezbytné pomůcky pro odchov začínají písmenem S? Tak například: Savé podložky. Savo. Sanytol. Sauvignon. Slivovice. Strychnin, ...

19.10.2020 Rovnýma nohama do druhého měsíce ...

Prckům je měsíc. A jsou z nich už jakožeskoroúplně psi.

Tak především mají zuby. A mají jich opravdu hodně. Taky mají hlasivky. Myslím že je na první dobrou jasné, že je bedna plná ženskejch, protože takhle ukecanej vrh jsme ještě neměli. Především Růžová a Oranžová, to jsou řečníci. Kam se hrabe Platón nebo Cicero.

Krom většího výběhu dostaly kozy i hračky. To bezmezně kvituje Prim, který jim je v nestřežených okamžicích krade, nosí je ven kde je poctivě vyválí v bahně a pak je zase jako hodný strýček přinese zpět a flusne mezi prcky. Asi aby jim přiblížil venek, který je zatím díky nepřízni počasí nekonečně vzdálený.
Zajímavé ovšem je, že o zabahněné oslizlé hračky je neskutečná dračka, zatímco ty čistě vyprané leží bez povšimnutí.

Další veskrze pozitivně přijímanou kratochvílí jsou příkrmy. Maso kozám šmakuje ... hej, nemá být koza tvor býložravý? No, naše kozy jsou rozhodně masožravci. A kamzík taky. Nejvíc jim chutná vepřové srdíčko, ale nepohrdli ani treskou - na rozdíl od dospělců, kteří ji mají za trest. Další oblíbené maso je ze srnečka. Disney by zaplakal - chudák Bambi byl shledán prudce jedlým a mimina se napucla tak že usla v roztodivných polohách a svými nafouklými bříšky velmi připomínala děti z Biafry.

Konec hlášení - jdu krmit :)

7.10.2020 Načali jsme třetí týden ...

Máme tu 17 dní od porodu a začínají se nám v bedně tříbiti charaktery. Takže je čas na melé představeníčko. A jelikož jsou ti haranti stále ještě kouzelní (což přejde tak za dva týdny nejpozději), přiřkli jsme jim pohádkové postavičky dle jejich zatím typických vlastností.

1.10.2020 Poposkočíme ...

Našim kozám je 11 dní. A viděj. Fakt. A taky zkoušejí chodit. V tom je přebornice především Žlutá koza, která v klidu podsune zadní pod tělo a už si to vrávorá po bedně. Klidně i deset kroků než upadne.

Oproti tomu Růžová koza je ... ehm ... tlustá. Jakmile jde o jídlo, stává se z ní buldozer, který neúprosně rozráží slabší sourozence a odhazuje je od mléčného baru. Vzhledem k jejímu apetitu jsou menší všichni, ale nejvíc to odnáší nejmenší trio - Žlutá, Béžová, Šedá. Takže teď jsou tyhle dámy poněkud "protekční mazlíci" a mají přednostní rezervaci u pípy :)

Jinak zatím žádné moc novinky - zatím se to v bedně hemží spíš ve stylu Brownova pohybu než nějak cíleně, tu a tam někdo zkusí štěkat (zas ta Žlutá, o tu asi bude dračka :)) a jako vždy je nejvíc aktivity ve dvě ráno. Klasika :)

20.9.2020 A už jsou na světě

Když jsme si mezi sobotním a pondělním krytím odskočili na malý výlet do Alp, padl logický závěr, že náš další vrh musí mít ve společném znaku něco z hor. A jelikož je Feridka koza bláznivá, vznikl pracovní název "Horské kozy". Jak moc bude platit Nomen Omen, to nikdo z nás netušil.

Až nastal kýžený den porodu. Je s podivem že se ho Ferida dožila živá a zdravá, o faktu že dokázala mimina donosit a nevyklopila je někde pod smrkem ani nemluvě. Čiročirý zázrak, Vatikán jásá!

Inu tedy - rodíme. Ferdika naštěstí opustila úmysl porodit v záhonu s mrkví, kde posledních pár týdnů statečně budovala doupátko, stejně jako se jí naštěstí znelíbilo pod dřevníkem, pod zbytky thují, za naskládaným dřevem nebo pod kůlnou na zahradní náčiní. Porodní bedna byla uznána z odpovídající, což myslím především ocenila naše zlatá Libuška, která nám přijela dělat odborný dozor.

Porod byl rychlý a zcela bezproblémový. Takový ten poodle učebnice, o kterém jste slyšeli nebo četli a ve který tajně doufáte. Byť příliš nevěříte, že by zrovna vás mohlo tohle štěstí potkat. Takže všechno probíhalo jako na drátkách a nejsilnější moment pro mě nastal v okamžiku, kdy mi Libuška (něžně tahajíc ven jedno mimino) začla nadšeně vyprávět o jakémsi "takyveterináři", který někomu asistoval u porodu a štěňatům porůznu utrhal nožičky nebo hlavičky. Jo Libu - to je přesně to, co chce standartně vystresovaný majitel feny slyšet :)

Ale ne, kecám. Tedy ne s tou historkou, tu Libuška opravdu vyprávěla. Ale s tím nejsilnějším momentem. Myslím že ten nastal v okamžiku, kdy Libuška - rukou zkušenou a tělesné součástky netrhající - přivedla na svět šesté štěně a s nevěřícím výrazem prohlásila "zase holka"!

A to netušila, že tam ještě dvě čekají :)

Suma sumárum tedy náš Alpský vrh čítá sedm horských koz a jednoho kamzíka :) Snad se jim u nás bude líbit!