logo

  2017     2016     2015     2014     2013     2012     2011     2010     2009     2008     2007     2006     2005  















Kronika 2010



6.11.2010 - Senior Cup

Už potřetí jsme se vydali na akci pro pohodové lidičky a neméně pohodové psy - Golden Senior Cup. Tentokráte byla naše sestava posilněna o čerstvou veteránku Záju a dále o Yvonu s Endym, kterému už taky bylo 8 let.
Páteční odpoledne se neslo ve znamení balení, příprav, odevzdávání sviště babičce a dědečkovi (čímžto jim ještě jednou děkuji za volný víkend) a především mojí spanilé jízdy páteční večerní Prahou z Bohnic do Uhříněvsi, s navigací na koleni :) Nicméně Yvonu i Endyho jsem štastně vyzvedla a po "nákupu" jsem konečně dorazili k našim na chatu. Předsevzetí že "jdeme spát brzo, protože ráno musíme vstávat" nás nahnalo do postele UŽ v půl druhé v noci :)
Ráno po snídani (ano, někteří tak říkají hrnku s kafem a balíčku cigaret) jsem vyrazili jen s půlhodinovým zpožděním směr Lhotka. I tak jsme nedojeli poslední, neboť tato výsada jest ponechána organizátorům, kteří to mají nejdál :)
Ačkoliv jsme s sebou měli všechny tři naše důchodce, jejich účast v některých (ne-li ve všech) částech byla otázkou momentálního stavu - Arosek stále ještě nebyl zcela fit po "zádové" patálii a Borinka se ve čtvrtek tvářila že jí není dobře od žaludku. V pátek celý den i v sobotu ráno byla sice ok, ale dopoledne po vyndání z auta jsem zjistila že pozvracela Honzíkův plášť a Aroskův zadek. U Záji zase rozhoduje momentální stav mysli, takže jediný kdo byl na něco jistý byla Cirda - ta silně aspirovala na přeražení na dva kusy, páč se chovala jak utržená ze řetězu.
Dědeček se tvářil vesele, nastoupili jsme tedy na výstavní část dne - vzhledem k počasí a zádům ve slušivém modrém kabátku. Arosek si to vyloženě užíval, somroval piškotky, stál jak socha a neustála se tvářil jak na tripu :) Dostal krásný posudek a známku V. Stejně tak Yvona s Endym, která mě následně ujistila, že Borčino zvracecí extempóre zasáhlo i Endu a to luxusně přes celý hrudník ... naštěstí doběhl Honzík s ručníkem dřív než si paní rozhodčí Endu prosahala :)
Fenky šli na řadu jako druhé, Borča se tvářila že piškot chce a tak jsme nastoupily v silné sestavě. Babička potvrdila hattrick a potřetí vyhrála fenky ... a Zája na stará kolena začala snad mít ráda výstavy či co, protože si ze úžasného Yvonina vedení vyběhala svou první výbornou s pořadím v životě - skončila V4. Takže holky to maj spolu jasný :)
Po výstavní části následoval přesun na bažantnici a rychlé pojedení tradičních (a tradičně vynikajících - fakt by mě zajímalo kde je berou) klobás na ohni. A pak už hurá na bažanty. Nakonec jsme šli všichni, babka s dědkem oba v pyžámkách :)
Myslela jsme si, že Arosek toho bude mít dost, ale jeho elán a nadšení pro věc mi jasně dalo najevo, že nechat ho v autě by byla chyba kterou by mi neodpustil. Přes pole přehopsal jak střelenej a když začali padat bažanti, nevěděl kam dřív. Nebýt na vodítku snažil by se snad i běhat za křídlovanejma :)
Každopádně to shrnu - prvního bažanta dostala Zája - padl asi 100 metrů od nás a uspudila jsem že na gerontíky je to daleko. Čímž si Zája přinesla svého prvního křídlovaného bažanta v životě a já s úžasem zjistila, že na stará kolena ji snad začnou bavit nejen výstavy, ale i práce :) Druhý bažant byl Borinčin, padl asi 50 metrů od našeho stanoviště a babka zapomněla že je jí vlastně asi špatně od žaludku a v podstatě pro něj dolétla. A pak už jsem čkala na něco vhodného pro Aroska ... a ono pořád nic. Zato Cirda (kterou vedl Honzík) nádherně přinesla bažanta z cca 500 metrů, jen měla zmatek v tom komu a proto zamířila ke mně. A zatímco jsem ji chválila, naštval se dědeček že "ON pořád NIC" a suše si huby narovnal oba odložené bažanty, které donesly holky před tím. A s neuvěřitelně hrdým výrazem mi je přinesl i s předsednutím :)
Když skončila první leč, šla jsem dát babku s dědkem odpočinout do auta - přece jen vzrušení už bylo dost. Borinka mi po dojití k autu názorně předvedla, že práce opravdu léčí - vyzvracela žalud, který ji celou dobu tížil a který absolutně netuším kde a jak (a hlavně proč) sežrala. Pak oba spokojeně zalehli na deky a usnuli spánkem spravedlivých. My jsme zatím pokračovali v druhé leči, Zája si donesla ještě jednoho bažantíka a pak jsem i s Cirilkou šli dohledávat do vysoké trávy.
Po ukončení honu a po výřadu (slovilo se něco přes 50 ze 100 vypouštěných) hurá zpátky do hospůdky, pokecat, popít a počkat na výsledky.
A dopadli jsme nadmíru úspěšně - Cirilka neoficielní FTR dokončila v první ceně, Zája na své premiéře ve veteránech V4 a celkové 13. místo, Borinka V1 ve fenkách a krásné 5. místo a Arosek - Arosek dokončil hattrick v celkovém vítězství a potřetí v řadě se tak stal The Best Dual Purpose Golden Veteranem, tentokrát pro rok 2010. Říct že jsem na ně na všechny moc pyšná sice můžu, ale ani zdaleka to nevystihuje pocity, které mám. Takže Arosku, Borinko, Zájo a samozřejmě i Cirilko - moc děkuju!

A taky samozřejmě děkujeme organizátorům, střelcům, ostatním účastníkům, kamarádům a známým za bezvadný den plný pohody a smíchua Milanovi a Janičce ještě za praktické rady pro jednání s úřady :) Už se těšíme na daší rok a slibuju, že děda už půjde "mimo konkurenci" :)
A pokud se náhodou rozhodujete, že by jste se příště také zúčastnili, pak koukněte na fotky jaké to bylo skvělé a neváhajte. Budeme se na Vás těšit.



10.10.2010 - PZ Kařez

Začíná být tradicí, že mě vždycky někdo do něčeho uvrtá a to nejlépe na poslední chvíli ... takto si rodinka Melionovic usmyslela, že Cirda jest čuba nadaná (ano, je) a já na ní kašlu (jenom trochu) a tudíž s tím oni něco udělají (sakra). A dělají ... takže mi ve čtvrtek dopoledne zazvonil telefon a Verča se mě jala milým a nadšeným hlasem sdělovat, že na nedělních podzimkách je ještě volno a že Cirdě by moc slušely. Jsem duše poddajná, slíbila jsem tedy, že hned pošlu přihlášku a opravdu jsem tak učinila. A pak mi došlo co jsem to udělala, že Cirda na podzimky cvičila všeho všudy 2x a obojí vcelku tristně. Obzvláště vlečky nejsou její silná parketa :(
S přesvědčením že to bude nevídaná ostuda jsem na pátek přemluvila ke společnému cvičení kamarádku Zděňku a nervy poléčila pár sklenkama burčáku.
Pátek odpoledne jsme tedy strávili pobíháním po okraji Stromovky a ve mě rostlo přesvědčení, že nás buď zatknou (kolemjdoucí na mrtvolky házené vzduchem a vlečené travou koukali poněkud podivně), nebo v neděli zastřelej za drzost.
Sobotu ani nevím jak jsem přežila, jen vím, že jsem asi byla vcelku protivná :) A pak přišla neděle ... vyrazili jsme s mamkou do krásného podzimního sluníčka a začal den D.
A že začal stylově - dvojitý grog, který jsem si poručila na zahřátí (a posílení nervů) jsem si místo cukrem dochutila solí (nutno dodat, že jsem nebyla jediná). Naše číslo u kterého jsme ještě před losem nastoupily, bylo jako jediné posr*** od nějakého ptáka ... no a pak jsem si vytáhla tu zatracenou jedničku - můj postrach. Čímž jsem tiše doufala že máme smůlu vybranou.
Jako první disciplínu nám určili slídění s dohledávkou - byla vytyčena trasa, vzorně jsem se postavila k tyčce a jaly jsme se s Cirdou předvádět nenaučené. Cirilka nezklamala a opět potvrdila, že když jí JÁ nebudu překážet, ONA to zvládne. Jediným problémem se ukázal fakt, že jsem ji stále tahala na pravou stranu, neboť mi přišlo, že je vlevo už mimo vyznačené pole ... nakonec bažanta dohledala za 6 a půl minuty tedy za 3 a samozřejmě na té levé straně. Ovšem až poté co jsme dokončily, nám (potažmo po nás jdoucím) bylo sděleno, že tyče neoznačují střed dráhy, alebrž její kraj, přičemž druhou hranici tvoří strouha :( No nic, mohli to sice říct dřív, ale já jsem se taky mohla zeptat že.
Dále jsme pokračovaly vcelku hezky - marking i mnou obávané vlečky přímo ukázkové. A pak chůze u nohy, něco co zvládáme s prstem v nose ... pokud teda Cirda neusoudí, že by měla jít opět po stopě a nepředvede něco, za co mě 2 přišla vcelku benevolentní. To je tak, když si na něco "věřim".
Po pauze na klobásku jsme se odebrali autmo k blízkému rybníku, kde nás čekala poslední disciplína - aport kachny z hluboké vody. A tady se projevila moje tradice - nechala jsem Cirdu upoutanou, abych měla jistotu že nevyrazí. Takže jeden bod dolu. Cirilka se po vylezení z vody oklepala (a byť nezvedla od kachny hlavu) - další bod dolu. Tudíž limitní známka a druhá cena. Říkala jsem si hlavně že to máme za sebou, ale musím přiznat, že když druhý jdoucí pes v pořadí vyrazil bez povelu a páni rozhodčí řekli, že tady to chyba není, bylo mi líto že sakra ty zkušební řády neznám líp. Kdybych věděla že start bez povelu není automaticky za 1, asi bych ji taky neuvazovala :(
Nicméně co - na to že jsme necvičily pracovala Cirilka naprosto úžasně. Je chuťová, aporty jí baví, nemá problém vzít a přinést cokoliv, je rychlá, přesná a přitom z ní čiší radost z toho co dělá ... co víc si přát. A možná je to pro mě ta motivace, to nakopnut abych s ní dělala dál :)

Jen ještě závěrem několik poučení pro příště.
    1 - před zkouškama se vykašlu na cvičení a budu místo toho detailně studovat řády.
    2 - když mi před zkouškama zavolá někdo od Melionů, neberu telefon!
    3 - když ten telefon vemu, bude ze mě zanedlouho notorik :)
    4 - jíst při Velké Pardubické špenát není úplně chytrý nápad ... ale Váňa vyhrál :))



1. - 3.10.2010 - Kunemil

Ano, vesnice tohoto jména opravdu existuje, a to kousek od Světlé nad Sázavou. Pokud pročítáte naše zážitky pravidelně víte, že tam mají chatu naši dvounozí kamarádi Renča a Pavel a čtyřnozí Nellynka s Dickem. A poněvadž je tam i krásné okolí, proč tam nejet na víkend :)
Jako by nás někdo nahoře měl rád, po propršeném týdnu byla sobota jako malovaná. A když ráno dorazili opozdilci středočeši, vydali jsme se vlakem na blízká Stvořidla a odtud pěšky zpět do Světlé. Cesta příjemná, sranda odpovídající bandě sedmi pejskařů a devíti psů, dědek to ušel, babka taky ... co víc si přát? A jelikož jsme povahy přejícné, vydali jsme se v neděli s Cleou na houby a musím přiznat že rostou jako z vody :)
Dovolím si opět heslovitý výčet nejzajímavějších situací - pro zúčastněné to bude mít to správné kouzlo vzpomínek a nezúčastnivším to buď poškádlí fantazii, nebo je to donutí jet příště taky :)

  • Ta osminohá obluda tu byla králem.
  • Předsedu zvolili, i když nebyl členem.
  • Líbí se ti ten pejsek? Za dva tisíce je tvůj.
  • Haló, zapomněli jste si tu jednoho psa!
  • To není Václavka, to je prudce jedovatá Muchomůrka Václavovitá.
  • Instatní ohřívač dětského jídla.
  • Vy se v účtárně nudíte - pohlídejte mi dítě.
  • A on to kuře sežere celý? Vy jste přešli na BARF?
  • Hele to kuře smrdí - čuchni mu mezi nohy.
  • Dickoušek měl nožičku, Baffinka krk, tak jim řekněte že je nějaký okousaný.
  • Ně ně ně hají. HAM!
  • Bongo má špatnou náladu, on se ráno bouchnul.
  • On utekl a tohle je jeho oblíbený jogurt - třeba ho ucítí a přijde.
  • Předseda šel položit kabel, držte psy.
  • Mě už to nebaví. Řekni to ještě jednou a nahlas nebo tě uškrtím.

    Za fotky moc děkujem Hejným, Veselským i Yvonce.



    18.9.2010 - KV Oslavany

    Oslavany, klubovka ... loni moc hezká výstava s bezvadnou organizací, tak proč letos nejet, navíc když jsou delegováni kvalitní rozhodčí? A když dědeček posledně tak smutnil, že on se vystavovat nejde? A tak jsem přihlásila oba důchodce a mateřstvím nepoznamenanou Cirdu :)
    Maminka se uvolila hlídat doma sviště (ještě tak ji potforu honit po výstavišti) a my jsme s Honzíkem vyrazili v pět ráno z Prahy směr Brno. Kupodivu jsme dodrželi časový harmonogram a na místo konání jsme dojeli těsně po otevření areálu, takže se nám naskytla nebývalá možnost zvolit strategické místo mezi kruhy. Protože samozřejmě Cirda se vystavovala v jiném kruhu než veteráni.
    Výstava začala a jak jsem tak chodila od kruhu ke kruhu, začínalo se mě zmocňovat neblahé tušení. Jako první měl jít na řadu Arosek, před ním byli jem 4 kudrnáči a tuším 4 dorosti od goldenů, zato holky vypadaly že nastoupí obě najednou ... ale nepředbíhejme.

    Jako první se šel anglické paní rozhodčí ukázat dědeček - bezkonkurenčně nejstarší ze všech nastoupených pejsků. Na jeho pohybu to bylo samozřejmě vidět a kombinace dlouhé cesty, mála spánku a vcelku teplého počasí vykonala svoje. Nicméně děda si napůl krokem a napůl "skoroklusem" obešel kruh, nechal se prosahat a popsat a pak se spokojeně svalil do trávy a "větral bříško". Což bylo přesně to proč jsme přijeli - aby byl dědek spokojenej a dělal co ho baví. A jako bonus jsme dostali známku výborná a přenádherný posudek, kde paní rozhodčí označila našeho troubu za noblesního gentelmana, který se pohybuje rozvážně a s grácií a navíc na svůj věk vypadá výborně. A prý má důstojný výraz ... by ho měla vidět když potká venku háravku :D

    Po Aroskovi přišla na řadu Borča - a zatímco Honzík hlídal Cirdin kruh, my se jaly s babkou běhat. Babička běhala jak o piškot, stála jak socha a dělala na rozhodčí "tulení ksichty" tak dobře, že dostala V1. A aby toho nebylo málo (a aby jsme fakt měli strach že to nestihnem s Cirdou) předvedla to samé ještě o veterán BOBa, kterého také vyhrála. Nejvtipnější okamžik nastal když rozhodčí oznamovala výsledek - začala vysvětlovat, že "ta fenka má krásnou hlavu a hezky běhá a na svůj věk je ve výborné kondici ..." a já pořád čekala to ALE ... a ono nepřišlo. Takže když mi podávala ruku a gratulovala, vypadala jsme asi jako retardovaná. Čímžto se omlouvám jí i paní od vetrána-psa, že jsem na ní koukala jak idiot :)

    V kruhu kde měla nastoupit Cirda se naštěstí zdržovalo o sto šest, takže jsme nastoupily v pohodě a klidu (což ocenil hlavně Honzík). Cirda předvedla svůj standartní výkon - běhat mě baví, stát už trochu míň, ale co nadělám ... Mezi všema těma světlejma holkama jsem měla pocit že poletíme jako první, ale k mému překvapení jsme postoupily mezi 4 nejlepší. A aby toho nebylo málo, přiřkla nám paní rozhodčí druhé místo a titul Res.CAC. Cirda tak zopakovala výsledek z loňska. Posudek má přímo excelentní a ještě jsem se nakonec dozvěděla, že je na první pohled vidět, že není z Čech ... což teda náhodou vím :)

    Pak už nás čekalo jen "do počtu" proběhnutí o BOBa a čekali jsme na odpolední soutěže, kde měla Borča běhat o BIS veterán. Nepochopila jsem proč se se soutěžema začalo až ve tři čtvrtě na pět, když ve čtyři už bylo vše hotovo a sklizeno, ale budiž. Naštěstí organizátoři pustili veterány první (jinak hrozilo že zajdou věkem než na ně dojde :)), takže jsme se za krásného potlesku proběhly s babkou mezi kytičkama a pogratulovaly nádhernému fletovi, který vyhrál. A pak hurá domů, s malou zastávkou pro burčák :D

    Za nás to byl úspěšný den. Nejen co se týče výsledků, ale opět jsme potkali spoustu kamarádů, které vídáme jen jednou do roka, k tomu počasí jak malované a spokojený Arosek, co víc si přát? Snad jen aby organizátoři napříště zajistili víc záchodů, protože "WC odysea" se jistě stane legendární :)

    Ještě se omlouvám za fotky, nechali jsme doma foťák, takže musel suplovat mobil :)



    srpen 2010 - čundr

    Letošní čundr byl takový nečundr. Vzhledem k Aroskově přetrvávající nevolnosti a braní léků jsme dohodli sraz na chatě v Pyšelích a odtud pak mužská část (ve složení Honzík, Martin, Míra a Pavel) spolu se psí částí (Buffy, Ciri, Dick, Elis, Fousek, Nelly a Zája) a doplněni ještě o Elišku, vyrazili cestou necestou. My jsme zatím s Renčou a našima důchodcema bránili chatičku, pleli záhonky, jezdili na injekce a vozili čundrákům proviant. A samo zahřívali v noci jejich lože (teda aspoň části z nich). Nicméně šlapali chlapci tři dny - sice toho moc neušli, když jsme je my ženy nepopoháněly, ale i tak se psiska vylítala a vypadala spokojeně. Tož se z toho radujme a doufejme, že příští rok už to bude lepší.


    Nicméně i když chlapci chůzi flákali, fotky nějaký máme :)



    15. - 16.7.2010 - Výlet do Rakouska

    Cirda začala hárat neplánovaně o dva měsíce dřív, čímž nám připravila několik perných chvilek, vzhledem k našemu rozhodnutí ji nakrýt. Tímto tedy děkuji všem zúčastněným poradcům chovu a ostatním příslušným funkcionářům, za bledskové vyřízení všeho potřebného :) Každopádně všechno se podařilo zařídit v rekordním čase, včetně domluvy s budoucím otcem ...

    Abych měla jistotu kdy vyrazit, domluvila jsem se na veterině na odběry krve a stanovení hladiny progesteronu. Přece jen se mi nechtělo jet skoro 500 km jen tak nablind. Cirilka začala hárat 4.7. proto pan doktor usoudil, že ke krytí by mohla být cca kolem 17. Na první progesteron nás proto objednal na úterý 13. ráno. Cirilka zatím od neděle otravovala každého psa/kocoura/chlapa kterého potkala, až jsem měla pocit že už by to mělo být ono. Pan doktor však usoudil že je moc brzo a že nejdřív bude správný čas od čtvrtka dál. Úterní progesteron vyšel prý nízký, opakovaný ve čtvrtek ráno už byl dle sdělení přesně ok na vyražení na cestu.

    Tak jsme tedy vyrazily, ve statečném složení Ciri, kamarádka Martina a moje maličkost. Na místo určení jsme přijely v půl osmé večer, nicméně Cirilka se rozhodla, že Clyde se může jít tak maximálně zahrabat a jestli se k ní přiblíží, tak ho sežere. Zůstala jsem koukat jak husa do flašky - ta Cirda, která se od prvního hárání chová jako děv ... ehm ... nepříliš zdrženlivě a cudně - ta Cirilka tady teď stojí a cení zuby na frajera!
    Přičetly jsem to s majitelkou a chovatelkou dlouhé cestě a únavě z horka, domluvily se na ranní randez-vous a odjely jsme se ubytovat do blízkého domečku, kde nám bylo k dispozici celé horní patro i s luxusní koupelnou.

    Zatímco Cirda padla po večeři za vlast a já si dávala zaslouženou sprchu, Martina nelenila. Obeslala Libušku s informacemi o vývoji na bitevním poli a když jsem vylezla z koupelny a upřesnila hladiny progesteronu, které vyšly v testech, nepotěšila mě Líba sdělením, že jet jsme měli tak asi o tři až čtyři dny dřív, protože už je po. Omluvila jsem se tedy Martině za zbytečnou cestu, Cirdě za to, co jsem si o ní myslela a nevesele ulehla ke spánku. Přiznávám, že bych si nejradši nafackovala - Cirda i Arosek mi říkali že už je akorát čas, ale já jim nevěřila :(

    Ráno nás přesto zastihlo v bezvadné náladě. Výlet, byť byl zbytečný, stál za to už jen kvůli okolní krajině. A snídaně kterou nám paní majitelka předložila byla třešničkou na dortu ... jen doufám, že muškáty v okně to přežili :D

    Nakonec se náš výlet ukázal být přesto prospěšný - vidět vybraného psa naživo a takříkajíc si ho "osahat" a otestovat je k nezaplacení. A navíc jsme měla možnost vidět i jeho ročního syna ... utvrdilo mě to v přesvědčení, že jsem opravdu vybrala správně. Domluvily jsme se tedy, že se uvidíme cca za půl roku, sbalily se a vyjeli na zpáteční cestu.

    A jako bonus, který mě napadl poté, co jsem vystoupila z klimatizovaného auta do výhně naší matičky Prahy je fakt, že při dalším hárání aspoň nebude takové vedro. Jen doufám že pro změnu nezmrzneme :)



    27.6.2010 - OVVR Kařez

    Vydali jsme se s Cirilkou na dráhu loveckou. Jak se nám dařilo můžete vyzvědět zde a fotky možná taky budou :)



    12.6.2010 - Hrdlořezy

    Volný víkend, na poslední chvíli odpadnutý program ... co s tím jiného než vyhlásit "psí prochajdu" :) A protože se většinou scházíme někde hrozně daleko od Prahy a většinou ve složení samých pravověrných pražáků, nechali jsme se tentokrát zlákat krásami naší matičky stověžaté a přijali pozvání průvodců Renči a Pavla. Náš počet ještě doplnila Yvona s Endou a vyrazili jsme za horkého letního dne podél Rokytky k Hořejšímu rybníku.
    Cesta byla přesně podle psích představ - podle potoka k rybníku, pak super obídek ve výborné hospůdce U Eriky, následovalo prodírání se džunglí a kopřivami a zakončili jsme opět koupelí v potoce ... co víc si přát?

    Jelikož se nespokojíme jen tak s něčím, přijali jsme pozvání Pavla a Renči, naskládali jsme se ještě jednou do aut a vydali se pochválit jim chatičku na Jarově ... hezké to tam bylo. Sedět u stolku se spřízněnýma dušičkama, popíjet chladivé nápoje, kolem nohou pospávají unavená a spokojená psiska, vést nezávazné a pohodové rozhovory ... relax jako v lázních. A to nám ještě z nedalekého klubu hrála hudba :)

    Takže moc děkujeme účastníkům a snad se přítě připojíte i vy :)

    Jo a fotky :)



    16. - 18.4.2010 - Hřensko

    Po dlouhé době jsme se zase sešli s našimi psími přáteli a spáchali společnou víkendovou akcičku. Jako důvod našeho shledání jsme určili narozeniny Renči a Míry, Irenčin svátek a k tomu Arskových 12 let a deset měsíců a Borčiných kulatých 10 let ... ale upřímně, stejně by jsme se sešli i bez důvodů, už jsme měli všichni absťák :)
    Opět jsme se jali zkoušet nová místa a kempíky a volba tentokrát padl a na Jetřichovický kemp Mosquito, což se ukázalo býti volbou správnou. Sice jsme v pátek večer poněkud bloudili (Jetřichovice a Vysoká Lípa-Jetřichovice NEJSOU jedna a tatáž vesnice :)), ale nakonec jsme se šťastně našli, ubytovali a večer příjemně poklábosili.

    V sobotu jsme vstali do mrazivého rána, ale sluníčko na sebe nenechalo dlouho čekat a vysvitlo v plné kráse. Po opulentní snídani jsme se tedy vydali do Jetřichovic, zaparkovali své koráby a šli se poradit s mapou, kudyže to bude nejhezčí a nejlepší cesta s ohledem na tři děti, kočárek a pár psích důchodců. Zde jsme následně udělali kardinální chybu - ne poprvé (viz náš první čundr) a jistě ne naposled. Naivně jsme uvěřili domorodé babičce, že cesta po červené a následně po zelené je přesně to co hledáme. Proč to byla chyba jsme zjistili v zápětí - schůdná a sjízdná cesta končila přibližně po 150 metrech prudkými nepravidelnými schody a táhla se přibližně 3,5 km do kopce :) Takže Pavel vzal na ramena Tomíka, Míra golfky a já (a se mnou i další ochotní, čímžto jim děkuji) jsme na obzvláště vypečených stupních pomáhali Aroskovi nahoru. Nicméně musím uznat, že okolní příroda byla naprosto úchvatná a za tu námahu to opravdu stálo.

    Po návratu do civilizace jsme se dali pozdní oběd v místní restauraci a vyrazili zpět do kempu, slavit ona zmiňovaná alibi a grilovat a veselit se u ohýnku. A budiž chvála věčná a nehynoucí Martinovi, který přivezl i kytaru. Sice nás poněkud limitovaly rozptylové podmínky, ale zpívali jsme všichni s chutí, radostí a zápalem přímo neskutečným. Zde si ještě dovolím pogratulovat Yvoně, která si stále ještě pamatuje všechny budovatelské písně v jazyce ruském a tímto nás přiváděla v němý úžas :) Každopádně s přibívajícím večerem se naše skupinka pěvců za působení kouře, hlasitého projevu a zimy měnila čím dál víc z lahodných slavíčků na ochraptělé kuřáky v pokročilém stádiu rakoviny hrtanu. Ani Dalibor Janda nemá takový chraplák :)

    V neděli jsme dopoledne spáchali už jen lehkou "zdravotní" procházku po louce, obligátní hormadné foto a těsně před/během/těsně po obědě jsme se postupně rozjížděli zpátky do svých domovů, plni dojmů, unaveni a spokojeni.

    Ještě dlužím fotky a seznam účastníků.

    Takže tedy - za příjemný víkend moc děkujeme:
    Mírovi a Martinovy s Fouskem (Clea byla omluvena, Eliska začala hárat)
    Yvonce a Endovi
    Zuzce "Bzukové" s Terezkou, Tomíkem a Neem
    Sahy se Sheeničkou a Peggyškou
    Renče, Pavlovi, Dickoušovi a Nellynce
    a Irče s Baruškou, Arvínkou a částí jejího potomstva a kamarádstva.

    Ostatní mají smůlu, přišli o bezva víkend ... a například netuší, že VE SKALÁCH JE ZIMA!! :))



    16.1.2010 - TRPP 3

    Již se pomalu stává tradicí, že po Novém roce vyrážíme s kamarády na Tradiční Retrívří Ponovoroční Pochod - tentokrát již třetí. Letos padla volba na okolí Berouna, konkrétně zříceninu Jenčov.

    V bodech by se celý den dal popsat asi takhle:

  • Sníh. Spousta sněhu. Velká spousta sněhu, která klouže.
  • Starý pes je hluchý a hluchý pes nejde přivolat :)
  • Dálkové ovládání mladého psa zlepšuje jeho sluch a zmenšuje jeho akční rádius.
  • Spadnete-li do sněhu, najde se spousta lidí ochotných vás vyfotit, ale nikdo vás nezvedne.
  • Lesní lidé se najdou i v Čechách.
  • Lezení na zasněženou zříceninu je VELKÁ zábava, obzvláště když je tam Martin první.
  • Udržet 13 psů na jednom místě prověří nervy páníků a rychlost fotografů.
  • Služební psi neumějí zůstaň :)
  • I cesta, která nevede do kopce, může být správná.
  • Dub a buk vypadají v zimě v podstatě stejně.
  • Zapadne-li vám auto, stačí když vystoupí spolujezdec.
  • Podle rychlosti jízdy poznáte, kdo má letní pneu.
  • V restauraci u Lípy (Nižbor) výborně vaří :)

    Pokud tomu náhodou nerozumíte, nezbívá vám než se podívat na fotky, nebo jít příště s námi :)