logo

  2017     2016     2015     2014     2013     2012     2011     2010     2009     2008     2007     2006     2005  















Kronika 2011



24. - 26.12.2011 - Rakousko, pokus druhý

13. prosince se naše Cirilka konečně rozhárala. Mělo mi hned dojít, že mi ta zrzavá bestie nic nedaruje a mohla jsem si ušetřit jízdy na progesteronové testy. Libuška se asi velmi dobře bavila, když nám ideální datum vyšlo na Štědrý večer ...
Protože na toto datum se mnou samozřejmě nikdo normální jet nechtěl, zbyla tato "čest" na Honzíka. Vyráželi jsme v 7 hodin ráno a po několika zastávkách a za vydatného a hlasitého komentování naší situace a mého intelektu jsme dorazili v půl třetí odpoledne na místo, kde nás Heidi přivítala jako staré známé. Aby taky ne :)
Náš druhý pokus by se dal popsat velmi jednoduše - nejprve nechtěla ona, pak nechtěl on, pak nechtěli oba. A v neděli večer, když už mé nervy byly napnuty k prasknutí se stal vánoční zázrak a během chvilky bylo hotovo. Teda - hotovo bylo během chvilky, ale svázání trvalo krásných 27 minut, v kleče na sněhu, v mrazu a silném větru. Je zajímavé, co všechno jsou pejskaři ochotni vytrpět, že?
Nakonec jsme došli k závěru, že na rozdíl od minulého "příliš pozdě" jsme tentokrát přijeli "příliš brzy". Což je pořád lepší varianta, nicméně nervové soustavě to příliš nepřidá.
Každopádně jsme měli alespoň možnost projet se po okolí, užít si nádhernou přírodu předhůří Alp a zjistit že v rakousku na Štědrý den nenajdete otevřenou restauraci. Ještě že existují benzínky a bagety :)
Po pondělně ranním rozloučení, po dlouhé cestě domů, po "dodatečném Ježíškovi" jsme zapadli polomrtví do postelí a teď už nás čekají jen tři týdny plné nervů a nadějí, že sono snad ukáže pozitvní výsledek naší vánoční cesty. Držte nám palce.

Ještě si dovolím některé Honzíkovo nezapomenutelné hlášky, pro budoucí generace :)

  • "Já jsem sem přijel točit porno."
  • "Když jsem na cestovní pojištění vyplňoval důvod cesty, měl jsem napsat Sexuální turistika."
  • Sedíce na Štědrý večer na posteli, v ruce bagetu a muffin z benzínky ... "Není nad štědrovečerní večeři, tohle můžou dělat jen magoři a pejskaři."
  • Poté co vyfotil Cirdu a Stanleyho při svázání ... "Tak - a mám fotku na péefku."

    Strejda Freud by zajásal :)





    10.12.2011 - MFTR Třeboň

    Cirda se stále neměla k hárání, doma jsme se nudily, nebylo do čeho píchnout, tak jsem jen tak z hecu prohlásila, že bychom mohli jet na poslední letošní zkoušky. A že je to MFTR a že ty jsme ještě nezkusily a že se alespoň podíváme jak to na takových vrcholových zkouškách chodí.
    První metou bylo zjistit, zda mají ještě volná místa - přeci jen, vzpomenout si týden před konáním ... no, měli. Poslala jsem tedy přihlášku, zaplatila startovné a druhý den ráno odjela s Cirdou na RTG vyšetření kolene, pro podezření na poranění vazů. Holky si hrály na zahradě ... no comment.
    Vazy se naštěstí ukázaly být v pořádku, nicméně jsme místo nějakého cvičení chodily raději na vodítku. Mé obavy se začínaly zhmotňovat a to v barvách velmi jasných. Vévodila jim černá.
    Nicméně den D nadešel a my jsme brzy ráno vyrazily v silné sestavě - Ciri (která v pátek odpoledne nadšeně přinesla tři bažanty, abych tedy měla pocit že "jsme cvičily"), mamka a já - směr Třeboňská bažantnice Prátr. Cestou jsme nebyly ochuzeny o sraženou srnu, ani o sebevražednou kočku, ale dojely jsme v pořádku a včas. Kupodivu.
    Hned má první představa o vrcholových zkouškách vzala za své mezi dveřmi. Ne, nebyli zde samí staří a zasloužilí myslivci, kteří mají vycvičeno a odvedeno 3879 a půl psa. Byla tu spousta známých, takže má nervozita poněkud opadla. Ovšem jen do chvíle, kdy všichni začali "jak vůbec necvičili a jak nic neuměj a hned vypadnou ..."Jasně, to vám tak budu věřit, hlavně Martině s Bášou, která maká jak šroub a poslouchá jak hodinky.
    A už je tu nástup. Mé rozhodnutí vést Cirdu na vodítku zvyklali všichni ostatní, kteří vedou volně a prý že to taky dáme. Ok, jdeme volně, aspoň vypadnem brzo.
    Los číslo 8 nás zařadil do druhé skupiny, která šla nejprve na vyhánění bažantů. Cirda si musela připadat jako v ráji, všude kolem běhala spusta bažíků ... ovšem velmi rychle se jí ráj změnil v peklo, když dostala povel k noze. Její pohled by snad dokázal vraždit a mít číslo na Kubišovou, myslím že by jí volala a oznámila, že jí týrám. Nicméně šla nádherně u nohy, zastavovala kdy měla, nevyběhla ani jednou ... možná se nemohla rozhodnout, kterého dřív :) Naštěstí.
    Po první střelbě dohledala Cirda dvě slepice, které jí ale z nějakého mě neznámého důvodu nezapočítali jako aport, takže ještě jednu slepici, jednoho kohouta a pak perná chvilka u plotu, kde by "tutově střelenej kohout". No, nenašel ani kontrolní pes, ani rozhodčí, takže jsme přežily. Bohužel ne tak 4 pejsci.
    Druhá leč nás poslala na stanoviště, kde si Cirda přinesla jednu křídlovanou slepici, další mrtvou a jednoho kohouta, pro kterého jsme jí ovšem s paní rozhodčí musely hodit za plot. Tady bohužel vypadl ještě jeden pejsek, když nejprve padlý kus přeběhl, vzal jiný o pár metrů dál a když se vracel, našel ten první a zaměnil. Smůla že rozhodčí stál zrovna metr od něj :( A tady jsem měla vážně strach o Cirdu že vyběhne, protože když onen pejek přeběhl, seděla Cirda s výrazem "já mu to ukážu, jo" a tázavě na mě koukala. Snad její touhy uspokojila následná dohledávka po skončení honu ... i když si myslím, že mi to vracela i s úroky, protože zásadně donášela hnusné zbytky kostí. Potfora jedna.
    Po báječné svíčkové k obědu nás čekalo vyhlášení výsledků. Cirda skončila 4 ze 4 psů, kteří zkoušky dokončili (startovalo 9 psů) a jako jediná ve III. ceně díky limitní známce za aport kachny z hluboké vody. Ano, já vím že je logické přivézt tabulku, kde má pes z aportu 4, i kdyby měl jinak samé 1 ... ALE KDYŽ MY JINOU TABULKU NEMÁME :))
    No ale - bez přípravy, na volno, s nervní paničkou ... příště to třeba vylepšíme.



    29.10.2011 - Golden Senior Cup

    Rok se s rokem sešel a přiblížil se termín dalšího ročníku Golden Senior Cupu. Pro nás to mělo být celkem po čtvrté a poprvé bez našeho Aroska ... přesto jsem neváhala ani minutu, zda jet či ne. Arosek práci miloval do poslední chvíle svého života, holky jsou na tom stejně a okrást je o tu možnost zaběhat si pro bažantíky bych prostě nemohla. Navíc jsme naší účastí vzdaly hold nejen Aroskovi, jakožto trojnásobnému vítězi, ale i Baronkovi (Baron Elva Bohemia) z pořádající chovatelské stanice, který bohužel Aroska následoval za Duhový most jen o dva měsíce později :(
    Ráno jsme samozřejmě od maminky vyjeli s dvacetiminutovým zpožděním. Cestu nám zpříjemnila hustá mlha a desetikilometrová objížďka, takže jsme dorazili s vyplazenými jazyky, pevně přesvědčeni že jsme poslední, kteří zdržují. No, nebylo tomu tak ... mlha zpozdila evidentně vícero účastníků, některé dokonce odradila od akce samé. Pár veteránů pak nepřijelo kvůli rodinným problémům svých majitelů, takže z celkem početného katalogu se nakonec předvedl jen jeden pejsek a 4 fenky.
    Endy naší milé kamarádky Yvony tedy vyhrál V1 jako pes a ve fenkách pak zabodovala téměř třináctiletá Jenny Gold Libošovská blata. Naše holky se pak ve výstavní části akce dost znuděně usadily na druhém (Zája) a třetím (Borča) místě. Holt bažanti jsou zábavnější :)
    Následovalo krátké poučení o bezpečnosti, středně dlouhý přesun do honitby a dlouhé opékání vynikajících klobásek. Musím souhlasit s Yvonou - klobásky jsou na této akci veliké plus na straně "proč se zúčastnit". Netuším kde je organizátoři berou, ale ta chuť, vůně když se pečou na ohni, .... hmmm, mňam.
    Po svačinoobědu jsme obestoupili leč a začalo se vypouštět a střílet. Já jsem vedla obě babky, Honzík pak Cirdu. A všechny holky pracovaly s obrovskou chutí, nasazením a elánem. Borča dokonce ukradla jednoho bažanta Yvoně od nohou, asi jako reciprocitu za jiného, kterého nám ukradla Melionovic Kačenka :) Závěrečná dohledávka pak byla už jen třešničkou na dortu. A vyhodnocení pánů rozhodčích vypadalo, jako by vzali naše holky přes kopírák - všechny samé 4 až na poslušnost za 3 (no jo no, babky jsou už hluché úplně nebo částečně a Cirda stála s Honzíkem moc blízko u nás a nějak se nemohla rozhodnout, jestli má nosit mě, nebo jemu :)) Babky pak cestou k autům poskakovaly jak za mlada a Cirda se od samé radosti vyválela v kančím hovně ... super :)
    Honzík se pak s Eliškou odebrali v půjčeném Yvonině autě domů a my jsme v dívčí sestavě (promiň Endy), vyrazily zpátky do hospody. Scénář klasický - večeře, popíjení, povídání a čekání na výsledky a tombolu. První vrchol večera nás čekal kolem osmé hodiny - vyhlášení výsledků. Naše výprava dopadla nad míru skvěle. Cirda 3. místo v support teamu, kdy měla stejný bodový zisk jako první dva a rozhodl věk. Ve veteránech pak Zája 4. místo, Endy 3. místo a babča Borča zastoupila Aroska, vyhrála nejen celkový titul The Best Dual Purpose Golden Veteran 2011, ale přidala i The Best Golden Veteran of Gun Dogs. Doufám že je na ně obě Arosek tam nahoře stejně pyšný, jako já tady. A snad to alespoň trochu značí, že se u nás mají holky dobře a život je baví.
    Zlatým hřeben večera pak byla bohatá tombola, ve které nám štěstí přálo snad ještě víc - kromě devíti bažantů jsme si odváželi i hlavní výhru - třicetikilového kanečka, střeleného na dopolední natláčce. Krásná náplast na Honzíkovu bolavou dušičku, jen jsem zjistila že máme malé auto :)
    Na závěr nezbývá než poděkovat všem za super den - organizátorům, mysliveckému sdružení, rozhodčím, lovcům, ostatním kynologům, obsluze v hospodě ... a především našim zlatým veteránům, kteří nám i v požehnaném věku dávají tolik radosti a ukazují jak žít naplno. Díky moc!



    17 - 18.9.2011 - Brno a Oslavany.

    Na klubovou výstavu do Oslavan jezdíme už tak nějak tradičně, takže když se letos naskytla možnost spojit ji ještě s národní výstavou v Brně, neváhala jsem. Vydaly jsme se na cesty v silné sestavě - Borča, Zája, Cirda a Nessy - malá "krysa Vasilisa" mojí maminky, kterou jsem měla na víkend na hlídání.
    Výprava začala děsivou kolonou na D1 hned za Prahou, takže jsme na prvních 30 kilometrech nabraly zpoždění asi 45 minut. Nicméně jsme dojely, našly kamaráda Adama a odpadly do postele s vědomím, že holky jsou od bahna, ale že je mi to jedno.
    Ráno po snídani jsme dorazily na výstaviště, kde mě (musím přiznat) velmi nemile překvapila cena za parkování v areálu. Od poslední návštěvy se cena zvedla o 30 korun a vzdálenost od parkoviště ke kruhům se asi 3x prodloužila :(
    Retrívří kruh byl umístěn před halou, naštěstí jsme vyfasovali jeden ze dvou, které byli na trávníku. Alespoň že tak. A jako bonus se na nás celý den smálo sluníčko, takže v poledne už bylo vedro téměř k nevydržení. Cirda ale i přes to vcelku hezky běhala, podle přihlížejících s úžasným temperamentem. Podle mě to nebylo ono, vím že to umí i líp. I přes to obdržela známku V a následně krásné 4 pořadí. Je to moje šikulka :)
    Druhý den jsme dorazily pro změnu do zámeckého parku v Oslavanech. Kruhy krásné, veliké, venčení fajn, dámských záchodů o jeden víc než loni ... super :) Jen posuzování pana rozhodčího mi zůstalo poněkud utajeno - třem naprosto rozdílným fenám napsal naprosto stejný posudek, ale známky zadal rozdílné. Nicméně měl moc hezký přístup k lidem i ke psům a holky si nakonec odnesly vcelku slušné známky a moc hezké posudky, tak co? Jen opravdu nechápu kam dal pan rozhodčí oči, když na první místo ve veteránkách postavil naší Záju :D
    Každopádně jsme si užily bezvadný víkend s kamarády a tímto moc děkuju Světlaně za bezva společnost a Simče za krásné předvední Záji a Cirdy ... upletla sis na sebe bič :)



    27 - 30.8.2011 - Čundr. Pro změnu.

    Rok se s rokem sešel a přiblížil se čas našeho tradičního putování s batohem. Tentokrát jsme šli s tetou Méďou, z psů pak se Zájou a s Cirdou. Za necelé 4 dny jsme ušli skoro 70 km a po drobné nehodě zahrnující batoh v rybníku jsme byli nuceni pochod předčasně ukončit.
    Cestou se přihodilo spousta zajímavých věcí a padlo množství bezvadných nápadů ... pokud je chcete vědět, musíte jít příští rok s námi :)

       štípance   puchýře   probdělé 
     noci 
     bolavá 
     kolena 
     odřené 
     nohy 
     batoh 
     v rybníku 
    Méďa moc  0   0   2   0   0 
     Honzík  hodně  1   1,5   0   2   1 
    Jana spousta  0   3   2   0   0 

      
     začátek 
     konec 
     vzdálenost 
     hospody 
     celkem   zavřené   zrušené   neberou psy 
    1 den  Slatiňany   Bojanov   18 km   3   1   1   1 
     2 den   Bojanov   prales Polom   17 km   4   0   1   0 
    3 den  prales Polom   Přední Hradiště   16 km   4   1   1   0 
    4 den  Přední Hradiště   Havlíčkova Borová   16 km   3   0   1   0 




    19 - 21.8.2011 - Trocha té kultůry :)

    Ano, dlouho jsme se zase neviděli s podobně postiženými pejskaři, proto jsme využili faktu, že Martin hejný hrál hlavní roli Romea v nočním představení na Křivoklátě a dali jsme si v pátek sraz v blízkém kempu.
    Program byl zcela tradiční - v pátek grilování a posezení, v sobotu ráno Renčin pád s postelí, dopoledne dlouhá procházka, zpestřená prohlídkou zříceniny Týřov, houbařením, přeplutím Berounky a neuvěřitelně děsným obědem v hospodě U rozvědčíka.
    Večer jsme pak uložili unavené psy do chatek a vydali se (vybaveni všichni spacáky, dekami a teplým oblečením) na Křivoklát, kde na nás - nejspíš díky naší bagáži - ostatní diváci koukali dost podivně. Ale jim byla pak o půlnoci na nádvoří zima, nám ne :))

    V neděli jsme pak bohužel spěchali pro Elišku k babičce, takže už jsme si nemohli užít procházku na Jenčov ... tak snad někdy příště.



    19 - 22.5.2011 - Akce Je-Lito :)

    Podle hesla "když se to sejde, tak všechno najednou" jsme za tenhle uměle prodloužený víkend stihli neuvěřitelné množství věcí. Ale popořadě.
    Přibližně koncem března jsem se rozhodla podpořit Cirdino hárání a přihlásila ji na dvoudenní výstavu do Litoměřic. Myšlenka byla, že buď konečně začne hárat, nebo alespoň zkusíme další zahraniční rozhodčí a jejich názor na zrzavce.
    Asi tři týdny před výstavou Cirilka stále nejevila zájem o hárání, zato se ozvala Renča, že na tento konkrétní víkend vymysleli akci v našem oblíbeném kempu ve Vysoké Lípě. Prý už od čtvrtka. A co teď?

    Konečné rozhodnutí padlo na rodinné radě - Honzík si vezme dovolenou, maminka se k nám přidá a čtvrtek a pátek si užijeme v Ralsku, pak já s mamkou a Cirdou pojedem do Litoměřic a Honzík se zbytkem smečky a svištěm bude dál užívat krásy severních hor.

    Jak jsme rozhodli, tak jsme učinili. Sbalili jsme naše holky, vypůjčenou Sáru, Elišku, mamku, nás aneskutečné množství věcí, zjistili že se do jednoho auta nevejdem a vyrazili dvěma směr Jetřichovice. Cestou jsme si užili neuvěřitelně rozmlácenou silnici - slovy nejde popsat jak to tam vypadalo, pokud máte chuť na adrenalinový zážitek, zajeďte si na silnici vedoucí z Kravařů do Žandova. Spěchat moc nemusíte, tohle jen tak někdo neopraví :)

    V kempu jsme byli první, takže jsme se v klidu ubytovali a vydali se nosit dříví na večerní oheň. Tedy, nosil Honzík a pak Eliška, která ho chvilku pozorovala a pak se jala opičit. Holky pro změnu škodily a kradly už nanošené dříví. Večer k nám přibyli Renča s Pavlem, Dickem a Nellynkou a my si užívali volna, ohně, grilu a pohody.

    V pátek jsme šli na procházku. Volba padla na Dolský mlýn, ke ketrému vedou prý "přírodní schody". Renča zachovala paniku - že prý to bude hrozná cesta. A my jsme jí nevěřili :)
    Počátek cesty byl vcelku v pohodě, sice schody dolu z prudkého kopce, ale schůdné bez problému. Dole na nás čekal Dolský mlýn - památka kde se natáčela legendární Pyšná princezna a kterou odpovědné osoby nechali z neznámého důvodu neskutečně schátrat. Okolí je ovšem nádherné, říčka či potok protékající okolo tam tvoří klidnou zátočinu, která pak prudce vytéká přes malé peřeje. Okolo vede řada schodů, vytesaných přímo do skály ... usoudili jsme, že tahat tudy psy není příliš šťastný nápad a vydali se s Pavlem napřed, zatímco ostatní drželi smečku na místě. Došli jsme asi o 200 metrů dál, tam kde měla říčka klidný tok a pozvolný výstup z vody. Naše pískání a volání však u mlýna nebylo slyšet. Vrátili jsme se tedy o kousek blíž s tím, že pak se rychle přesunem dál, k onomu vytipovanému místu. Tolik teorie. V praxi pak nastala situace, že se část smečky vyřítila k nám rychlostí blesku, než jsme stihli popoběhnout dál, naskákali do vody v nejprudším místě a začali být taženi proudem pod lávku mezi kameny ... takže jsme se s Pavlem vykoupali taky. Naštěstí jsme to všichni přestáli bez úhony, jen mokří jak myši. Což psům nevadilo vůbec a nám vlastně taky moc ne. Díky bohům za téměř letní počasí :)

    Následná cesta už probíhala v poklidu. Ještě jsme si sešplhali jedny žebříkoidní schody ve skále a pak si užívali krásy nedotčené přírody. Poslední prudké stoupání zpět do kempu nás zastihlo mimo jakoukoliv cestu, čímž naše putování dostalo poněkud romanticky drsnou příchuť :) V kempu už na nás čekali Míša s Mírou a Bafka s Eliskou. A šupajdilo se do Vysoké Lípy na výborný oběd.

    Sobotní ráno zastihlo Cirdu, mamku a mě na cestě do Litměřic. Zatímco zbytek naší výpravy šel procourávat okolí, my jsme se smažili va výstavním kruhu ... ještě že byl náš kruh v hale, jinak by to bylo vážně peklo. K organizaci mám několik výtek, počínaje personálem v kruzích a kruhy jako takovými konče. Koho probohy napadlo, že retrívr se předvede v kruhu 4x3 metry, v jehož středu jsou jako bonus dva sloupy? Naštěstí se podařilo domluvit s příslušnými pověřenými osobami a kruh jsme alespoň prodloužili. I tak ale na předvedení nic moc. Naštěstí paní rozhodčí vykompenzovala veškeré špatné dojmy. Tak nádherný přístup ke psům jsme už dlouho neviděla. Proto jsem velice ráda za krásné V3 a ještě hezčí posudek - od takového rozhodčího je to pocta.

    Návrat do kempu jsme okořenily přivezením Irenky, kterou většina z nás strašně dlouho neviděla. Sice s námi pobyla jen chvilku, ale i to se počítá, když jde o milého človíčka. A pak také následným vyprávěním co která skupin zažila. My daly k dobru historku s pořadovými čísly na záchodcích, Honzík zase vyprávěl, jak mu Zája s Borčou přinesly a vyválely se v chcíplé srně :)

    V neděli ráno jsme si zopakovali rozdělení - my na výstavu, Honzík sbalit, projít se a hurá domů. Vedro bylo snad ještě horší než v sobotu, ovšem kruh jsme měly o kousek delší :) Navíc nás přijel navštívit i páníček se Sárou, aby se podívali jak to na takové výstavě chodí. Sára si zkusila i předvedení šlo jí to moc hezky, tak snad jsme Michala neodradily :) Cirda si za vydatné podpory našich kamarádů vyběhala krásné V2, Res.CAC a my jsme jí jako odměnu slíbily, že nepojedeme domu, ale s Irenkou zpátky do Děčína, vyzkoušet si nakapanou barvu.
    Což jsme také nakonec splnily. Cirda si zaaportovala z vody, prošla jednu barvu a pak padla za vlast v hospůdce na večeři. My jsme si krásně popovídaly, odpočinuly a zjistily, kde že máme ještě rezervy na docvičení.

    Všem moc děkuju za krásný víkend a za bezva odreagování a pro vzpomínku je tady pár fotek.



    5 - 6.2.2011 - DuoCACIB Brno

    Po dlouhé době jsme se se všema našema holkama vydali na dvoudenní výstavu do Brna. Musím přiznat, že mě velice lákala možnost nechat je (hlavně Cirdu) posoudit od pana Fryckstranda. A když už jedem, proč nejet na oba dva dny, že?

    V pátek večer jsem se tedy s holkama vypravila směr Brno a zatímco Honzík si doma užíval otcovství, já hledala po Brně místo, kde na mě čekal kamarád Adam, který mě dovedl k zajištěnému penzionku. Ještě jsem honem holky trochu vyčesala a zapadly jsme do peřin všechny :)

    V sobotu ráno jsem vyzvedla Adama a podle jeho pokynů dojela k výstavišti, kde na to, že bylo teprve sedm hodin, stála už vcelku slušná fronta aut. Zaparkovali jsme však bez problémů a stejně tak jsme našli místo u kruhu. Což byla naše klika, protože během necelé hodiny se hustota lidí, psů, dětí, klecí, dek, koberečků, ručníků, střihacích stolků a podobných propriet znásobila takovým způsobem, že jít vyvenčit byla malá bojovka. Díky bohu že naše strategické ležení bylo velmi blízko dveřím.

    Každopádně pan rozhodčí Fryckstrand to chytil za správný konec a posuzování mu šlo jedna báseň ... na řadu jsme přišly velice brzo. Jako první nastupovala do třídy pracovní Cirda a jako obvykle byla nejtmavší :) Ale díky Martině a Zuzce a jejich holkám aspoň nebyla jediná zlatá :) A kupodivu ani nedělala žádné své obvyklé ptákovinky, krásně běhala a hezky stála, takže jsem si vyběhali známku výborná a moc krásný posudek. K mému překvapení bylo v naší třídě z 11 holek zadáno jen 5 výborných a k ještě většímu mému překvapení se Cirda líbila natolik že jí bylo přiděleno druhé místo a titul Res.CAC ... málem jsme se vznesla :) Další byla na řadě Borinka ve veteránech ... kde zcela po právu vyhrála dvanáctiletá fenka s neuvěřitelným temperamentem. Borinka skončila na krásném třetím místě a opět s moc hezkým posudkem.

    Po sobotním posuzovámí jsme se vrátily na hotel a následně jsme se vydaly prozkoumat blízký lesík. Holky si to náležitě užily a já vlastně taky - hlavně to koupání, které pak následovalo, protože všude bylo neuvěřitelné množství bahna.

    V neděli jsme pro jistotu vyrazily ještě o půl hodiny dřív. Tentokrát nás posuzoval pan Ericsson, který se známkou Výborný velice šetřil. Cirda tentokrát v pracovce dostala VD, stejně jako Borča a Zája ve veteránech. Všechny holky ale mají moc hezké posudky a naše veteránky se dokonce obě umístily "na bedně" ... což ze tří nastoupených fen nebylo moc těžké :)

    Každopádně jsme si volno náležitě užily a děkuju všem kamarádům za pomoc a vytvoření fajn atmosféry.



    8.1.2011 - Retrívří plesání

    Z chovatelské stanice Best Baron jsme dostali pozvání na ples pro retrívry a jejich páníčky. Podařilo se mi přesvědčit k účasti nejen Honzíka, ale i mamku a taťku, což by si samo o sobě zasloužilo metál.

    V den D jsme se všichni vypravili směr Sokolovna Kařez, slavnostně ustrojeni a příjemně naladěni. Dokonce jsem i hokám ostříhala tlapičky :) Ve zkratce můžu říct, že ples byl velmi povedený, tombola bohatá a ceny krásné. Cirda dokonce obdržela diplom a bažantíka za umístění v soutěži Golden Work Cup. Jen se bojím, že už nás příště nepozvou, protože jsme nejen vyhráli spoustu úžasných cen z tomboly, ale i první cenu za tanec se psem ... no comment :)

    Na fotky se podívejte tady.



    2.1.2011 - TRPP 4

    Opět jsme se vydali s kamarády na tradiční ponovoroční pochod, tentokrát za organizace Libušky (díky ti) a do nám již známého okolí památníku Karla Čapka u Staré Hutě.

    Co napsat - sešli jsme se vhojném počtu, počasí vyšlo, klábosilo se, nikdo se neztratil/nezranil/předčasně neporodil a oběd v mexické restauraci byl výborný :)
    A protože Honzík nesl Elišku, musela jsem fotit já - omluvte tedy prosím zhoršenou kvalitu obrazu, závada není na Vašem přijímači.