logo

  2017     2016     2015     2014     2013     2012     2011     2010     2009     2008     2007     2006     2005  















Kronika 2014



25.-26.10.2014 - VZPR Hrádek u Rokycan

Nechala jsme se přemluvit a přihlásila jsem Cirilku na VZPR, tedy všestranné zkoušky. A protože nejsem troškař a protože mám milé a hodné kamarády, kteří mě rádi povzbudí v kdejaké konině, přihlásila jsem i Drakea. A protože moji kamarádi mají neuvěřitelnou spoustu historek vycházejících z myslivecké latiny, strávila jsem dalších pár týdnu silnou klepatůrou a barvitými představami o tom, co se stane někomu, kdo vede na VZPR dva psy najednou. Pro ty z vás, kteří netuší co znamená pojem "myslivecká latina" je zde Ottův slovník naučný - Myslivecká latina jest "líčení rozmanitých příhod a událostí při lovu zvěře a provozování myslivosti s vymyšlenými zvláštnostmi tak, aby vypravování vzbuzovalo u obecenstva podiv co možná největší."

U mě sice vypravování podiv nevzbuzovalo, zato obavy ano ... a že jich bylo. Moje bujná fantazie mi s postupujícím datem malovala čím dál pestřejší obrazy našeho neslavného vypadnutí. Barvitě jsem si představovala tu ostudu a nakonec jsem se budila hrůzou z toho, že nás staří a zkušení mazáci, mezi které se tak drze zkoušíme nacpat, vyhodí už na nástupu :)

Nadešel den D a my se s Honzíkem v brzkých ranních hodinách vydali do Dobříva. V tamnější hospůdce jsme zakotvili u připravené snídaně a zatím ještě relativně v klidu si povídali s kamarády, kterých se sešlo vcelku hojně. Nástup a rozlosování už tak v klidu nebylo - nervy začaly pracovat a o hlášení které jsme předvedla, by bylo hodno zapsat jako prototyp "takhle teda ne!"

K naší smůle jsme si vylosovali jako první neoblíbený a nechtěný velký les. Před něj nám ještě rozhodčí nacpali Klid na stanovišti, takže začátek ve velkém stylu - Cirda za 3 (vodítko), Drake za 2 (vodítko a nevyběhaný pes). Ale cíl splněn, neletíme po první discipíně.

Jako drhé jdeme Následování, což je pro temperamentní psiska prostě likvidační. Taky bohužel v naší skupině vypadává Irenka s Winouškem, který by radši běhal pro aporty než chodil za patama. Z naší smečky šla Cirda první a Následování nám spočítali za 1 (řemen a 2x nesednutí) ... ale hezky šla a ustála i přejezd auta a vylétnuvší sluku. No a pak s Cirilkou hurá na barvu. Cirda je bohužel ten typ psa, který má nos opravdu vynikající a navíc ho používá v praxi - chodí tedy po barvě vysokým nosem a pro vůdce není příliš čitelná. Což v kombinaci s mojí nervozitou dopadlo přesně dle předpokladu - vyletěly jsme jak namydlenej blesk. Ovšem důvod proč tomu tak bylo je více než úsměvný - panička nevěřila svému psu a odvedla ji od kusu ... Cirda mě vedla správně. Holt moje blbost, dál pokračuje jen Drake.

Ten si na následování sedl (sice s malou prodlevou, ale co chcete od chlapa, že?) takže za hezkou 3 za vodítko. Barva už byla mnohem lepší - panička se uklidnila, protože Drake je stopař a stopy ho vyloženě baví. Našel dokonce kusy dva (jednu hnusotu chcíplou v hustníku nám ale rozhodčí neuznali) a jedno malé zaváhání opět vinou paničky, ale máme vytoužený zálomek a krásnou 3 do tabulky. Super!

Po obědě nás čekal malý les a jako první Čtverec na dva kusy srstnaté. Drake bez zaváhání v čase něco kolem 3 minut, takže 4 za čtverec a 4 za přinášení. Cirda mimo soutěž také samé 4 a čas kousek přes 2 minuty. Následuje Vodění, Drake za 4 a pochvala rozhodčích za krásnou práci ... no a pak Odložení. Vím že se nemá říkat NIKDY, ale ... Drake poprvé v životě odešel z odložení. Nikdy to neudělal ani v seberušnějším prostředí, ale tady nejspíš zapracovala nervozita paničky a náš empatik to prostě neustál. Stejně tak se nemá říkat KDYBY, ale kdybych ho dala na řemen ...

Co dodat. Zkusili jsme si to a máme obrovskou spoustu zkušeností - například vím, že není problém vést dva psy i na nejvyšších zkouškách. Že naopak se ani já, ani oni necítíme úplně dobře, když jde jen jeden, protože jsme zvyklí cvičit spolu. Že Drake je prostě enormně empatický tvor a sebemenší nejistota ze strany paničky ho rozhodí. Že Cirdě se vyplácí věřit a že Martinovi ne :) Že když na tom zamakáme, tak se nám to určitě jednou podaří! :)



13.-20.9.2014 - Rosolina Mare, Itálie

Vzhledem k tomu, že na nás minule nezanevřeli a byli ochotní nás ubytovat i s útulkem znovu, vydali jsme se koncem září opět do naší oblíbené a ozkoušené Itálie. Co mě jediné mrzelo, že se termín naší dovči kryl s termínem Aroskova poháru (za jehož uspořádání moc děkuji Irence) a že neustálým měněním termínu stran neochoty některých zaměstnavatelů s námi nakonec nemohli jet Veselských parta :(

Jejich zarezervované místo nakonec obsadila Monča s Seanečkem a počet psisek pak ještě doplnila Kesinka. Sice jsme nenaplnil loňský počet, ale zato měly děti príma chůvu a Endy s Drakeem zas o zábavu postaráno. Ale to poněkud předbíhám.

Poučeni minulou cestou, vyrazili jsme tentokrát včase 22:30. I to se nakonec ukázalo nedostačující, takže poslední cca 3,5 hodiny jízdy probíhalo za neustálého: "A kdy už tam budem?" Díky celému Pantheonu za Monču, která ty dva hady dokázala zabavit. Příjezd na místo určení - 11:30

Místo zaslouženého odpočinku jsme někteří nedočkavci vyrazili hned k moři. Dle předpokladů se naše smečka poučena z loňska moře nebála, ale byly jsme s Mončou zvědavé, jak zareagují Keska a Sean, pro které to byla slaná premiéra. No - Keska se ukázala jako typická retrívřice ... je to voda, tak jaképak copak a hup do toho! Sean se pak ukázala jako typický chlap - když to neznám, tak se toho trochu bojím, ale nesmím to dát najevo tak to pořádně seřvu! Ale nakonec se osmělil i on a pak už ho z vody nešlo v podstatě dostat :)

Stejně jako minulý rok jsme nedělali nic podstatného, krom relaxace - plavání, házení aportků, procházky, sbírání mušlí, konzumace místních dobrot a statečné přibírání na váze :) Prostě pohoda, jazz.

Týden opět uběhl jako voda. Nikomu se domů nechtělo, stejně jako loni jsme si v duchu vynadali, že jsme si pobyt nezajistili alespoň na 14 dní. Jenže čas prostě zastavit nejde, a i další týden by nejspíš uběhl až moc rychle ... ale jsem si jistá, že jsme tu naposledy rozhodně nebyli :)



28.6. - 6.7.2014 - Roudná

I letos jsme se první prázdninový víkend vydali na Výcvikový tábor do Roudné, kde na nás krom kamarádů čekala i spousta práce v podobě intenzivního cvičení. Mám velikou radost že se téměř celá "moje" skupinka zase sešla a všichni pilně cvičili ... a sice předběhnu, ale musím říct že pilně a úspěšně. Ale hezky popořadě :)

Celý týden jsme ve velmi přejícím počasí strávili převážně u vody - ono taky nácviky na Specielní zkoušky vodních prací těžko uděláte v lese, že? Opět jsem byla poctěna důvěrou a opět jsem dostala na starosti "moji" skupinu ... jako loni jsme cvičili s Ailáskem a Martinkou, Teddýskem a Zdendou a Rockym a Yvetkou, jan místo Fíbinky a Honzy nás doplnil Karel Nero a jeho skvělá panička :) Musím říct, že mi všichni moc přirostli k srdci a bylo hezké vidět jejich pokroky ... a opět předběhnu, ale děkuji Janičce Baslové, která mě poslední den výcviku zastoupila když jsem byla na zkouškách a labunky konečně začali i brát kachnu :)

Byl to nádherný týden plný skvělých zážitků - labuní skoky do vody, Ailáskovo vymetání břehu, Seanečkovo protestování, Bisulčino a Winouškovo bláznění, spousta dojemných okamžiků (například při výstavě), spousta nových informací a zkušeností, spousta veselých příhod, spousta Avanti :) ... po týdnu jsem byla nabitá energií zas na rok dopředu a jediné co mě z tábora mrzí je, že trvá jen týden a že uběhne tak rychle. Ale za rok, za rok se zase sejdem a doufám že opět v plné sestavě :)

Za naši smečku osobně pak musím říct, že jsem si splnila sen, a to hned dvakrát. V čase sice až druhý, ale uvedu ho na prvním místě - odvedla jsem dva psy na zkouškách a oba prošli. Aneb Cirda i Drake složili úspěšně SZVP :) Časově první, ale pro mě nejemotivnější zážitek celého tábora a proto jsem si ho nechala až na konec - Zája ve svých téměř dvanácti letech složila OVVR v první ceně ... ne že bych měla strach že je Zája nesloží, ale bylo pro mě neskutečně silné vidět naší babku, jak "cválá" po poli, v očích absolutní blaho a ví, že tento den je jen její. Děkuji Zajunko, děkuju ti za všechno!



8. - 11.5.2014 - Jetřichovice

O plus mínus měsíc později jsme se vydali zopakovat si nějaké ty skalní tůry. Z Jetřichova jsme přesedlali do Jetřichovic, ale tentokráte nás bylo přece jen víc - k našemu zdravému turistickému jádru se připojila "omladina" - Martina s Pavlem a Nelynkou vzali Ailáska a Honza přivezl Fíbinku. Naši smečku doplnil černoch Vlk, kterého jsme měli na hlídání a z ještě staré gardy se na nás přijela podívat Hanka s Ardem a Danečkem. Takže naše složení bylo nejen početné, ale tentokráte i relativně barevné. To jen, aby nás zase někdo nenařkl z "barvismu" :)
Pokud někoho zajímá co jsme tam dělali, tak vlastně to co vždycky - nějaká ta dlouhá prochajda, pak oběd v dobré hospůdce a večer grilování. A druhý den opět, a pak zas, jen jsme měnili terény a trasy a délky pochodů s ohledem na psí důchodce a lidskou drobotinu. Ale všichni to zvládali s až obdivuhodnou výdrží, hlavně veteránI Endy, Zája a Daneček, kterým všem táhne už na dvanáctý křížek. Smekám - ráda bych v jejich věku měla tolik elánu.

Jediná malá změna proběhla v sobotu, kdy si moje maličkost ráno v šest hodin sbalila fidlátka, Cirdu a Drakea a vyrazili jsme směr Děčín, nabrat Irenku, Martinku a kluky Happyho a Winnieho. Jeli jsme totiž pomoci kamarádům z OMS Děčín doplnit stavy psů na Zkoušky vloh. Tyto se konali v nádherném prostředí, za ideálního počasí a v naprosto skvělé partě lidiček. Měli jsme možnost si poprvé vyzkoušet nové omsácké zkušební řády v praxi a jsem ráda, že oba dva naši zrzouni potvrdili své vlohy a i když posledních šest neděl nedělali vůbec nic, přesto makali s chutí a elánem. A to i přesto, že jsme je poprvé vedla oba najednou a byla jsem z toho vcelku dost nervózní :) Nicméně rozhodčí byli moc hodní a když jsem po Cirdině první trojce za slídění (šla moc daleko) položila zcela upřímnou otázku jak daleký je "účinný dostřel z brokovnice", pochopili že se mnou musí jednat v rukavičkách ... obzvláště když jsme po jejich odpovědi chtěla vědět, jak v terénu sakra poznám, kde je hranice 40 metrů. Holt jsem holka z města no :)
Vrchol zkoušek ovšem asi přišel v Drakeově slídění, když blboun vletěl do křoví a začal něco hluboce hlásit a pan rozhodčí mi říká: "super, asi tam má kance". Moje reakce je nejspíš trochu zakočila, ovšem Drake si tím vysloužil 4 za poslušnost a já nálepku hysterky :) Ale co, další šití se naštěstí nekonalo.

Jako bonus za úspěšně složené zkoušky (všichni 4 goldeni obstáli v první ceně, i když na nás na začátku myslivci koukali trochu divně) jsem naložila ještě Irenku s Arwínkou a Pralinkou a jeli jsme to společně oslavit do kempu. Takže se naše psí společnost nakonec rozrostla na krásných 15 kousků, byť bohužel jen na chvíli.

Celý víkend byl naprosto báječný, až na jednu jedinnou událost. V sobotu dopoledne nám na zkoušky přišla zpráva ze všech nejsmutnější - Libuščina Corinka, maminka Winnieho a Pralinky a naše věčně usměvavá a veselá kamarádky podlehla zákeřné leukémii. Nezbývá nám než doufat, že teď už se nahoře vesele prohání se všemi ostatními psími kamarády a že ty čtyři první ceny, které byli pro ni, jí na cestu udělali radost. Corinko, sluníčko - nikdy na tebe nezapomeneme!



28. - 30.3.2014 - Jetřichov

Další jarní víkend jsme si vyhradili pro změnu "odpočinkový" ... vyrazili jsme s obvyklou partou poznávat další krásy naší vlasti. Volba padla tentokrát na vesničku Jetřichov, s velmi milým a vstřícným (rozuměj - byli ochotni ubytovat útulek) penzionkem U Suchánků, která se nachází kousek od Broumova.
Skladba byla také již téměř tradiční, jen smečka se nám rozrostla o Pana Perryho alias Peřináče, nový to přírůstek Renčopavlovců. Jako popis tohoto nováčka se hodí nejlépe "lachtan křížený s housenkou a celý je to takový chlupatý" :)

Program našeho setkání byl také tradiční - pátek příjezd a seznamovací prochajda s okolím (tandem C+D se seznamovali opět akčně), v sobotu výlet na skoro celý den a večer buřtíky na ohni a v neděli dopolední couračka po okolí a úprk domů. Klidný a lenošivý stereotyp byl narušen jen volbou sobotního terénu, který opravdu nebyl tak rovný jak se nám snažil Honzík namluvit, takže došlo k poněkud náročnějšímu stěhování unavených důchodců do velmi příkrého kopce. Přiznávám, že když má drahá polovička nahoře žertovala, jestli má Yvoně pomoci vykopat hrobeček pro Endyho, chtěla jsem mu navrhnout, ať rovnou vytvoří i jeden pro mě :) Ale zas jako hezky tam bylo, to jo ... a následný relax v hotelovém bazénku taky stál za to :)

Každopádně víkend to byl velmi povedený ... už teď se tešíme za měsíc pro změnu do našich (již tradičních) Jetřichovic, kde je podobnost nejen jmenná, ale i teréní :)



2.3.2014 - CACIB Drzonkow

Jako první letošní výstavu jsme vybrali mezinárodku v polském Drzonkowě ... pokud se ptáte proč, pak tedy hlavní důvody byly tyto: Je to kousek, je to mezinárodka a hlavně jsme prošvihly uzávěrku na Legnici :)
Tak a teď vážně. Už před nějakou dobrou jsme se s kamarády domlouvali, že vyrazíme někam za hranice a Polsko se zdálo být dobrou volbou. Opravdu jsou některé jejich výstavy kousek od hranic, většinou jsou nominováni kvalitní rozhodčí a Světlance by se nějaký ten CACík hodil. A navíc má skvělé zázemí v Harrachově. Takže bylo rozhodnuto ... ovšem to jsme ještě netušily, že některé z předpokládaných bodů zůstanou nenaplněny.

Vyjely jsme s maminkou, celou smečkou (tedy i s kryskou) a s plně naloženým Oplíkem, abychom se v sobotu dopoledne setkaly na dálnici se Světlankou a Mončou. V tandemu jsem za nimi uháněly směr Harrachov, kde nás přivítala nádherná příroda se zbytky sněhu, ovšem s čistě jarním počasím. Procházku kterou jsme hormadně spáchali ještě před obědem si psiska užila měrou vrchovatou a já se jen celou dobu modlila, že perfektní střihová a foukaná úprava "Made in Svetlana" našich čokloňů nedojde přílišné újmy. Naštěstí nedošla, takže vynikající oběd v harrachovské hospůdce nerušilo vůbec nic.

Po obědě, když už se pomalu začalo stmívat, jsme se vydali na zpáteční cestu, přerušenou mezipřistáním v místním obchodě, kde došlo na doplnění zásob (především tekutých). Tam jsme narazili na zbytek výpravy, který zrovna dojel z Děčína a očividně pojal totožnou obavu o dodržování pitného režimu :) V družném hovoru jsme z bytu vysvobodili již odpočaté psiska a vypustili je k přivítání nově příchozích ... myslím že Harrachov nikdy nezažil takové rodeo. Před domem na travičce vesele pobíhalo 7 retrieverů zlatých, 1 retriever bonsai a 1 honič švycký. K tomu tam halasilo 7 žen různého věku, ale očividně stejně bujaré nálady ... no hukot, co si budem povídat :)
Že večer probíhal vesele asi zdůrazňovat extra nemusím, ale dva zážitky mi v paměti utkvěly opravdu hluboce. První byl, když Monča hrdě zkoušela veškeré možné triky, jak nakrmit Drakea ... nezabral ani jeden, blboun dál držel protestní hladovku, ale ten jeho výraz když po něm Monča házela granule stál za to :)
Druhý pak nastal ve chvíli, kdy jsme začali naši ranní výpravu konzultovat s navigací - jak moje, tak Světlančina nám totiž vytrvalě tvrdily, že z Harrachova do Zielene Gory je naprosto jednoznačně nejlepší jet přes Wroclaw a že když se teď (v deset večer) rychle sbalíme a vyjedem, budem tam ráno tak akorát :) Zaplať bůh za Irčinýho Kykýna!

Ráno jsme jako obvykle vstávali brzo, rychle se najedli, nakrmili psy ochotné se nažrat (tedy všechny krom Drakea) a vyjeli směr Polsko. Cesta proběhla bez větších problémů, takže na výstaviště jsme dorazili včas ... no, říkat tomu výstaviště je poněkud nadnesené. Jednalo se o jednu plechovou halu, do které se pořadatelům po jistě urputné snaze podařilo narvat všechny kruhy a ještě kruh pro závěrečné soutěže. Nejspíš aby vystavovatelům nebylo smutno z tlačenice a nedostatku místa (a kyslíku), opatřili každý roh haly výkonným reproduktorem, ze kterých téměř maximální hlasitostí pořvávali jásavé písně. Poslední bonus pak byla paní rozhodčí - velmi intenzivně působila dojmem, že ji my vystavovatelé vlastně děsně obtěžujeme, že ona by těď klidně mohla být doma v posteli a místo toho tady musí prohlížet nějaké čokly. Holt se asi holka blbě vyspala :) Každopádně (možná díky jejímu duševnímu rozpoložení), šlo posuzování vcelku rychle. Jen jsme nikdo nepochopili, co vlastně paní rozhodčí u psů preferuje a co jí vadí, jaký typ se jí líbí ... Mohutnému Happynovi vytkla že je úzký, dlouhokrká a nadšeně běhající Cirila byla bez elánu a měla příliš krátký krk. Jediné kdy se asi nespletla bylo u Drakea (ano, ta hubenost se nedá přehlédnout) a u Pralinky, která se jí naopak líbila velice. Asi měla paní rozhodčí chvilku jasnozřivosti :)
Díky Pralince a díky Damiánkovi jsme si počkali i na závěrečné soutěže. Díky Kači za důvěru a za půjčení ušatce, snad jsem vám to moc nezkazila!

Zpáteční cesta probíhala na chlup stejně - dvě navigace to braly přes Wroclaw, jedna normálně. Co na tom, že řidička vozu s jedinou funkční navigací přejela odbočku ... aspoň jsme poznali krásu polských polních cest :)

Holky, všem ještě jednou moc díky za krásný a pohodový víkend! A jen ještě dodávám, že moje navigace byla odnesena do opravny, protože ještě 150 metrů před cedulí Harrachov se mě snažila do Harrachova donavigovat přes Náchod :)

PS: Ani tento víkend neměl úplně nejšťastnější konec - v pondělí přišla nejhorší zpráva, že Irenčina zlatá PhDr. Barů trpí nevyléčitelnou formou akutní leukémie. Barunko - nikdy na tebe nezapomeneme a věř, že kdybychom tušili co tě trápí a jak rychlý to bude mít průběh, strávlili bychom víkend raději s tebou. Pozdravuj za duhovým mostem zlato.