Kronika 2019

19.-20.10.2019 - KVZPR Kařez

Poslední letošní zkoušky vyšly na naší Erisku a to již snad tradiční Všestranky v Kařezu. A jako již tradičně jsem vylosovala 1 (mám intenzivní pocit, že mi ji tam rozhodčí prostě vždycky podstrčí) a jako již tradičně jsme díky tomu šly první velký les. A jako již tradičně jsme šly úplně poslední barvu ... takže za 2 jsem byla vlastně ráda, protože jsem si zvládla nezlomit nohu :)

No a pak už to jelo. Dvojku jsme vyfasovaly ještě na handlingu za druhý kus (jak jinak) a za vyhledávání (i když tam to nebyla až tak naše chyba), jinak Merunka předvedla svou standartní rychlou a chuťovou práci. A já jsem na ní strašně pyšná, protože i se třema dvojkama dokázala obsadit celkové 4. místo!

No a za rok ... kdo ví co bude. Možná si to zkusí dceruška :)

13.10.2019, KPZ Slabčice

Měsíc po Arosově poháru se konaly jedny z posledních letošních podzimních zkoušek a úplně poslední, na kterých ještě bylo volné místo. Využily jsme situace a po dohodě s Alenkou jsme přihlásily Ejmy (Bril), která u nás už od července pobývala na výcvik. Podzimky jsme vybrali z čistě praktického důvodu - Ejmy má blok na dohledávce kachny a na podzimkách se dohledává bažant. Aport z vody jí problém nedělá, ani na markingu nemá problém kachnu vzít ... ale jakmile je kachna "ztracená", prostě ji zapře. Zvláštní je, že s bažantem nebo králíkem to neudělá ... co se jí stalo je otázka na spekulace a nemá smysl nad tím dumat. Prostě tam je blok a my se ho pak pokusíme dostranit. Bude to chtít moře času a trpělivosti, ale nemám pochyby, že její vlohy a chuť do práce převáží nad negativními zkušenostmi a ona jednou bude stejně šikovná jako maminka a sourozenci.
Aby měla Ejmy nějakou morální podporu, přihlásila jsem ještě navrch Feridku ... vždyť stejně holky cvičí spolu a Ferida se aspoň pokusí opravit AP :)

Pár dní před zkouškami jsem si nebyla úplně jistá provedením vleček (obě holky mají tendence po mamince konce hodně dohledávat), ale zbytek jsem si byla téměř stoprocentně jistá, že "nějak prolezem". Když ne na samé 4, tak s nějakou tou trojkou určitě. U vleček bych brala i 2 - a i na to holky obě měly nacvičeno - takže jsem vyjímečně v neděli ráno odjížděla s celkem klidnou myslí.

Cesta vesele ubíhala a já se zájmem sledovala krajinu za oknem. Krajinu mého dětství. Krajinu, kde jsem až do 16 let trávila každé léto ... vždyť ve vedlejší vesnici měli chalupu babička s dědou.

Ale konec nostagie - nástup, losování ... a první jdeme vyhledávat a dohledávat. Feridku hlásím první a ona předvádí svou standartní práci. Rychlá, daleká, razantní, ovladatelná, s dobrou vazbou na vůdce. Zasloužená 4 a pochvala od rozhodčích. Ejmy jde po ní a přeci jen nemá takovou kondičku. Sama za sebe by asi tu 4 taky dostala, ale ve srovnání se ségrou je to za 3. Ale nám to nevadí :)

Kámen úrazu nastává na dohledávce. KCHLS nemá bažanty, protože je konec října a ti se ještě nestřílí. Do křoví tak míří kachna. Ano ano, přesně ta kachna, které jsme se chtěli vyhnout. Nu což - Ferdika bez problémů za 4 s jednou pomocnou 3 za poslušnost (že na povel dopředu nešla hned dopředu). Ejmy ovšem končí. Kachnu našla rychle, přesně věděla kde je a hezky ji obloukem obešla :( Blok byl holt silnější ... ale co, je mladá, má času dost a ono se jí to v hlavičce zase srovná. A zkoušky si dojde alespoň cvičně.

Všechny další disciplíny jsme už došli na pohodu. Ferdika v samých 4, dokonce i pro většinu startovního pole zakletou vlečku králíka. Ejmynka dle očekávání neudržela nervy a vyběhla na markingu i na aportu z vody. Aspoň víme, co ještě potrénovat :)

Celý den byl vlastně hrozně fajn ... Feridka došla (díky té jedné pomocné 3) jako druhá za vítěznou fletkou, takže nejen že získala další titul CACT, ale panička byla ve skutečnosti moc ráda. Alespoň jí minul závěrečný proslov :)

Suma sumárum. Skvělý den, super společnost ... co víc si přát. Tak zase za rok!

14.9.2019 - Arosův pohár

Kdo nás bude letos reprezentovat na Aroskově poháru bylo do poslední chvíle nejasné ... hlášená byla Feridka, ale 23. srpna začala hárat. Stihne to? Nestihne? Pro jistotu jsem nahlásila Erisku jako případnou náhradnici a čekala jsem, jak to dopadne.

Feridka se rozhodla to risknout a skončila s háráním ve čtvrtek před zkouškami. Inu, když chce ona, chci i já ... tedy volím, že to spolu půjdeme zkusit. Pro jistotu ale Feridku dvakrát koupu a ještě v sobotu ráno ji stříkám sprejem na háravky.

Bylo to zbytečné - psi si naší poletuchy ani nevšimli :) Zato Feridka si všímala všeho ... rozlítaná víc než obvykle (kdo ji zná ví co to znamená), nadšená až moc, po hárání roztěkaná až hrůza. Proto jsem byla více než ráda, že nám los určil jako první disciplínu vyhledávání :) Feridka předvedla svou standartní práci a obdržela s odřenýma ušima 4, protože je dost daleká :) Jojo a to už se nám ji podařilo o polovinu zkrátit :)
Druhá disciplína marking - ten Ferida zatím vždycky předvedla ukázkový a ani tentokrát to nebylo jinak. Takže zcela zasloužená 4.
Poslední dopolední nás čekala vlečka pernaté, kde si Feridka trošku zaběhala, takže za 2 ... ale žijem a jdem na další :)

Po obědě máme na programu dohledávku pernaté. Můžu si myslet že byla smůla, že zrovna Feridce přestalo absolutně foukat, může za tím být nezkušenost nebo přemotivovanost, stejně tak mohlo mít svoji roli teplé počasí ... každopádně Feridka sice běhala, ale jinde než bažanat byl a po nějaké době zcela nešťastná doběhla ke mně a zmateně přemýšlela, co že to po ní vlastně chci. Nemělo smysl ji trápit, takže výsledkem bylo, že jsme odstoupily. Aby nedošlo k mýlce - v podstatě jsme vypadli, protože Feridka by ptáka nedohledala - jen jsme to trochu urychlili, aby nemuseli ostatní čekat až na konec časového limitu. Maličko mě může mrzet, že jsem s Feridkou chtěla odstoupit o pár kroků jinam na novou startovní pozici, aby dostala alespoň trochu vítr do nosu, ale byť by tím paradoxně byla od kusu dál, pravidla to neumožňují, takže smůla. Naštěstí rozhodčí byli rozumní a dovolili nám dohledat (aby mlaďoška nekončila neúspěchem) ... ale až poté, co jsme dostala sprdunk, že fenu dva dny po hárání tahám po zkouškách, když jí hormony tečou ušima. Njn, ale den jsme si spolu užily :) Jo a když jsem Feridku vypustila z místa kam jsem chtěla popojít, našla bažanta během pár vteřin. Ale i o tom jsou zkoušky - o zkušenostech a o štěstí :)

Ostatní disciplíny už jsme si došly jen cvičně a vůbec ne špatně. Kachna z vody by byla jasná 4 a vlečka srstnaté byla více než ukázková. Takže víme na čem zapracovat (rozum paničky) a snad třeba příště ... :)

Dlužno dodat, že z 12 startujících vypadla celá 1/3. A ze zbylých 8 se pouze jeden jediný pes dokázal s náročnými terény a náročnými požadavky rozhodčích poprat tak, že došel v první ceně. Díky všem, že si Arosův pohár drží svou úroveň a doufám, že i nadále bude!

24.-25.8.2019 - XIII. ročník MSR

MSR – tři písmena skrývající nejprestižnější akci pro retrievery. Tři písmena, po kterých podvědomě touží každý, kdo někdy předvedl svého psa na loveckých zkouškách. Tři písmena, která ve světě loveckých retrieverů znamenají to samé, co šest kruhů ve světě sportu.

A na tuhle akci jsme se už podruhé nominovali. Loni s Dudlíčkem, letos s Merunkou. A i letos jsme potvrdily naši účast … a v pátek těsně po poledni vyrazily směr Moravské Budějovice, kde jsme měly být mezi 6 a 7 hodinou večer.

Plány jsou ovšem od toho, aby nevycházely. Takže pečlivě naplánovaná cesta horem přes Kolín a Havlbrod (nejsem přeci kretén, nepolezu v pátek na D1) se díky kolonám a objížďkám natáhla tak, že mi cestou došla zásoba kávy. S mírně sobeckým upokojením jsem četla smsky od Ivety, která to pro změnu brala spodem a která stála úplně stejně, jen na jiných místech.

Těsně před Moravskými Budějovicemi jsme se s Ivetou konečně potkaly – jak jinak než při snaze objet další kolonu. Navigace nás protáhla silnicí 156. třídy jen proto, abychom zjistily, že i v další vesnici je cesta na Mordějovice (ale to je hezká zkratka, co?) zavřená a čeká nás další objížďka. Nevím jak Iveta, ale já byla jen krůček od rozhodnutí se na to vykašlat a jet zas hezky domů …

Dojely jsme. Uvařené, utahané, ale dojely. Ubytování fajn, jen plánovaný čas na klidné vybalení a vlažnou sprchu nějak nebyl. Tak honem na sebe naházet něco zeleného a jedem na slavnostní zahájení.

Zázemí které nám připravilo místní MS bylo jedním slovem úžasné. Velký párty stan, udírna, gril, točené pivo a limonáda … a parta více či méně známých tváří, což věštilo príma večer.

Losování ukázalo, že jako obvykle nemám šťastnou ruku na pořadí disciplín, ale sakra šťastnou ruku na společnost ve skupince. Takže v sobotu začínáme velkým lesem a v neděli si užijeme pekelnou výheň odpoledních prací na poli. Ale zato ve vybrané společnosti loňského vítěze Petra, Janičky – loňské spolubojovnice a Zdeničky. Navíc jsme jen 4, takže budeme rychle hotoví :)

Popisovat samotné zkoušky nemá smysl – prostě všestranky se vším všudy, obohacené o fakt silnou konkurenci špičkových psů, konané v přenádherných honitbách a pekelném vedru. A byť Eriska hned na prvním stanovišti vyfasovala poněkud kontroverzní dvojku z barvy a tím spadla do druhé ceny, na ostatních stanovištích předvedla výkon z říše snů. Pravda, na poli už jsem jí povolila pár „radůstek“, ale co by to bylo za fajn víkend, kdyby si ho neužila trochu po svém i ona :)

Suma sumárum – na to že Erda přijela na MSR totálně vybzíkaná a s faleškou až jí hormony stříkaly ušima - smekám před její schopností se před disciplínou plně koncentrovat a hormonit zas až když má odpracováno. Smekám před jejím neutuchajícím nadšením, s jakým pracuje. Smekám před jejím temperamentem, který neobrousily ani dva náročné dny, ani teplota přes 30°C.

Z tohoto víkendu si odvážím několik vzpomínek … na „hovno“ pro štěstí a „nablito u památníku“. Na bezesnou noc a kostelní hodiny odbíjející půl. Na funění, cupkání, bubnování a pištění. Na bahenního klokana a tajtrlíka. Na anglicky mluvícího neandrtálce, kterému chyběl kyj. Na přechod a návaly. Na pizzu co nebyla pizza. A na bezvadnou partu, která obsadila skoro celý penzion :)

Díky vám všem a především – Díky Erisko! Jsi úžasná!

10.8.2019 - KZPR Kařez

ZPR v Kařezu jsme s Eriskou plánovaly jako nácviky na MSR. To, že je pořadatelé pojali jako jednodenní pak bylo milým bonusem, jak prověřit naši fyzičku a odolnost :) Samozřejmě si losuji - jak jinak - jedničku.

Hned první disciplína prověřila naše nervy. Teda - moje nervy a Erisčino sebeovládání a poslušnost. Klidy jsme šly smaozřejmě na volno a samozřejmě honci vyhnali srnčí, které vesele proběhlo kolem poloviny nastoupené řady. Dva psi to neustáli a jeli domů hned, dalších pár díky tomu spadlo do druhé, respektive třetí ceny. A Merunka se ani nehla. Vibrovala sice jak bubínek, ale ani se nezvedla do sedu, šikulka moje!

Zato hned třetí disciplína - handling na dva kusy na poli ... Vítr foukal naprosto nevypočitatelně, takže byť posílám na pravý kus, foukne z leva a Eriska je zvyklá nos při práci používat. Jde tedy pro levý kus ... budiž ke cti mému hlasovému fondu že jsem jí "uřvala" a budiž ke cti Erisce, že s tlamkou deset centimetrů nad kusem tento nevzala a nechala se odvelet na pravý kus. Ovšem už je to za dva za handling a za dva za poslušnost :)

Na handlingu končí naděje celé naší skupinky - buď stejně jako my za 2, protože tam dotyční lítají jako magoři, nebo ještě hůř za 1, protože rovnou zaměnili. Ovšem ani ostatním se nevedlo příliš skvěle ... zprávy které k nám chodily nám sdělovaly, že na čtverci spousta psů nedohledalo druhý kus a končí tak ve třetí ceně s jedničkou. Pár jedinců pro změnu nedohledalo vůbec nic ...

Když na nás konečně přišla řada v lese, byla jsem zvědavá, jak se Eris s náročným čtvercem popere. A ona nezklamala - bez problému nachází oba kusy, byť o náročnosti svědčí její čas, který byl cca dvojnásobný oproti tomu, na co jsem u ní zvyklá. Ovšem dva kusy na čtverci dohledala z naší skupinky pouze Eris, zbytek spolubojovníků končí po dvanácti minutách s jedním kusem :(

O náročnosti těchto zkoušek svědčí výsledková listina - pouze jeden pes z 18 startujících končí v první ceně (vítěz zkoušek). Eriska je druhá, jako jediný pes v ceně druhé. Dalších 14 psů končí v ceně třetí a 4 psy dokonce vypadli. Čistého času - od nastartování auta ráno na dvorku, po vypnutí při dojezdu - krásných 14 hodin.

Ano, tyto zkoušky rozhodně prověřili vše - zjistily jsme v čem má Eris ještě mezery a že panička rozhodně potřebuje víc spánku. Nebo víc kávy :)

28.6.-7.7.2019 - Roudná a KZVP Procházkův pohár

První týden v červenci. Datum, na které se celá rodina těšíme snad víc než na Vánoce. Týden, který můžeme strávit v Roudné, po boku stejně praštěných a stejně "postižených" lidiček, spolu s našimi psiskami. Ten týden, po kterém sice padáme na hubu únavou; po kterém drbeme tisíce komářích čtípanců a ošetřujeme desítky škrábanců a modřin; po kterém doháníme spánkový deficit další měsíc a játra léšíme rovnou měsíce dva ... ale který bychom si nenechali ujít ani za zleté prase!
I letos nás čekala spousta práce - cvičit skupinku, cvičit naše holky, nezanedbávat Dudlíka a starat se o seniory. Díky Honzíkovi a mamce, že se to vše dá skloubit a že si to díky vzájemné spolupráci můžeme všichni užít.

Vrcholem Roudné jsou již tradičně Klubové vodní práce o Procházkův pohár, na které se většina tábora pilně připravovala. I Eriska s Feridkou. Ještě před samotným pohárem nás ale Irenka přihlásila na OVVR nanečisto, a to prosím s Johankou :) Inu co, vzali jsme to jako příjemný relax a kupodivu si nevedli až tak špatně - vyhledávání a chůzi u nohy má Jožka super, reakci na střelbu nemá, povahově je přátelská. Jen ty aporty jsem za 20 minut čekání nacvičila jen napůl, ale tak třeba příště :)

No a nakonec vodky ... vedro, standartně si losuju 1 pro Erisku a přidělují mi 4 pro Feridku. První jdeme na handling (ach jo, nevyběhané a hned klidová disciplína), ale pak rozhodčí zjišťují že kachny ještě nejsou úplně ok rozmrzlé, takže jako první jdeme vodění. Jímá mě hrůza při představě nevyběhaných holek navolno, ale obě bravurně zvládají i krpál dolu a od nohy se nehnou. První dvě 4 máme, jupí :)
Handling na dvě kachny obě holky předpisový, posouváme se na druhé stanoviště a na marking. Merunka je zkušená, takže za 4, Feridce se rozhoduju věřit a ona nezklame. Krásně čeká na povel a stejně jako maminka za 4.
Po obědě jedeme na stanoviště na vyhledávání a dohledávku. Eriska dle rozhodčích kouká moc na mě kam ji pošlu, takže za 3, zato Fretka je ve svém živlu - dejte jí volný prostor a volno a ona se pokusí ten prostor vyplnit sama sebou. Jsem ráda že je pole působnosti je ohraničeno lesíkem, protože nebýt tam, byla by Fretka nejspíš o půl kilometru dál a kecala by druhé skupině do handlingu :) Nicméně má to holka za 4 a poprvé je lepší než maminka.
Dohledávku zvládají obě holky na jedničku, tedy vlastně na 4, takže už nás čekají jen klidy. Pro nás patří mezi ty horší disciplíny, kór když je vedro a máme ležet na sluníčku. Sice jsme holky těsně před tím namočila, ale ... Přesto smekám, obě to ustály, tedy vlastně uležely na 4 a na volno. Eriska tak s jendou trojkou jen potvrdila své kvality a Feridka jako nezkušené káče prošla zkoušky na samé 4 včetně pomocných. A stále ještě nebyl konec, protože se probojovala do rozstřelu s Raduščinou Izynkou, která excelovala stejným způsobem.

Očekávala jsem, že rozstřel vyhraje Izy - je starší a přeci jen zkušenější a na Feridce už byla opravdu vidět veliká únava. Šla díky losu jako první a nevyvarovala se několika drobných chybiček ... jenže i Izynka už toho měla "plný kecky" a chybiček udělala ještě o trochu víc.

Feridka se tak stala absolutní vítězkou Procházkova poháru, získala své první tituly a především získala neocenitelné zkušenosti. Eriska s jednou trojkou skončila na nádherném šestém místě - tak silně obsazené zkoušky to byly!

Návrat do tábora nám ale zkalil radost - naše Happynka dostala nějaký záchvat. Podle rychle doběhnuvší Libušky šlo o oběhový kolaps, pravděpodobně z kombinace léků, které Happynka brala. Jak rychle se může změnit nálada ... a jak rychle si člověk uvědomí své priority. Dala bych všechny tituly za to, aby tohle nenastalo!

Prosím, užívejte si každou minutu se svými psy, nikdy nevíte ...

PS: Happynka se na Roudné vzpamatovala celkem rychle, ale její stav se následující dny střídal, až nás 12.8. navždy opustila. Jsem ráda, že poslední týden si užila ve společnosti kamarádů které měla ráda, že si mohla tlapkat po táboře a šmejdit v cizích chatičkách. Happynko, všechny uloupené mňamky jsou ti odpuštěny!

15.-16.6.2019 - KLZ a KPZ O pohár hradu Valdek

14 dní po Erisčině úspěchu na Podbrďáku jsme jeli zkusit štěstí s její dcerou na Valdek. A tím končí výčet podobností ... na rozdíl od zkušené Erisky je totiž Ferdika ještě výcvikem téměř nepolíbená. Ano, má krásné aporty (v podstatě vrozené), má ohromnou chuť do práce (po mamince), je poslušná a umí dohledávat, ale tím to končí. Pachové práce - vlečky a barvu - nikdy nedělala a upřímně bez mučení přiznávám, že díky péči o gerontíky, děti a domácnost moc času na cvičení opravdu není. Byla to tedy neskutečná drzost ji přihlásit, ale zas některé disciplíny doma nacvičit opravdu nejde a zkušenosti získá jedině v "ostrém provozu".

Tak jsme se tedy v sobotu ráno vydaly s Feridkou směr Kařez na KLZ. Už v půl sedmé ukazoval tepolměr 24°C, takže šlo poměrně dobře odhadnout, jaké teplotní peklíčko nás přes den čeká. A opravdu čekalo. I když nástup a losování proběhli rychle (vytáhla jsme 3), stejně jsme na první disciplínu nastupovali už do horka. Ferdika klidy sice dvakrát trénovala na střelnici, ale honci tam neběhali ... takže spolu s jistícím vodítkem hezká dvojka hned na začátek, což nás ale nijak nemrzelo.

Druhá disciplína - barva a práce před barvou. Inu - následování v pohodě, jen nevím kde ty geny přeskočily, protože pusinky mi na téhle disciplíně dával vždycky Dudlík. Asi učení nápodobou nebo co :)
No a barva ... vedro k zalknutí, sucho jak na Sahaře, mladý nezkušený pes na své první barvě v životě. Feridka se opravdu snažila, ale v téhle kombinaci vnějších okolností neměla šanci. Po cca 150 metrech jsem ji odvolala a zkoušky ukončila.
Na zkušenou jsme si jen zaběhly do lesa na dohledávku králíka ve čtverci (našla) a pak na chvíli hurá na Kvaň, zchladit se v bazénku. Dojely jsme si jen na vyhlášení, protože slušnost tomu tak velí ... a protože to byly zkoušky opravdu extrémně náročné, dokončili je celkem jen 3 psy - ti, kteří šli s námi ráno v první skupině, kdy barvy byly ještě aspoň tu a tam kapka. Polední skupina už měla smůlu.

V neděli nás v Kařezu přivítal naprosto opačný extrém - vítr, déšť, teplota jen kolem 15°C. Rozpaření z prvního dne jsme povětšinou cvakali zubama zimou a hřáli se u ohně. Tentokrát nám los určil číslo 7, takže jdeme první ve skupině ... jako první marking, neboli aport v terénu. Feridku jsme pro jistotu nechala na vodítku, ale bylo to zbytečné. Ani se nehla, počkala na povel, krásně si pamatovala kde aport je a vzorně donesla. Druhá disciplína byla ovšem vlečka srstnaté, která dle Feridky byla příliš krátká. Kus podběhla nad větrem, našla rozhodčího, usoudila že tam leží aby koukal kam běží, a tak to vzala ještě hezkých pár desítek metrů za něj :) Vrátila se sice v rekordním čase, ovšem bez kusu a mě přišlo zybtečné ji kazit a posílat znovu. Vždyť na docvičení máme času dost :)
Zbylé disciplíny si Feridka došla tréninkově a krom vlečky pernaté (tu nám na naši žádost natáhli krátkou, rovnou a Fretka ji šla na řemeni jako trénink) šla všechno hezky a čistě, s velkou chutí a elánem. Především vyhledávání bude její silné disciplína, protože je evidentně stejný magůrek jako její maminka :)

No, tak teď už jen docvičit co nám nejde, upevnit poslušnost a hurá ... tak za dva, tři roky :)

1.-2.6.2019 - XI. ročník Podbrdského poháru

Na letošní první zkoušky jsme se tradičně vydali s Eriskou na Podbrďák. Tentokrát o týden dřív než jiné ročníky, ale že by to počasí hodlalo vzít v úvahu, to ani omylem. Takže nás jako obvykle čekala bezva parta, super organizace, skvělé jídlo a pití, náročné terény, přísní rozhodčí a vedro k padnutí :)

Přiznám se, že tři týdny po odchodu Cirilky jsem měla náladu spíš na tu společnost, než na podávání výkonů. Proto jsem jen držela druhý konec vodítka a ve správný čas vydala správný (snad) povel. A Eriska byla ve svém živlu. Ona je vážně asi na solární pohon - čím víc vedro, tím víc se hýbe. Tam kde ostatní psi sotva pletou nohama a panička chcípe na úpal, ona lítá jak torpédo. V této situaci byl los číslo 1 na sobotních Lesních zkouškách prokletím pro ostatní, protože Eriska nastavila laťku hodně vysoko. Například zvládnout vlečku v lese za 38 vteřin, to myslím trhlo všechny rekordy :)

Nicméně lesky jsme došly v pohodě, s jednou trojkou za barvu (zbrklost) a jednou trojkou za přinášení. Panička se do příště musí doučit, že dát povel PUST smí, až když má ruce pod aportem a ne za zády :)

Sobotní LZ jsme jako oba dva předchozí ročníky došly s titulem Res.CACT o jeden jediný bod za vítězkou. V neděli byl náš cíl jediný - dojít alespoň letos vodní práce v první ceně. Dva Res.CACTy už z Podbrďáku z lesek už totiž máme, ale vodky se nám zatím dojít nepovedlo. Vždy jsme někde na poslední disciplíně spadly díky limitní známce do druhé ceny.

Letos ale nad námi držela tlapku Cirilka. Eris pracovala jako vždy temperamnetně, vynahrazovala si pro ni nudné lesky a především na vyhledávání lítala opravdu jako magor. Na markingu mě trošku potrápila, když po perfektním markingu se v půli cesty zpět rozhodla, že aport raději odnese střelci Rosťovi. Výrazně ji zklamalo když jí za to nikdo nepochválil :) Na poslední disciplíně jsem si poprvé v životě dokázala spočítat, že musíme mít přinášení max. za 3, jinak nás opět limitní známka nemine. Proto když se Meru vynořila z rákosu s kachnou v papuli a opět v polovině cesty ke mně začala zpomalovat a pošilhávat bokem, komu by tak kachnu nacpala, houkla jsem povel navíc. Takže dohledávka za 4 (i s tím mezipřistáním celkem 25 vteřin) a přinášení celkem za 3 ... hurá, máme konečně vytouženou první cenu!

Sny ovšem s Eriskou zdá se ještě nebyly všechny naplněny a vyčerpány. I druhý den jsme došli s titulem Res.CACT, tentokrát ovšem za fenkou, která již šampíka práce má. Takže Eris titul zdědila a už nám chybí jen jeden poslední. Snad se nám ještě někdy zadaří. A jako naprosto nečekaný bonus byla Merunka vyhlášena celkovou vítězkou jedenáctého ročníku Podbrdského poháru, kdy v součtu obou dnů vyhrála o pouhých 8 bodů. Tak neskutečně kvalitní a skvěle připravení psi startovali, a o to víc si našeho vítězství vážím, získat ho v takovéhle konkurenci!

Děkujeme všem - za perfektní organizaci, za super atmosféru, za srandu, vtípky a rady, prostě za vše. Ivance specielní díky za maskotování. A největší díky letí Cirilce za podporu shora - to všechno je pro tebe zrzečko!

25.5.2019 - OVVR Kařez

Náš pan tmavomodrý z B-vrhu, plným jménem Beleg Laure Alcar, domácky zvaný Benji, Hagrid nebo Pan Vévoda, je kluk krásný a zdravý a byla by škoda nechat ho "na gauči". Naštěstí má skvělé páníčky, kteří ho sice celou dobu oplakávali, ale přesto usoudili, že mu trocha té kázně nemůže škodit, takže nám ho na měsíc půjčili aby jsme zkusili naučit a absolvovat vše potřebné pro splnění podmínek k uchovnění.

Jako první jsme zajeli k MVDr. Gbelcovi nechat Benjiho vyšetřit na dědičné oční vady. Nemohlo to dopadnout lépe - Benji má oči jako rys :)

Druhou podmínkou v řadě nutných bylo absolvovat dvě výstavy ... k tomu se přímo nabízel víkend se spojenou klubovou a specielní výstavou KCHLS, kde navíc bylo možno i změřit výšku a nechat zkontrolovat a zapsat zuby. První dva týdny pobytu u nás se tedy Benji učil netahat na vodítku, nechat se prohlédnout a především stát v postoji. Díky všem existujícím Bohům že je to chlapec učenlivý - výstavy absolvoval se ctí, předvedl se moc hezky a v nabité konkurenci získal krásné posudky a dokonce i zasáhl do pořadí :) A i výšku a zuby má jak to má dle standartu být, takže jsme se poslední květnový víkend mohli vypravit do Kařeza na retrieveří maturitu.

Na zkoušky jsme bohužel moc cvičit nezvládli ... náhlý odchod naší Cirilky rozhodil celou smečku a pracovat v takovém duševním rozpoložení s mladým nezkušeným psem by byla rychlá cesta do pekel. Spolehla jsem se proto na Benjiho vrozený talent, chuť do práce a na prvních pár dní cvičení a jen upevňovala vzájemný vztah a poslušnost.

A Benji nezklamal. Je vidět že geny, které mu Eriska předala jsou opravdu silné. Prošel všechny disciplíny "s prstem v nose", jen nezkušenost a špatný vítr ho na disciplíně "nos" stáli trojku za kontakt s vůdcem. A vedro které panovalo pak trojku za "chuť do práce".

Vše ostatní vyčtyřkoval, jako zkušený profík. Nejvíc pyšná jsem na oba ukázkové aporty, které Benji vyšvihl se zvěří. Stejně jako jeho drahá sestřička má vrozenou chuť do práce se zvěří a na dummy a podobné náhražky kouká poněkud "mezi prsty". Ne že by je nepřinesl, ale je na něm prostě vidět, že to není ono. Jakmile ovšem vezme někdo do ruky zvěř, z pubertálního rozcpanece se jako mávnutím kouzelného proutku stává plně soustředěný pes, který se jen třepe na práci.

Suma sumárum došel Benji na krásném třetím místě. Díky majitelům za důvěru, se kterou mi našeho "šampióna" půjčili a díky Erisce a Tomovi za krásný, zdravý a pracovitý vrh!