Kronika 2020

28.9.2020 - Těškov

I na poslední letošní naplánovené a asi konané zkoušky měla jet Feridka. Nu což už, Meru je rozběhaná.

Těškov je kousíček od mamky, takže není problém si ji tam vyzvednout (velká část smečky tráví prázdniny na Kvani, aby Feridka měla doma klid), odkočit si ponosit pár aportíků a zase ji mamce vrátit. Jako bonus spácháme aspoň nákup, takže ta cesta není zbytečná :)

Počasí je ovšem víc než psí - zima že se saňoví psi lámou v zatáčce, do toho prší a jako bonus fičí ledový vítr. Na první disciplíně je mi Merunky neskutečně líto že má jít do vody. Asi dvě vteřiny. Ta koza tam skáče šipku, nadšená jak harant v cukrárně. Tiše jí závidím její dvoustupňový kožich, po kterém voda stéká ... po mých lýtkách do bot. Taky se vaši psi oklepávají zásadně co nejblíž u vás?

Marking je tentokrát pro všechny zakletý. Merlin i Pacholda lítají jak magoři vsude, jen ne u kusu, Merunka pro změnu bere ukázkově aport a zapomíná, kde stojím. Jeden povel navíc ji vrací na zem ...to by prostě nebyla ona, kdyby něco nevymyslela. Vlečka pernaté je také vtipná - druhá skupina na vyhledávání vyhnala srnu, která ukázkově obíhá naši skupinu a krosí louku, na které je v plánu tahat poslední tři vlečky. Ano ano, patříme mezi ty poslední tři :) Eriska má ohromnou výhodu v tom, že z honů umí, ale přeci jen ji čerstvá stopa svede dost daleko, takže i když se pak sama opraví a vlečku dokončí, má to za běhání a lítání kolem přeci jen za tři. Vcelku oprávněně. Bohužel na srnku ale dojela Zuzčina Eliška, která ty zkušenosti ještě nemá :( Ale holky to opravěj příště, našlápnuto mají :)

Při čekání na vlečku nutno pochválit pana vrchního rozhodčího pana Kuneše a pomocníka Václava - jen jsme se mezi řečí zmínila, že v téhle zimě by bodlo kafe s rumem, a už mi ho autem přivezli! Úžasný servis ... jen to byl spíš rum s kafem než naopak. První mohutný doušek mi málem vyrazil plíce z těla, ale zase mi pak bylo chvíli opravdu teplo a všechno úplně jedno :) A tady patří dík ještě Simče, Ivě, Zuzce a Jardovi, že mě v tom nenechali a pomohli mi ten driják vypít ... stejně jako mi pak pomohli najít si vlastního psa a dojít na další disciplínu :)

Druhá část nám přinesla dohledávku, vyhledávání a vlečku srstnaté, Terény byly úžasné, zazvěřené ... i podle toho to vyhledávání vypadalo tak, jak jsem od Erisky zvyklá z honů :) Je prostě vidět, že občas je používání nosu u psa spíš na škodu, kór když k tomu dokáže zároveň použít i mozek. Vím že někdo namítne že pes má na povel běhat a hledat - ale to Eriska dělá. Jen když tam ta zvěř není a nebyla a ona to ví (a ona to bohužel ví když jde proti větru), vypadá to prostě tak nějak mdle. Když tedy nemáte srovnání jak to vypadá normálně, tak se ta práce i líbí, ale mě prostě ne, protože vím že v tom z její strany prostě není ten drive a ta chuť. Ale to je akademická debata o případné změně řádů a v tomhle povídání nemá co dělat :)

Výsledkem našeho odpoledního snažení jsou samé 4 a pak už jen napnuté čekání na výsledky, zda to klaplo nebo ne. A ono jo! Eriska v psí zimě získala poslední potřebný CACT a dokončila tak šampiona práce a k tomu bonus Vítěze zkoušek. I přes sociální handicap v podobě mé osoby na druhém konci vodítka, i přes dva odchované vrhy, i přes to jaký jsem lempl na cvičení ... děkuju Erisko za to jaká jsi a za to že jsi!

Jo a Zuzce ještě jeden speciální dík za osobní ohřívač :)

13.9.2020 - Arosův pohár

Jak už jsem zmiňovala někde níže, plány jsou krásná věc, ale většinou nevycházejí. U nás spíš vždycky než většinou - takže z naplánovaných několika zkoušek jako příprava na VZPR pro Feridu nám značnou část ukradl Covid a ten zbytek březost :) Nic naplat, na jubilejní desátý ročník Arosova poháru jede opět Eriska, protože Feridka týden před porodem bude mít asi vážně jiné starosti. I když teda lítá pořád jako magůrek, skáče pořád jako klokan ... nebýt pupku, řekla bych že se nic nezměnilo :)

Letošní ročník se konal vyjímečně v neděli, což byla ale asi jediná změna. Ráno cesta s plným autem směr Děčín, vyložit, pomoci s přípravou, k tomu stihnout obligátní ranní kafíčko, vynikající polévku, uzobávat občerstvení a bavit se. Ideální začátek zkoušek :) Počasí trochu teplejší než by bylo třeba, ale zas není extra vedro a hlavně nelije. Parta skvělá, los mimořádně bezvadný (nejdeme první ani poslední), začínáme polní částí ... jojo, pohoda. Merunka kraví standartně, nevymýšlí nic nového, takže za mě maximální spokojenost :) Asi jediná další změna je, když nás "nový" pan rozhodčí na nástupu u vody žádá, ať se představíme a řeknem, odkud jsme ... no, nezkazíme žádnou srandu, tak to má komplet s nacionálema od celé skupinky. Sranda musí být :)

Výsledkem je krásné třetí místo, kdy druhý skončil Enzík od Míly a první brácha Pinošek :) Rodina se nezapře :)

15.-16.8.2020 - XIV. ročník MSR , NVP MB

Protože letos byla v nominační tabulce na MSR Eriska poměrně vysoko, nepočítala jsem s tím, že bychom se účastnily. V klidu jsem proto nahlásila na NVP do Mladé Boleslavi našeho prcka Primečka, ať se pěkně socializuje. A aby mu tam samotnému nebylo smutno, nahlášeni byli i Drake do veteránů a Feridka do pracovky. Vyjímečně mi došlo že hlásit Erisku vyplešlou po porodu je blbost ... nicméně mi to bylo stejně platné jak mrtvému zimník. Termíny cca tři měsíce předem nepočítají s tím, že někdo bude hárat, nebo že na MSR bude málo přihlášených, že?

Takže oproti plánu vymyšlenému v květnu, bylo na konci července vše jinak. Feridka je nakrytá a já sedím nad mejlem, který nás na MSR přeci jen zve, s klasickou otázkou: "Potvrdit či nepotvrdit, toť oč tu běží."

Ještě že ve světě existují jistoty, které se nikdy nezmění - například že má člověk kamarády, kteří jsou ochotni vzít naše kluky na výstavu, oběhnout s nima kolečko, nechat si okousat nějaké ty prsty a pak nám je zase přivézt domů. Nebo že kluci vážně hárat nezačnou. Snad :)

V sobotu ráno tedy vyrážím směr náš oblíbený Kařez (oproti loňsku značná výhoda, nemusíme přes půl republiky), zatímco Honzík předává načančané kluky Lucce. Jak my, tak výstavní část si užíváme typické letní počasí - vedro, vedro a zase vedro. Hádat se kdo to má horší nejde - výstaváci to mají kratší než my, ale my zase můžeme do vody hned ... pokud tedy vůdce není jako obvykle jouda a nenalosuje se na barvy. Tahle tradice mě pomalu ale jistě přestává bavit :)

Co dodat. Začínáme jako vždycky barvou ale vyjímečně jdeme hned druzí. Ne že by bylo menší horko, ale aspoň se Eriska zase nenudí k smrti při čekání. Možná je to tím, možná nesou úroky i ty nachozené barvy v posledních čtrnácti dnech - tak nebo tak, poprvé na zkouškách docházíme s Erou barvu za 4. Erda jde jistě, vede mě jak má a já jí konečně rozumím co mi na barvě říká, vím kdy se ztrácí a umím jí pomoci. Tahle komunikace nám chyběla, Eriska si vždycky jela barvy po svém a mě brala jen jako závaží na konci šňůry. Takže díky Petře za rady, tohle je pro mě top a ať dopadnem jak dopadnem, radost už mi nic nezkazí :)

První den nám štěstěna přála plnými doušky - dokončily jsme malý i velký les v plném počtu bodů, na obvykle těžkém čtverci dokonce s pochvalou rozhodčích. To nám ale nebylo v neděli nic platné. Tak jako 11 dalších psů, vesměs šampionů práce, psů lety prověřených praxí na honech, psů kteří patří mezi špičku pracovních psů, i my jsme vypadly na dohledávce dvou kusů na poli. Nechci hodnotit postavení oné disciplíny, ale vyjádření některých rozhodčích kteří se přišli podívat, mi asi bude znít v uších dlouho a přeci jen malo stopu hořkosti zanechalo.

I tak to byl příjemný víkend plný hezkého povídání s fajn lidmi, plný smíchu a pohody, plný vzájemné podpory a fandění. Gratulace všem, kteří měli to štěstí a dokázali zkoušky dojít. A ani pro nás vlastně nedopadl víkend nijak špatně - v pátek sono ukázalo, že náš výlet do Švýcarska nezůstal bez následků a v sobotu kluci pod zkušenýma výstavníma rukama Lucky vyhráli každý svou třídu :)

18.-20.7.2020 - výlet do Švýcarska

Týden po Roudné jsme začali řešit, kdy bude vhodný termín na krytí naší Feridky. Covidová situace byla stále příznivá, majitelka vybraného psa také, takže nás čekaly obvyklé odběry na stanovení hladiny progesteronu a snaha určit, kdy bude nejlepší vyjet. Čtvrtek 16. říká že jedem v sobotu brzy ráno, takže hurá informovat majitelku, pořešit ubytování, pojištění a takové ty obvyklé věci. Aby situace nebyla až tak jednoduchá, dozvídám se v pátek dopoledne, že kamarád který se mnou měl jet a dělat mi na cestě doprovod z rodinných důvodů jet nemůže. Miluju problémy na poslední chvíli. Naštěstí zafungovala rodina a kamarádi, takže díky mamce a Evě se mnou může jet Honzík. Díky!

Sobotní brzké ráno nás tedy zastihlo na cestě směr jihozápad. Německo bylo jako obvykle dlouhé a nudné, i když jsem tentokrát se zájmem sledovala okolní krajinu. Fascinovalo mě, že zemědělská půda byla rozdělena na spoustu menších políček a na každém se pěstovala jiná plodina. Žádné lány monokultur, žádná řepka všude kam oko dohlédne. Příjemná změna, jen člověka napadá, proč to někde jde a někde ne.

Překonali jsme zdárně Německo a Švýcarsko nás přivítalo stádem krav imitujících kamzíky. Jako chápu že koza nebo ovce se na prudkém svahu udrží vcelku v pohodě, ale kráva je poměrně velké a těžké zvíře. A přesto zdatně překonává nástrahy gravitace :)

Hotel který jsme vybrali na ubytování byl jedním slovem luxusní - jak pro lidi, tak pro psy. Velká louka a les těsně u hotelu zajišťovali Feridce a Erisce dostatek vyžití a vyběhání, pro nás byla připravena báječná horká sprcha a krásně měkká postel. Takže když jsme přibližně o dvě hodiny později vyjížděli k ženichovi, byli jsme odpočinutí, zcivilizovaní a holky vyběhané po dlohé cestě.

Krytí proběhno ukázkově, chvíle námluv aby se neřeklo a bylo hotovo. Budoucí tatínek je velice milý a opravdu temperamentní, takže k Feridce se náramně hodí :) Jako bonus přijela i majitelka Erisčina otce, kterého přivzela s sebou, takže vlastně takové milé rodinné setkání :)

V neděli jsme měli den volna a využili jsme ho k výletu do hor. Lanovkou nahoru, pak cesta po hřebenech, sektání s místními kravičkami a dolu takový krpál, že se nám připomněl druhý den ráno především v oblasti kolen a lýtek :) Ale stálo to za to, ta příroda je ve Švýcarsku prostě překrásná. Ve městech a na vesnicích možná (pro mě) trochu moc "učesaná", ale divoká příroda v horách, to je neskutečná nádhera. Je dobře vidět jak si švýcaři své země a jejích krás váží a chrání ji. A těch fotek co jsme nacvakali ... jsem zvědavá, kdo to bude sakra třídit :) Večer jsme pak ještě okusili místní variantu na kebab - jinde měli zavřeno, ale nelituju, bylo to výborné - a hurá utahaní do postele.

V neděli ráno klasika - sbalit, dojet na překrytí, vyplenit místní krámky ve snaze dovézt domů nějaké místní mňamky a pak zas do auta polykat kilometry. Naštěstí nás nečekala žádná zácpa nebo kalamita, takže jsme v pondělí večer vyzvedli část smečky od mamky, část od Evy a po cca 64 hodinách jsme mohli naši výpravu prohlásit za ukončenou. Zda úspěšně, to ukáže za tři týdny sono :)

4.-11.7.2020 - KZPR Kařez, Roudná a KZVP Procházkův pohár

Po podivném začátku roku se nám blížil vrchol v podobě Roudné a my stále nevěděli, zda bude, nebo nebude. Naštěstí protiepidemiologická opatření povolila a tábor se konat mohl ... a s ním i tradiční KZVP "Procházkův pohár". Ale to hodně předbíhám :)

Na Roudnou jsme odjeli jako vždycky už v pátek. Letos se nám ovšem poněkud zkomplikovala situace - Feridka byla na sobotu nahlášená na Kařez na KZPR a zároveň měl Prim být v Praze na natáčení. A do toho jako obvykle šluslo malé auto a babičce přijeli řemeslníci. Začínáme ovšem být mistři improvizací. Takže ráno brzo vstát, naložit smečku, Honza mě veze s Feridou na Kařez a pokračuje se smečkou na natáčení, zatímco osazenstvo tábora hlídá naše háďata. Díky holky, bez vás by to nešlo!

Takže zatímco Honza s Primem trpěli v rozpařené Praze, my jsme s Fretkou trpěly v rozpařeném lese a na poli. Nicméně musím Ferunku pochválit - geny její šikovné mmainky se opravdu nezapřou a v lecčems ji dokonce překonává. Přetěžké zkoušky došla s přehledem a jediná limitní známka z handlingu na poli ji hodila do druhé ceny. Na druhou stranu ji trochu omlouvá fakt, že handling jsme začly cvičit asi čtyři dny před zkouškou. A ještě jeden poznatek z těchto zkoušek ve mě utkvěl - poprvé po dlouhé době jsem byla zklamaná z přístupu některých vůdců. Na disciplínách kde se heldá nebo navádí (právě například handling) bylo rozhodčími jasně řečeno, že pes nemá vidět, kam je kus zanášen/pohozen. Přesto se našlo několik vůdců, kterí nejen psa nechali koukat, ale i si popošli, aby dobře viděl :( Upřímně - kdybych nechala Feridu také koukat, dvojka by z handlingu rozhodně nepadla ... ale mě by asi netěšilo získat lepší umístění defakto podvodem. Je pro mě ale zklamáním, že některým lidem to za to stojí :(

Ale zpět k výkonu Feridky - jsem z něj nadšená. Pracovala s obrovskou chutí a temperamentem, byla neskutečně razantní a samostatná, přesto plně ovladatelná. Na to, že to byly její první takhle těžké a náročné zkoušky, šla bezchybně a jistě a kde si nebyla jistá ona, nechala se vést mnou. Jako nácvik na VZPR to bylo na jedničku. V celkovém hodnocení obsadila i bez nedovolené pomoci krásné. místo, takže jsme na ní opravdu právem pyšná!

Na vyhlášení už se přijel podívat i Honza se smečkou a s maminkou, která zvládla našlapat naše auto věcma témeř až po střechu :) Takže hned po tlapotřesu a focení jsme se vydali na Roudnou, kde už mezitím holky přivítali letošní účastníky.

Tábor byl jako obvykle super. Letošní počasí se konečně umoudřilo, nebylo ani vedro k zalknutí, ani zim ajak v morně. Šlo cvičit i se jít vykoupat, šlo sedět u ohně i si užívat romantických západů (a východů) slunce. Značka ideál.

Ovšem přesně do soboty, kdy se konaly zkoušky. První šok byl, když v pátek večer začla Feridka hárat. Stejně jako její drahá matka na jaře to Ferunka vzala o tři měsíce dřív ... takže fofrem nahlásit jako náhradníka Dudlíka (který víc než rok vlastně nic nedělal) a ještě větším fofrem zjistit, zda bude mít vyvolený krycí pes cca za dní volno :)

Naštěstí obojí dopadlo na jedničku. Jak komunikace s budoucím tatínkem vrhu D, tak zkoušky ... i když na ty si počasí vybralo všechnu vodu a vítr, který mělo v zásobě na celé léto a nejspíš i na kus podzimu. Od rána fičelo a lilo jak z konve, krom chvilek kdy fičelo a lilo ještě o trochu víc. Zima že by psa nevyhnal, alespoň tedy nám, lidem. Drake s Eriskou vypadali že jim to rozhodně nevadí a oba si zkoušky užili po svém - oba svorně vyfásli dvojku za dělání hovadin, ale oba s eu toho naprosto skvěle bavili. A já vlastně taky :)
Drake za to, že "vyběhl" na handlingu, i když slovo vyběhl je zde v uvozovkách zcela po právu. Náš pan profesor Dudu prostě naznal, že v dešti dřepět zbytečně na zadku nebude a v klídku se zvedl a pro první kachnu si lehkým krokem prostě došel. Ve svém věku už přeci nebude trojčit a skákat šipky :) Merunka se oproti němu vrátila do svých dětských let, kdy nebyla sto pochopit, že vodění je disciplína a ne soutěž o to, kdo tam bude první. Takže mě sice ani náznakem nepředešla, ale celou trasu vesele hopsakala kolmo k mé noze a čekala, co z toho bude. Něco jako plný překrok při koňském parkuru :) Věřím ale, že rozhodčí jsme pobavili a já jsem se smála ještě hodinu potom :)

Suma sumárum obsadila Erda sedmou a Drake devátou příčku, takže ostudu rozhodně neudělali. Myslím že to pro nás bylo hezké zakončení báječného týdne. Díky všem a těšíme se za rok na shledanou!

13.-14.6.2020 - KLZ a KPZ O pohár hradu Valdek

Díky Covidu letošní první zkoušky ... váhám jestli vzít Feridku, která malé zkoušky už nepotřebuje, ale zas nácvik na VZPR se hodí vždycky, nebo naopak Erisku, které by se malý CACT hodil, ale je přesně dva měsíce po porodu jedináčka. Nakonec po poradě s veterinou (díky Libuško) volím variantu 2.
I když je mi jasné, že po téměř třech měsících nicnedělání a péče o potomka bude Eriska poněkud rozlítaná. Něžně řečeno :)

A nemýlila jsem se. Hned první disciplína klidy na stanovišti za 3, protože Meru prostě potřebuje vidět na honce, že :) Ale cílem je aby si to ona užila, aby chvíli vyndala "plínu z hlavy", takže si obě užíváme krásný a teplý den a jdeme vesele dál.

Jako už tradičně začínáme velkým lesem - tedy šoulačka (4) a barva. Ta je tentokrát na Erisku velmi pomalá, ale díky lesu procouranému od houbařů za 2. Ale to hlavní - zálomek - máme a jdeme dál, teď konečně na ty zábavnější disciplíny.

Po obědě se tedy přesouváme na malý les. Vedro jak v peci, radujeme se že v lese bude chládek ... a jak praví klasik, dej si pozor na to, co si přeješ! Přibližně 10 minut po vstupu do lesa se začíná zatahovat, zvedá se vítr a spouští se liják, že není pomalu vidět na krok. Během pár chvilek jsme všichni (včetně rozhodčích) kompletně durch. Většina z nás má na sobě jen trička nebo tílka, což v kombinaci s poměrně silným větrem způsobuje, že se klepem jak ratlíci. Jediní kdo oceňují ochlazení jsou naši psi- ale zas díky tomu běhají jak střely, takže naštěstí máme rychle hotovo :)

Po návratu k chatě skládáme všichni porůznu náhradní suché oblečení ... někdo má ponožky, někdo tričko ... nakonec jsme všichni v suchém, i když ne všichni v mysliveckém :)

Vyhlášení výsledků prvního dne proběhlo už zase za sluníčka a pro nás skončilo II. cenou a krásným 5. místem.

Nedělní ráno nás opět přivítalo sluncem a my s Eriskou jsme se těšily na podzimní zkoušky. Pro Erisku jsou to asi nejoblíbenější zkoušky, protože je tam nejvíc běhavých disciplín a nejvíc milovaných aportíků. Začínáme vlečkou pernaté, pak srstnaté, pak vyhledávání, vodění, ... vše za 4. Merunka má svůj den, je plná radosti a elánu a opravdu si užívá každičkou vteřinu práce, kterou tak miluje. A já si to užívám s ní, ta radost je prostě nakažlivá.

A přichází marking. Vidím na Erisce jak je plná chuti a víceméně tipuju, že vyběhne. Byť to na zkouškách nikdy neudělala, dnes je mi jasné, že ten příval energie co má v sobě není schopná ukočírovat a ovládnout se. I tak ji ale nechávám navolno - je to její den, ona se má bavit, ona si má užít "den bez dětí" ... tak ať si ho užije po svém. Výsledek je v tu chvíli podružný a jít na jistotu se nám nechce ani jedné :)

A nemýlila jsme se. Eriska poprvé v životě vybíhá na markingu, který ovšem vypracovala naprosto ukázkově. A byť jsme právě spadly do třetí ceny, nijak nám to ani jedné nevadí. Eris má svůj milovaný aport a já mám mojí milovanou Erisku šťastnou jako blecha ... takže se obě smějem s hubou od ucha k uchu, až si rozhodčí musí myslet něco o cvokhausu. A to jsem ještě netušila, že se Karlovi povedlo cvaknout fotku přesně v okamžiku, kdy Eris vyběhla. Ta radost a emergie z ní přímo čiší a pro mě je jednou z nejkrásnějších fotek naší Erdy, kterou mám. Díky Karle!

Zbylé disciplíny už jsme dojely opět v samých 4. Takže kdyby ... jenže kdyby je pitomé slovo a na kdyby se hrát nedá :) Kdybych ji přivázala, asi by měla CACT a asi by vyhrála zkoušky a ... a nic víc. Zkazila bych jí její radost. A jestli tam ten šampík někdy cinknout má, tak tam cinkne. Třeba jindy a na jiných zkouškách, třeba nikdy. I tak ji budu milovat, holku mojí bláznivou!

Jo a mimochodem - po markingu začlo hádejte co? Ano správně - lejt jako z konve. A co jsme meli většina z nás na sobě? Ano správně - lehké letní oblečení. Takže jsme skončili jak? Ano správně - opět kompletně durch :)

V součtu všeho to byl ale naprosto báječný víkend. V neděli došla Eriska na sedmém místě a v celkovém pořadí poháru obsadila nádhernou 4. příčku. Je prostě úžasná!

Jo a upřímně - za ta léta co vodím už jsem na zkouškách zažila lecos, ale aby oba dva dny šla většina vůdců i korona do spoďárů, to bylo vážně poprvé :)