FTR, MFTR, ... a co dál?

Koncem letošního roku jsme se s Cirilkou vydaly hned na dvoje zkoušky typu Trial - první začátkem prosince podle národního řádu a druhé o 14 dní později podle řádu mezinárodního. Byť jsme skončily vcelku dobře s 50% úspěšností, některé události přihodivší se na obou těchto zkouškách mě nejen donutili k přemýšlení zda toto je cesta, kterou bych se chtěla ubírat, ale následně i k sepsání tohoto mého pohledu na věc a k pevnému rozhodnutí, že pokud se něco nezmění, nebudeme tyto zkoušky dále absolvovat ... proč? Hned vysvětlím.

Předem upozorňuji, že nehodlám obhajovat práci Cirdy - pracovala jak uměla, někde máme rezervy a vím o tom (ach ty klidy), jinde měla třeba smůlu, nebo naopak trochu štěstí ... to vše ke zkouškám patří a nejen k Trialovým. ALE ...

Nejsem rodilý mluvčí jazyka anglického, ale přesto si myslím, že základy v tomto jazyce mám vcelku slušné. Ale i když bych neměla - jakýkoliv slovník, který si vezmu na pomoc mi výraz FIELD přeloží jako POLE a výraz TRIAL pak jako ZKOUŠKA, TESTOVÁNÍ nebo POKUS. Laickým rozumem mi z toho vychází, že zkoušky typu FIELD TRIAL jsou jakási demo-verze honů, nebo chcete-li nácvik na hon. Proto mě poněkud zarazilo, že je po psech na těchto zkouškách požadován defakto opak toho, co se po nich požaduje na honu. Tím mám především na mysli samostatnou práci, kterou - jak jsem měla možnost poznat - na FTR i MFTR většina psů nemá.

Byla jsem několikrát svědkem situace, kdy pes poslaný do vyšší krytiny pro střelený kus zmateně pobíhal v okruhu tří metrů čtverečních, zatímco onen kus ležel pár metrů bokem. Bohužel vůdce neviděl přesně kde kus je a pes neprojevil ani kousek snahy zvěř najít ... takže pokud ho vůdce nenasměřoval přesně ke kusu, pes čekal na povely, nevěda co má dělat.
Podle mě si zde spousta lidí plete pojem ovladatelnost psa s výrobou psích robotů. Samozřejmě - je v pořádku, že pošlu psa vlevo a on běží vlevo a ne dozadu a doprava, ale toto můžu uplatnit na holém poli, kde zvěř vidím a mohu si určit, kterou má pes přinést první ... to je dle mého názoru ovladatelnost. Ale v hustém křoví, kam nevidím, musí pes projevit snahu zvěř najít sám a musí mít chuť houštinu prohledat - protože proto mám psa, abych tam nemusela lézt já. Přiznejme si upřímně - pes, který před houštinou váhá, nebo do ní sice vleze, ale pak v ní čeká na povely a slídí jen tak, jak mu píská páníček - takový pes je pro praktický lov poněkud nepraktický. Pokud chceme dělat se psy machrovinky a mít je ovladatelné jako border kolie nebo malinoisy, můžeme pak rovnou naučit aportovat zvěř tyto plemena, protože takovéhle ovladatelnosti nejspíš s retrívrem nikdy nedosáhneme.

Úzce s tím souvisí další (pro mě) zarážející fakt ... Spousta psů, které jsem mohla vidět, mají téměř nulovou chuť do práce. Mají naučený aport, přinesou na co se jim ukáže, ovšem koukat na to je téměř utrpení. Bohužel tito psy dost často končí na předních příčkách, protože mají ony klidy, které temperamentnějším a chuťovým zvířatům občas udělají čáru přes rozpočet. Ovšem myslím si, že cenější v praxi je ten pes, který sice občas napne vodítko (což se mimochodem dá při troše trpělivosti odnaučit), než ten který bažanta přinese po pěti minutách ze vzdálenosti 10 metrů a ještě se u toho zvládne vyvenčit. Aby bylo jasno - neobhajuji teď neposlušnost a útěky od nohy bez povelu - to je jednoznačně hrubá chyba. Ale vadí mi, že lépe skončí pes kterého musíte pro aport téměř dokopat, než zvíře "žiletka" a to jen proto, že žiletka dostala dvě syknutí aby neodběhla od nohy. A rovnou předejdu argumentu, který teď od některých určitě zazní ..."on je to její/jeho styl práce, ona/on je prostě pomalejší" ... upřímně - pomalejší je naše Borča, která ve třinácti letech už ani rychlá být nemůže. Ale přesto by se pro bažanta přerazila a jen zaslechne střelbu, už jí kmitají oči i uši na všechny strany a hledá, kam to spadne.

Poslední bod mé nechuti už je v podstatě jen maličkost a vyjímečně nesouvisí se psy, ale s vůdci, rozhodčími a stylem posuzování. Jak to, že jsou ve zkušebních řádech jako chyba označeny trvale velmi hlasité povely vůdce a přílišné množství povelů, ale toto se evidentně netýká povelů pomocí píšťalky. Jako že pískání není povel? Leckdy to pak při práci psa vypadalo jak na nádraží, kdy vůdce vytrvalým a nepřetržitým pískáním směřoval psího robůtka do místa, kde si myslel že bude kus a robůtek nemaje pískaný povel buď stál jak mamlas, nebo lítal kolem v širokých kruzích, ovšem bez použití nosu a mozku :)

Věřím tomu, že spousta lidí má jiný, nebo zcela opačný názor než já ... budiž jim přáno. Já jsem vnitřně přesvědčená, že dobrý lovecký retrívr je pes, který je ovladatelný ve chvíli kdy mu dám povel, samostatně pracující ve chvíli kdy dostane povel hledej a především pes s velikou chutí do práce. Pakliže jsou toto vlastnosti, které ho defakto vylučují z účasti na (M)FTR, pak se jich prostě nebudeme zúčastňovat, alespoň ne do té doby, než se posuzování změní tak, aby odpovídalo onomu "nácviku na hon".

Jediné v co doufám je, že se retrívři nerozdělí jako jiná plemena. I když tady asi nehrozí to co u NO či BC, tedy výstavní a pracovní linie. Spíš bych se obávala, že časem budeme mít psy lovecké a psy soutěžní :(