Kronika 2021

30.10.-1.11.2021 - KVZPR O pohár prezidenta

Všestranky. Ferida. Konečně.

Takový byl tedy plán. Ale znáte mě - jsem lempl a handling mě nebaví. Ať si kdo chce říká co chce, v tom podání jak je občas předváděn mě to prostě nenadchlo, přijde mi to cirkusová disciplína a osobně v praxi potřebuju aby pes sice šel v levo když je pták v levo, ale nemusí tam běžet rovně jako šipka a pod správným úhlem :) Takže přinávám že na handling na poli jsem se prostě vyprdla, prošli jsme si s Feridkou jen barvu a pár dohledávek a zbytek jsem nechala osudu. A osud měl své plány :)

Sobotu začínáme společnými klidy, pak vodou a pokračujeme malým lesem. Za mě super nápad, protože se tím alespoň trošku srazí časové rozdíly na stanovištích. Feridka klidy s klidem, první čtyřka je doma už po deseti minutách a ze mě padá nervozita - ostuda nebude, na první disiplíně už nevypadneme :)

A Feri pokračuje ve velkém stylu - voda vše za 4 včetně pomocných, malý les to samé. A ještě stihla pobavit rozhodčí svým unikátním a ojedinělým způsobem nesení králíka :)

V naší skupině vypadla na malém lese jen Ella s Riki, ale zprávy od ostatních věští, že tentokrát se bude rozhodovat především na poli. A ano, neděle tomu dala za pravdu.

Nedocvičeného handlingu jsem se bála zbytečně - tak daleko jsme nedošly. Feridka doplatila na terén při dohledávce. Ne že by byl těžký - právě naopak. Chudince organizátorce totiž těsně před zkouškami posekali terény, takže se nahonem hledaly nové, alespoň trochu vhodné. Na poli to proto byl poměrně úzký pruh trávy podél potoka sbřehem zarostlým křovíčky a bodláčím. Na tomto pruhu jsme nejprve šli vyhledávání, pak jsme se vrátili na začátek a šla se na stejném pruhu dohledávka dvou kusů. Nechci se nijak vymlouvat, ale Feri zvyklá z honů na hnusné dohledávky prostě nebyla sto pochopit, proč bych sakra měla být tak pitomá a zrácet mrtvolky na golfovém hřisti. Takže poctivě prolezla bordel podél břehu, poctivě si do kožichu nabrala pořádný svazek bodláků a já následně poctivě přiznala že jsem osel a odstupily jsme. Ono totiž z mé strany stačilo zaměnit povel "hledej ztratil" za "dopředu" a Ferinka by (asi sice trošku neochotně) podruhé na stejné místo hledat šla. Takhle ovšem usoudila, že tak pitomá abych ztrácela mrtvolky na frajplace přeci jen nejsem a šla pracovat do terénu, který je jejímu srdci bližší. Ano ano, ta poslušnost. A ta pitomost paničky, která prostě nemyslí :) Ale aspoň bude přístí rok veselo, až půjdou dva šílení sourozenci naráz :)

Co ovšem musím na těhle zkouškách zmínit jsou dva momenty, které byly pro mě hodně špatně. První nastal právě na poli, v mé skupině, kdy jeden z vůdců do svého psa reulérně kopl. Bylo to v okamžiku, kdy pes čuchl ke značce jiného psa, měl to být asi nějaký trest, byl ovšem zcela nepřiměřený a neadekvátní. Pro psa je očuchávání předmětů zcela přirozené, vždyť je to především práce nosem, kterou po nich v praxi chceme. Ještě dokážu pochopit že vůdce nechtěl, aby se pes před disciplínou rozhodil v soustředění, ale ono možná stačilo jen třeba lehce cuknout vodítkem, nebo vydat slovní povel. Tady však přišel regulérní kopanec do žeber, až to ve psovi hrklo. Smutné je, že to u tohoto vůdce nebylo poprvé. A ještě smutnější je, že rozhodčí nemohli nic dělat (byť jsem nemlčela), protože sami onen oncident neviděli. Vizitkou onoho vůdce jistě je i to, že dle sdělení jiných se ke svému psu takto chová téměř na všech zkouškách kde byl.
Druhá smutná událost je na tu první přímo navázána. Onen vůdce dostal na vyhlášení CACT i přes to, že měl pomocnou známku z přinášení 2.A to i přes to, že jiný pes s pomocnou dvojkou z přinášení titul nedostal. Omluvou bylo, že onen první měl samé 4 a jednu 2, zatímco ten druhý měl k tomu ještě jednu 3. Že to bylo - cituji - "jedno drobné zaváhání". A já se ptám ... opravdu? Vždyť drobné zaváhání je třeba i vyběhnutí na markingu a byť jde pes v samých 4, spadne najednou s jedničkou do třetí ceny, ani nemrkne. A přesto by nikoho ani nenapadlo říct že je to "drobné zaváhání" a dát psovi první cenu ... A na vrcholových zkouškách pro přinašeče dát titul psovi který zaváhal při přinášení? Notabene vůdci který do psa kope?

No, možná dobře že ten titul dostal, kdo ví, co by tomu chudákovi udělal, kdyby ne :( Ale je to hodně smutné :(

12.9.2021 - Arosův pohár

Na jedenáctém ročníku Aroskova poháru reprezentoval naši rodinu Primeček. Byla to vlastně jediná a asi i poslední letošní příležitost, jak pro prcka získat LUP, aby mohl už v této sezóně na bažantnici. Do Těškova letos bohužel termínově nezvládám, takže máme jediný pokus a žádný prostor na opravu.

Přiznávám bez mučení - defakto jsem necvičila. Kdybych iniciativně nenahecala i Evu s Luisou, asi bych necvičila vůbec a bůh ví, jak by to nakonec dopadlo. Eva je ovšem pečlivka, díky čemuž si Prim alespoň očuchal králíka, třikrát si došel vlečku a dvakrát zkusil marking. No a zbytek holt musí zastat geny, protože panička je pořád ještě marná.

No a geny opravdu zaúřadovaly :) Prim je neskutečně šikovný, chuťový a nos má jak z partesu. Stačí nám docvičit klidy (hahaha) a panička chytání mokré kachny (hahaha) a bude to fajn. Ale vážně - na tu bídu při cvičení byly ona jedna jednička a z ní vycházející jedna dvojka čistě mojí chybou a trojka z vyhledávání vlastně taky - on chudák Primeček úplně nevěděl, co že to po něm vlastně chci. Hlavní ale je, že LUP je doma, teď může chlapec sbírat zkušenosti na bažantíkách a slibuju že příští rok se budu víc snažit.

31.7.-1.8.2021 - dvojvýstava KCHLS

Klubovka a speciálka, obvykle konané v květnu. Covid ovšem mění vše, takže i zažité termíny zažitých výstav. Skoro se mi chce říct "naštěstí", protože letos bylo snad poprvé v podstatě normální počasí.

Prioritou bylo vystavit Prima (konečně po roce věku) a získat tak známky použitelné případně na uchovnění. Máma a ségra jely jen do počtu, protože proč si to dělat jednoduché, že. A protože mám ráda adrenalin, uvolila jsme se ještě vystavit kamarádovi Karlovi a jeho ženě Gábině dvouapůlletého Jima, pro kterého to byla výstavní premiéra.

Suma sumárum - obě holky oba dva dny v silných třídách (Erda v šampíkách a Ferda v pracovce) Výborné, protože jsou to mazačky a v podstatě jim v kruhu dělám stafáž a podavače pamlsků. Jim byl v otevřené a i přes jeho zcela jednoznačné pokusy o totální bojkot vybehal v sobotu V4. V neděli na mě zkusil jinou taktiku a byť mu u mě neprošla, u rozhodčího pochopení našel, takže VD jak vyšité :) No a Primeček se předvedl jako profík - v sobotu v extrémně obsazené třídě mladých byl V2, v neděli V3. A to dokonce i navzdory faktu, že se v sobotu dvacet minut před nástupem do kruhu vyválel v potoce. Ten pocit, když se to megaposlušné miminečko najednou rozběhne, na přivolání se sice otočí, ale jen proto aby vám ukázal vztyčený prostředník a vesele si to sviští smerem, kde jak správně tušíte je voda ... Díky Ivě že jsem ho nezabila, hajzlíka jednoho! Navíc byl Primeček ještě změřen, byly mu spočteny zuby, takže teď už jen takové ty maličkosti jako zkoušky a RTG :)

3.-10.7.2021 - Roudná

Letošní tábor pro mě osobně byl poznamenán obrovskou tragédií, takže jsem ho prožila víceméně ve snu. Zlém snu.

Jakž-takž jsem zvládla odcvičit svoji skupinku, ale myslím že smysluplná konverzace se mnou asi moc nebyla. OVVRka s Primem jsem odpískala, nebyla bych schopná ani najít správný konec vodítka, natož dát rozumný povel.

Jediný okamžik, který mi z celého tábora utkvěl v paměti, byla naše celotáborová snaha o odchyt toulavé fenečky, drobounké a k smrti vyděšené kříženky zlatého retrievera. Ta maličká princezna se tak bála lidí, že i přes totální vyčerpání, hlad, průjem a tunu parazitů žeroucích ji zvenku i zevnitř, nedovolila nikomu aby se k ní přiblížil na dosah. Při prvním kontaktu nás pustila na 20 metrů, po týdnu jsme to stáhli na 5 a to už nám stačilo. Využitím naší vysoké a dlouhé ohrádky a příhodného terénu se nám naštěstí povedlo zamezit jí v útěku. A pak už stačil jen jeden rychlý skok a ten uzlíček neštěstí byl v bezpečí. Sice mi chuděrka strachy prokousla ruku a načůrala do boty, ale to jsou "povolené ztráty" :)

Děkuju všem - za trpělivost, pochopení a povzbuzování, za pomoc, za toleranci, za ramena na vyplakání, za podporu hlasitou i tichou, ... děkuju své skupině, že taktně přecházela mé občas mimózní stavy, děkujeme Táborskému útulku za péči o tu maličkou nešťastnou psí duši. Děkuju osudu, že alespoň jeden život mohl pokračovat dál. Děkuju a za rok - snad už v lepších časech - na shledanou!