Kronika 2023

9.-10.9.2023 - KZPR Třeboň

Přihlásit se na vyšší lovecké zkoušky je rok od roku těžší. Jen se spustí přihlašování, je vlastně plno. Takže fakt že se mi podařilo Feridu přihlásit jsem považovala za vlastně už za výhru. A vůbec mi nedošlo že zase dělám stejnou chybu jako vždy a hlásím psa v půlce kachní sezóny ... no, taky to podle toho vypadalo :)

V sobotu jsme si vylosovali handling na vodě, dohledávku kachny, odložení, vodění, marking a na konci společné klidy na stanovišti. Feridka na první kachně hupsla do vody svým standartním způsobem "ala ponorka", nalokala se vody a to jí do dalších disciplín poněkud zpomalilo. Takže si do druhého dne nesla samé 4 s jednou jedinou trojkou z raodsti z práce na vodě, což ale zvláště po klidech (a vyhnaném zajíci) byl veliký úspěch.

Nedělní ráno zastihlo Feridu už zcela fit. Zase z ní byl pojašenej "vyskákanej chocholouš" tak jak ji znám ... a to byl asi osud. První disciplína - dva králíci v lese. Fenka před námi vypadla, nedohledala ani jeden kus. Prostě nešla od vůdce, nechtělo se jí, neměla den, ... kdo ví. My jsme nastupovali v klidu, Feridka jak na pérkách. Vypustila jsem ji, ona vletěla do lesa za hradbu křoví a jen bylo slyšet jak láme větvičky, chvíli z leva, chvíli z prava a pořád dál a dál. Až zvuk zanikd v dáli. Ještě koutkem ucha slyším jak si rozhodčí špitají, že tohle torédo je stopro najde v rekordním čase. Jenže po pár chvílích se zase začlo lámání větví a funění přibližovat a pak se vynořila Fretka, ovšem bez králíka. Ok říkám si, byla asi víc v pravo, pošlu ji víc doleva. A jak jsme řekla, tak jsem udělala. Ferida opět zaplula jak torpédo do lesa, opět se hluk vzdaloval až utich, opět se začal přibližovat a opět se vynořila bez kusu. To už i rozhodčí koukali nejistě, takže jeen si šel stoupnout víc nabok, aby lépe viděl.

Inu což, poslala jsem Ferunku potřetí, ale bylo na ní vidět že už moc nechápe proč jí posílám někam, kde očividně nic není. Ale šla. A výsledek stejný.

Protože znám Feridku, odstoupila jsem. Ona se rychle dostane do stavu kdy strašně chce vyhovět, ale neví jak a pak se přetočí a je celá nešťastná, a to je pozice kde svého psa opravdu mít nechci. I když paní rozhodčí měla potřebu toto moje rozhodnutí komentovat, se vší úctou k ní - já vím co mám doma, znám povahu svých psů a vím, že třeba Prim nebo Eris by tohle ustáli lépe než Ferida. A psí pohoda je pro mě víc než cokoliv. Však v praxi je Ferunka úžasná a zkoušky jsou pro nás jen zábava, nikoliv honění si ega.

Co mě ale nakonec potešilo bylo vyjádření pana rozhodčího, který mi pak soukromě řekl, že Feri běhala krásně, chuťově, daleko ... jenže bohužel moc daleko. Ti zpropadení králíci byli prostě moc blízko na naší rozlítanou poletuchu :)

No jo no, holt hony jsou hony a pro nás priorita :)

26.-27.8.2023 - Bravantický pohár

Po 14 dnech opáčko. Naštěstí tentokrát bez napadení jiným psem, zato s vtipnýma vsuvkama :)

Definitivně - Prim je takový ten typ, že kdyby byl člověk, bude třídní kašpar. Bavič. Vymýšleč. Srandista. Ten co nejen nezkazí žádnou zábavu, ale ten co ji aktivně vymýšlí. On to nemyslí zle, on neškodí. On jen zlepšuje svému okolí náladu :)

Tedy ... V sobotu podzimky. První jdeme dohledávku, blíží se bouřka, padá tlak, vzduch se ani nehne. Panička má z ranního nástupu úpal jak prase, psi před námi nedohladávají nebo padají do limitních známek ... prostě ideální situace. Sotva jsem došla na místo vypouštení jak mi bylo zle. Ale Prim je prima, nachází v rekordním čase, nese, předává. A panička se nerozumně ohybá pro aport a pak málem pozvrací rozhodčí. Jo, začíná to pěkně.

Prim má asi pocit, že je třeba mě povzbudit na duchu. Tudíž přichází zpestření na aportu z vody. Protože vím co Prim umí, odkládám ho do lehu. Teorie říká že se z něj pes hůř zvedá a neuteče bez povelu. Jj, jdeme volně, ať je sranda. A ona byla. Prim po výstřelu vzorně leží, přesně do chvíle kdy se rozhodčí začal nadechovat. Pak se mírně nazdvihl v loktech asi o pět cm (Prim,ne rozhodčí) a na mokré trávě a mírňoučkém kopečku sjel do rybníka. Tam se otočil, hodil výraze "mami já jsem uklouz, ale tak když už jsem tu" a doplaval pro kachnu. Co dodat. Smála jsem se já, smál se pan rozhodčí, smál se střelec ... prostě pozvednutí morálky na všch frontách. Však to byla potřeba, následná bouřka nás všechny značnš schladila :)

Zbytek dne už probíhal v pohodě. Vodění, vlečky, vyhledávání - vše ukázkové. Pravda, na marking jsem ho srabácky uvázala :)

V neděli konečně normální počasí. Začínáme dohledávkou (jednoduchá jak facka), pokračujem handlingem na vodě (pochvala rozhodčích), vyhledávání (mohlo by prý být razantnější, ale trojka dobrá), vodění (bez problémů) až po marking.

A tady opět přichází Primovo komická vsuvka. Vzorně usedí klid, vzorně vybíhá ke kusu který nachází na první dobrou. Sklání hlavu, bere kachnu, kouká na mě .. a pak k mému nezměrnému údivu kachnu zase pokládá. Napadá mě spousta nepublikovatelných slov a asi to bylo cítit i na dálku, protože Prim k mé nezměrné radosti opět sklání hlavu a bere kachnu. A pak ji opět pokládá a to už mi tečou nervy a velím pevným hlasem "APORT".

A nebyl by to Prim, kdyby ji prinesl, že. Takže po tomto jednoznačném povelu Prim nadšeně přibíhá (bez kachny) a tváří se jakože ... "Kde, kde, kde? Kde máš ten aport?!"

Potlačuji touhu říct mu co si myslím o jeho inteligenci (dáma na veřejnosti nekleje) a posílám ho znovu pro kachnu. A tehdy se Primečkovi viditelně rozsvítí žárovička nad hlavou a on nadšen že konečně chápe běží pro kachnu a nese ji ke mně.

Jenže to chlapec narazil. Takže stojí s kachnou v hubě a přemýšlí, proč nepřebírám a nechválím. Po pár vteřinách mu dochází a sedá si. Jenže já opět nic, jen ať se chlapec vycuká. Prim sedí, přemýšlí až se mu kouří z uší, neví, tváří se jak baset ... až je mu ho líto i rozhodčímu a prý "tak už mu to vemte". Kdepak, ještě chvilku ... A Prim fakt neví, netuší jak z téhle situace vybruslit. Zkouší poslední možnost, začíná vrtět ocáskem. Opatrně, jen špičičkou, co kdyby to nevyšlo.

Takže přede mnou sedí jak spráskaný pes, v hubě kachnu, vrtí špičkou ocasu a já to mám ustát? Jasně že ne, začíná mi cukat koutek a to je chvíle kdy Primeček ví že dobrý, tenhle průšvih přežiju, jupí. Výsledkem je radostný pes, sedící, kachnu držící a celým zadkem vrtící div nelítají drny. Opět se smějeme všichni, on je prostě rozený komik. A mě vyvstává na mysli fakt, že onu oblíbenou větu s tímhle psem budu asi říkat hodně často.


"Ale on to opravdu ještě nikdy neudělal" :)

12.-13.8.2023 - Pohár Hradu Valdek

Měla jsme pocit, že po Roudné potřebujeme zúročit těch pár věcí, které se tam Prim naučil. A taky jsem měla pocit, že když už se mi ho povedlo přihlásit na Bravantický pohár, můžeme zkusit i Valdek jako takový předtrénink ...

Inu tedy. Vyjeli jsme s Primčou směr západ, dojeli, vyvenčili, dali ranní kávičku, pokecali s přáteli a pak měli radost, že sice panička jako vždy vytáhla jedničku (i když tentokrát na mě zbyla), ale zase máme ve skupince Libušku, Ivču a další známé. Prim i přes děsivé vedro makal jako šroubek a vysloužil si pochvalu za překrásné vyhledávání a perfektní dohledávku. Panička plesala.

Pak přišla studená srpcha. Při čekání na další disciplínu se Prim ve stínu auta posunul tak, že mu vykoukl kus hlavy za auto. A tam seděl pes, jehož panička se od rána vyhýbala všem jiným psím klukům, ale která bohužel v tuto inkriminouvanou chvíli jaksi nedržela vodítko. Ano ano - onen pes se na první dobrou pustil do Prima. Ten se chudák snažil dostat ke mě, protože ví, že prát se nesmí ...

Nastala tak "zajímavá" sitauce. Já seděla na zemi, na mě Prim povalený od útočícího psa, na něm onen pes snažící se Prima sežrat. Okolo poskakovala panička onoho psa, která se z mě neznámých důvodů pokoušela chytit Prima, místo aby si chytla svého psa. Přitom Prim byl celou dobu na vodítku které jsem já držela v ruce ... Asi aby se její pes mohl lépe zakousnout, nebo fakt netuším. Terpve když jsme na ni zařvala ať si chytí svého psa, pustila Prima a snažila se odlovit svoje zvíře. Paráda!

Co ovšem následovalo poté, to opravdu nemá obdoby. Dotyčná vůdkyně se na mě obořila, že na ní přeci nemusím křičet a že její pes má chudáček škrábanec na krku. Zůstat v tu chvíli slušná mě stálo mnoho duševních sil, myslím že Ghándí by ze mě měl radost.

Pokračování po pauze přišlo. K mé radosti Prim perfektně useděl marking (poprvé v životě) a vystřihl ho opravdu překrásně. No a pak zaúřadovala nezkušenost. Na vleččce šel krásně i když trochu pod větrem, díky tomu přeběhl kus, ale dostal se na stopu rozhodčího, kterého nadšeně našel v křoví. Trochu ho prý udivilo že dotyčný rozhodčí u sebe žádný kus nemá, tak ho pro jistotu vyštěkal a pak se po své stopě vrátil zpět k paničce, postěžovat si na to nespavedlivost :)

Tam kde by zkušené holky šly zpět po stopě rozhodčího. Njn, tojsou ty léta praxe a odříkání. Ale zas víme co trénovat :)

Prim si přesto zkoušky došel cvičně a došel by je velmi dobře. Z čehož mám velkou radost.

V neděli nás čekaly vodní práce. První disciplína - klidy. Pro jistotu na řemeni, ale zbytečně. Prim se vzorně ani nehnul. Další marking, ukázkový, usezený, plesám radostí. Handling na vodě pro jisotu na řemeni (a dobře že tak), vodění v pohodě. Vyhledávání v rákosí dle rozhodčích slabší (za mě na tu bídu rákosí dobré) a pak poslední disciplína - dohledávka kachny. Pes před námi nenašel, posílám Prima. Ten vypálil triskem, začal hledat a hledal a hledal ... a jak řekla paní rozhodčí, hledal krásně, ale asi o dvěstě metrů dál než bylo potřeba :) Připískávám tedy Prima a posílám ho z druhé strany, v naději že mu lépe foukne a on se stočí. Jenže to by musel mít vítr proti Primovi náskok :) Opět hledá, ale opět moc daleko. Inu což, nechávám ho dělat co umí, buď se zadaří, nebo holt ne. Aono se zadařilo. Sice na limitní dvojku, ale koho to trálí, že jo :)

Upřímně - víc mě trápí, že madam s agresivním psem následně rozhlašovala, že to byl Prim kdo napadl jejího psa. Doufám že až se příště potkáme, bude mít odtyčná tolik odvahy, aby mi to řekla do očí. Klidně můžeme udělat test - pustíme Prima a jejího psa volně mezi jiné samce, uvidíme jak to dopadne ...